Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Webbův teleskop se zaměřil na Neptun, jeho prstenec a měsíce

Webbův teleskop se zaměřil na Neptun, jeho prstenec a měsíce

Planeta Neptun na snímku z Webbova vesmírného dalekohledu
Autor: NASA/ESA/CSA/STScI

Kosmický dalekohled Jamese Webba (JWST) agentur NASA/ESA/CSA opět předvedl své možnosti, když nasnímal planetu Neptun, její prachové prstence a sedm měsíců. Neptun, který někdy řadíme mezi ledové obry, se nachází 30krát dále od Slunce než Země a obíhá na samé hranici, v temných končinách Sluneční soustavy.

Neptun je jedinou planetou ve Sluneční soustavě, která není pozorovatelná pouhým okem (k jejímu spatření potřebujeme alespoň malý dalekohled, například triedr, ale i tak se většinou jeví jen jako slabá hvězdička). Jde také o první planetu, která byla matematicky předpovězena před svým objevem. V roce 2011 tato velmi hmotná planeta zkompletovala teprve svůj jeden oběh kolem Slunce v trvání 165 let od svého objevu v roce 1846.

Neptun je charakterizován jako ledový obr vzhledem k chemickému složení jeho nitra. V porovnání s plynnými obry Jupiterem a Saturnem je mnohem bohatší na těžší chemické prvky, než je vodík a hélium. To je snadno patrné na modrém zbarvení vzhledu Neptunu na snímcích pořízených ve viditelném světle pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu. Je to způsobeno malým množstvím plynného metanu přítomného v atmosféře.

Voyager 2 je jediná kosmická sonda, která zblízka studovala planetu Neptun. Prolétla kolem ní v roce 1989 na své cestě ven ze Sluneční soustavy.

Uplynuly více než tři dekády od události, kdy jsme naposled spatřili Neptunovy slabé prachové prstence, a nyní je to poprvé, kdy je můžeme pozorovat v infračerveném světle,“ říká Heidi Hammelová, expertka na soustavu Neptunu a interdisciplinární vědecká pracovnice pro Webbův teleskop. „Mimořádně kvalitní a precizní fotografie pořízené přístroji na JWST umožňují detekovat velmi slabé prstence Neptunu a jeho měsíce, z nichž některé byly objeveny až na snímcích Voyageru 2.

Planeta Neptun na snímku z Webbova vesmírného dalekohledu s prstenci a 7 měsíci Autor: NASA/ESA/CSA/STScI
Planeta Neptun na snímku z Webbova vesmírného dalekohledu s prstenci a 7 měsíci
Autor: NASA/ESA/CSA/STScI
Kamera NIRCam (Near-Infrared Camera) na palubě Webbova kosmického dalekohledu pozorovala v oboru blízkého infračerveného záření v rozsahu 0,6 až 5 mikronů, takže planeta Neptun se nejevila v modré barvě. Ve skutečnosti plynný metan silně absorbuje červené světlo a infračervené záření, takže planeta je v oboru blízkého infračerveného záření docela temná, kromě oblastí, kde jsou přítomná oblaka ve vysokých výškách.

Oblaka tvořená metanovým ledem jsou nápadná jako jasné pruhy a skvrny, které odrážejí sluneční světlo ještě předtím, než je absorbováno plynným metanem. Velmi nepatrná tenká linie jasného kroužku planetárního rovníku může být „vizuálním podpisem“ globální atmosférické cirkulace, která pohání větry a bouře na Neptunu.

Atmosféra klesá a ohřívá se na rovníku, a tudíž září v oboru infračerveného světla více než okolní studený plyn.

Již dříve známý vír na jižním pólu je patrný i na snímku z Webbova dalekohledu, avšak kosmický teleskop vůbec poprvé odhalil kontinuální pás oblaků ve vysokých výškách Neptunu. Teleskop zachytil rovněž 7 ze 14 známých měsíců planety Neptun včetně jejího velkého a zvláštního měsíce Triton. Protože je pokrytý lesklým zmrzlým kondenzátem dusíku, odráží v průměru 70 % slunečního záření, které na něj dopadá. Ve srovnání s ním se Neptun zdá být tmavší, protože atmosféra planety je potemnělá v důsledku absorpce světla metanem v oblasti blízkého infračerveného záření.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Jwst, Planeta Neptun


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »