Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Venuše byla v minulosti obyvatelnou planetou

Venuše byla v minulosti obyvatelnou planetou

Venuše byla možná obyvatelnou planetou
Autor: NASA

Venuše byla v minulosti obyvatelnou planetou. Aspoň podle nejnovějšího výzkumu americké kosmické agentury NASA. Podle ní byl na Venuši před 3,5 miliardami let mělký oceán a povrch planety byl jen mírně chladnější než povrch dnešní Země. Jak vědci zjistili, jak vypadala dávná Venuše? 

Vědci z Goddardova institutu pro výzkum vesmíru v New Yorku (GISS), který spadá pod kosmickou agenturu NASa využili techniku modelování klimatu. Použili stejný klimatický model, který byl vytvořen pro sledování globálního oteplování na Zemi.

Vědci se dlouho domnívali, že Venuše je vytvořena z ingrediencí podobným pozemským, ale během vývoje následovala jiná evoluční cesta. Na myšlenku, že na planetě mohl být dříve oceán, poprvé poukázaly výsledky měření z mise Pioneer z roku 1980. Nicméně, Venuše je blíže ke Slunci než Země, tudíž dostává mnohem více slunečního světla. Voda na planetě Venuše se tak časem vlivem narůstající teploty vypařila a následně se vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a úniku volných částic z atmosféry. Bez vody na povrchu, oxidu uhličitého v atmosféře došlo k nekontrolovatelnému skleníkovému efektu, který vytvořil současné podmínky na planetě.

Při nynější modelaci museli vzít vědci v potaz, že Slunce před 3,5 miliardami let zářilo o 30 procent méně než dnes. K novému výzkumu byly také využity topografická data ze sondy Magellan. Výsledky ukazují, že Venuše mohla být v minulosti velmi odlišné místo než je tomu dnes.

Michael Way, autor studie, popsal dávné podmínky na Venuši: „Podnebí na Venuši bylo poměrně mírné ve srovnáním s tím dnešním. Jeden z našich předpokladů zahrnutých v modelu je, že Venuše měla stejnou rychlost otáčení i před 3,5 miliardami let. Rychlost otáčení hraje klíčovou roli v dynamice vývoje klimatu. Předchozí studie totiž ukázaly, že planety podobné Zemi, které rotují pomaleji absorbují daleko více slunečního toku do své atmosféry a přesto si udrží poměrně nízké teploty. Nikdo předtím nezkoumal, jak by to vypadalo v případě Venuše. A my jsme zjistili, že skutečně měla možná mírné klima.“

Právě rotace je v modelování klimatu důležitý faktor. A Venuše rotuje velmi pomalu. Na Venuši je jeden den 177 pozemských dní, což znamená, že každé místo je vystaveno slunečnímu záření po dobu 2 měsíci. To způsobilo na Venuši silnou vrstvů mraků a deště, snížilo to zahřívání povrchu a výsledkem byly průměrné teploty o něco nižší než jsou dnes na Zemi. Důležité je, že dříve se předpokládalo, že pomalá rotace planety je způsobena hustou atmosférou Venuše. Ale nové výzkumy ukázaly, že planety mohou mít stejně pomalou rotaci i při řidké atmosféře. Což navedlo vědce použít při modelování dávného klimatu Venuše dnešní rychlost její rotace.

V současnosti je Venuše nehostinná a pekelná planeta s teplotou kolem 460 stupňů Celcia na povrchu. A má hustou atmosféru, která se skládá především z oxydu uhličitého. Což způsobuje silný skleníkový efekt, který je hlavním důvodem vysokých teplot, což způsobe neexistenci kapalné vody. Jinak je Venuše nejpodobnější Zemi, co se týče velikosti a gravitace v naší Sluneční soustave.  

Podle vědců z Goddardova institutu mohlo zůstat klima na Venuši zůstat obyvatelné pro živé organismy až do doby před 715 miliony lety. Předpokládá se tedy, že Venuše podobně jako Země mohla mít oceány kapalné vody. Takže v dávné době tam život být mohl. Pokud měla Venuše mělké oceány tak jak předpokládáme v modelu, atmosféru ne příliš odlišnou od současné Země a rotovala pomalu, mohla tam být kapalná voda.   Zda také život však s jistotou říct nelze. Důvod je zřejmý, nejsme si stoprocentně jisti, jak vznikl život na Zemi. Avšak podmínky pro vznik života byly podobné těm, jaké předpokládáme na planetě Zemi.

Výzkum byl proveden v rámci NASA jako součást programu Nexus for Exoplanet System Science (NexSS), jehož cílem je urychlit hledání života na planetách obíhajících kolem jiných hvězd, tím, že kombinuje poznatky z oblasti astrofyziky, planetární vědy, vědy o Zemi atd.

Výsledky tohoto výzkumu právě ukazují na důležitost rotace a topografie planety.  A to především proto, že chceme porozumět klimatické historie planet podobné Venuši také v jiných planetárních soustavách. Jedná se o tzv. exoplanety, jejichž počet neustále narůstá.

Výzkum má přímé důsledky pro budoucí mise NASA, jako je např.  vesmírný dalekohled Jamese Webba, který se pokusí rozpoznat případné obyvatelné planety a charakterizovat jejich atmosféru.

Výsledky výzkumu byly publikované tento týden v časopise Geophysical Research Letters. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Venuše, Obyvatelnost planety


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »