Webbův teleskop se zaměřil na Neptun, jeho prstenec a měsíce
Autor: NASA/ESA/CSA/STScI
Kosmický dalekohled Jamese Webba (JWST) agentur NASA/ESA/CSA opět předvedl své možnosti, když nasnímal planetu Neptun, její prachové prstence a sedm měsíců. Neptun, který někdy řadíme mezi ledové obry, se nachází 30krát dále od Slunce než Země a obíhá na samé hranici, v temných končinách Sluneční soustavy.
Neptun je jedinou planetou ve Sluneční soustavě, která není pozorovatelná pouhým okem (k jejímu spatření potřebujeme alespoň malý dalekohled, například triedr, ale i tak se většinou jeví jen jako slabá hvězdička). Jde také o první planetu, která byla matematicky předpovězena před svým objevem. V roce 2011 tato velmi hmotná planeta zkompletovala teprve svůj jeden oběh kolem Slunce v trvání 165 let od svého objevu v roce 1846.
Neptun je charakterizován jako ledový obr vzhledem k chemickému složení jeho nitra. V porovnání s plynnými obry Jupiterem a Saturnem je mnohem bohatší na těžší chemické prvky, než je vodík a hélium. To je snadno patrné na modrém zbarvení vzhledu Neptunu na snímcích pořízených ve viditelném světle pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu. Je to způsobeno malým množstvím plynného metanu přítomného v atmosféře.
Voyager 2 je jediná kosmická sonda, která zblízka studovala planetu Neptun. Prolétla kolem ní v roce 1989 na své cestě ven ze Sluneční soustavy.
„Uplynuly více než tři dekády od události, kdy jsme naposled spatřili Neptunovy slabé prachové prstence, a nyní je to poprvé, kdy je můžeme pozorovat v infračerveném světle,“ říká Heidi Hammelová, expertka na soustavu Neptunu a interdisciplinární vědecká pracovnice pro Webbův teleskop. „Mimořádně kvalitní a precizní fotografie pořízené přístroji na JWST umožňují detekovat velmi slabé prstence Neptunu a jeho měsíce, z nichž některé byly objeveny až na snímcích Voyageru 2.“
Autor: NASA/ESA/CSA/STScI
Oblaka tvořená metanovým ledem jsou nápadná jako jasné pruhy a skvrny, které odrážejí sluneční světlo ještě předtím, než je absorbováno plynným metanem. Velmi nepatrná tenká linie jasného kroužku planetárního rovníku může být „vizuálním podpisem“ globální atmosférické cirkulace, která pohání větry a bouře na Neptunu.
Atmosféra klesá a ohřívá se na rovníku, a tudíž září v oboru infračerveného světla více než okolní studený plyn.
Již dříve známý vír na jižním pólu je patrný i na snímku z Webbova dalekohledu, avšak kosmický teleskop vůbec poprvé odhalil kontinuální pás oblaků ve vysokých výškách Neptunu. Teleskop zachytil rovněž 7 ze 14 známých měsíců planety Neptun včetně jejího velkého a zvláštního měsíce Triton. Protože je pokrytý lesklým zmrzlým kondenzátem dusíku, odráží v průměru 70 % slunečního záření, které na něj dopadá. Ve srovnání s ním se Neptun zdá být tmavší, protože atmosféra planety je potemnělá v důsledku absorpce světla metanem v oblasti blízkého infračerveného záření.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
