Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Velká cesta okolo Saturnových měsíců - Enceladus

Velká cesta okolo Saturnových měsíců - Enceladus

enceladus.jpg
Před dvěma sty patnácti lety, Sir William Herschel objevil jeden ze Saturnových menších měsíců Enceladus, o průměru necelých 500 kilometrů (vlevo).

Právě Enceladus je jedním z cílů misie Cassini, která má určit složení takových měsíců. Ze 33 dnes známých Saturnových satelitů, má Enceladus velmi světlý povrch. Silný světlý led dává měsíci velmi vysoké albedo (odrazivost). Ledový povrch ale zároveň má i tmavší skvrny, které by mohly být na organické chemické látky bohatými regiony s metanem nebo čpavkem. Takové stavebnice primitivní biochemie mohou, jako v lednici, nabízet srovnání s podobným, jen o mnoho teplejším prostředí na Zemi, ze kterého mohl vzejít první život na Zemi.

enceladus-mimas.jpg
Cassini se při své čtyřleté orbitální misi, mnohokrát přiblíží na malou vzdálenost k jednotlivým členům Saturnovy soustavy. K Saturnu se přiblíží asi 77 krát a více než 50 krát proletí blízko okolo měsíců. Kromě toho jejich dráhu zkříží ještě v několika desítkách případů, pouze v poněkud větší vzdálenosti, než takové, která se považuje za nízký přelet. Celkem Cassini namíří své přístroje na 8 ze 33 Saturnových měsíců. Poslední dva z měsíců, které nebyly známé z pozemního pozorování ani z dřívějších letů sond Voyager, Cassini objevil před několika dny.

Největšímu z měsíců, Titanu, se dostane zvláštního dílu pozornosti. Pro tento měsíc se plánuje až 45 nízkých přeletů. Titan bude rovněž cílem přistávací sondy Huygens, která se uvolní od sondy Cassini o vánocích, aby sestoupila skrz Titanovu atmosféru až na povrch o 3 týdny později. Titan se těší zvláštnímu zájmu vědců, protože, stejně jako Země, má atmosféru, která obsahuje dusík a organické molekuly, třeba metan. Někteří vědci spekulují, že chemie Titanu může nabízet zakonzervovaný pohled na chemii pozemské atmosféry, která na ní byla v době vzniku života.

Poté co Cassini uvolní sondu Huygens, bude asi v deseti případech zkoumat některé ze Saturnových ledových družic. Během této své "Velké měsíční cesty", Cassini vykoná nízké přelety nad měsíci Enceladus, Hyperion, Dione a Rhea.

Zdroj: Astrobiology magazine
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »