Viděli jste největší úplněk?

Podle dostupných pramenů se dočtete dvě věci: Měsíc je v době úplňku a zároveň v přízemí větší o 14 procent oproti opačné situaci (kdyby byl nejdále) a na krajinu odráží o 30 procent více slunečního svitu. Za vhodných podmínek se tedy dají za úplňku i číst noviny, řidiči dokonce jezdí v noci bez dálkových světel. Situaci ovšem komplikuje fakt, že úplněk musí být dostatečně vysoko nad obzorem, neboť jas nízkých úplňků (v České republice v jarních a letních měsících) je výrazně tlumen sloupcem zemské atmosféry, kterým musí světlo Měsíce putovat až třeba na ty noviny. Navíc - vysoké úplňky jsou v naší zemi v zimním období, kdy krajinu rovněž pokrývá bělavý sníh a ten svit Měsíce krásně odráží.

Tento červnový úplněk měl tu "smůlu", že nastal pouhé dva dny a asi 6 hodin po letním slunovratu. Měsíc tedy ležel takřka nejníže nad obzorem, jak může. Přesto ta milá shoda, že čas přízemí a fáze úplňku se odehrály necelou půlhodinu po sobě, vytvořila příležitost spatřit bezpodmínečně největší úplněk tohoto roku. V zásadě lze takovou příležitost zažít každý rok; vždy přibližně po necelých 14 měsících od předchozího "superměsíce". Vloni jsme se velkého úplňku dočkali z 5. na 6. května, příští rok to bude 10. srpna (2014). Ten dokonce bude o něco větší jak ten letošní a při maximálním přiblížení už uvidíme našeho kosmického souseda nad obzorem. Měsíc se octne v přízemí v 19:42 SELČ na vzdálenost 356 896 km a úplněk přijde o necelou půlhodinu později.

Zajímavostí ovšem je i fakt, že sám Měsíc není v přízemí vždy ve stejné vzdálenosti od Země. Bod přízemí se mění, neboť Měsíc koná kolem Země poměrně složitý "tanec", za nímž stojí i různé gravitační poruchy. Takže velikost úplňku neovlivňuje pouze co nejmenší časový rozdíl mezi fází úplňku a přízemím. Například při tomto červnovém úplňku náš kosmický soused procházel přízemím ve vzdálenosti 356 991 km. Nejblíže za poslední desetiletí byl ovšem úplňkový Měsíc 12. prosince 2008 (na vzdálenost 356 567 km) a 11. března 2011 (o 10 km dále). Další skutečně blízký úplněk nastane až 14. listopadu 2016 (356 511 km). Ovšem v tomto století se bezprostředně největšího úplňku dočkáme až 6. prosince 2052. Toho roku nás od Měsíce bude dělit "jen" 356 421 km...

Naskýtají se samozřejmě otázky: Dá se to vůbec poznat? Ovlivňuje to člověka na Zemi? Má to nějaké katastrofické účinky? Začneme pěkně od konce. Pochopitelně můžeme mluvit o slapových jevech, které Měsíc při svém pohybu kolem Země způsobuje. V kompozici se Sluncem jsou slapové jevy nejsilnější v období novu a úplňku. Samozřejmě čím je Měsíc blíž, tím silněji vzedmá hladinu moří a tím výraznější jsou přílivy a odlivy. Ukazuje se však, že rozdíly jsou to docela malé - řádově centimetry vodního sloupce. Vyloudila se však zpráva, že kompozice největšího úplňku a Země v přísluní na počátku roku 1912 slapovými jevy dovlekla ledovce do nižších zeměpisných šířek tam, kde se jeden z nich v dubnu toho roku stal osudným při nechvalně známé katastrofě záoceánského Titaniku. Bohužel posádka měla tehdy smůlu, že ledovec neviděla, protože jak na potvoru té noci byl Měsíc ve fázi tří dnů před novem. Nakolik ovlivňuje úplněk člověka na Zemi, víme z vlastních zkušeností - ovšem i z pověr - docela dobře. Za úplňku se o něco hůře spí, lépe chodí noční krajinou, některé živočišné druhy se jím řídí v důležitých životních etapách a podobně. Zbývá tedy otázka: Dá se vůbec poznat, že je úplněk největší?

I tímto se již mnozí zabývali. Úplněk v přízemí je bezesporu jedinečná záležitost. Astronomové mohou potvrdit, že pohled dalekohledem jim náhle odhalí menší detaily na tváři Sluncem nasvíceného Měsíce a rovněž lze - zejména tedy v zimě - pocítit více toho světla než obvykle za jiných úplňků. Ovšem už tady jsme na hraně subjektivity. Kdyby vám to nikdo neřekl - četli byste ty noviny v noci? Shasli byste dálková světla aut? Asi ne. Přesto byste při východu našeho souseda jásali, jak je ten Měsíc obrovský a že to jste teda určitě ještě neviděli. Problém je ve dvou věcech. Ne při každém úplňku je jasno a ne každý úplněk vidíte vycházet nebo zapadat. Když už se tak ale stane, je doslova svátkem uzřít jej v plné kráse nad pozemským horizontem. A právě tady se rodí ten zdroj úžasu nad obrovským Měsícem. Pohled na něj si totiž zákonitě spojíte s pohledem na vzdálený zemský obzor tvořený například špičkami stromů, paneláky a podobně. Čím jsou předměty dál, tím se oproti nim Měsíc jeví větší a váš mozek se snaží zákonitě porovnávat nesrovnatelné. Zatímco předměty na obzoru jsou vzdálené desítky kilometrů a vnímáte je ještě jakž takž prostorově, Měsíc je řádově desetisíckrát dál a je součástí "koberce" z nebeských objetků, které si naši předci připnuli na vzdálenou nebeskou klenbu. Jde tedy o pouhou iluzi, kterou vás váš mozek roztomile balamutí. Nevěříte? Až příště budete číhat na východ úplňku s novinami v ruce, nebrte si je na čtení, ale pro názorný pokus. Jakmile Měsíc vystoupí nad obzor, udělejte si z novin ruličku s průzorem o velikosti Měsíce. Ruličku zpevněte třeba gumičkou a počkejte pár hodin, než Měsíc vystoupá vysoko nad obzor. Pak se skrze ruličku podívejte na Měsíc znovu. Je vážně o dost menší?

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Měsíční deník Pavla Gabzdyla (největší úplněk 2011)
[2] Prohlídka Měsíce Pavla Gabzdyla - Velký a rozplizlý Měsíc
[3] Článek na Astro.cz o největším úplňku 2012
[4] Galerie na Spaceweather.com