Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zkamenělé duny a jiné bizarní výtvory očima Curiosity

Zkamenělé duny a jiné bizarní výtvory očima Curiosity

Kopce na úpatí hory Aeolis Mons v kráteru Gale
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Curiosity se nyní plynule posouvá dál na jihovýchod podél tmavých dun, které lemují úpatí kopce Aeolis Mons, známého také jako Mt. Sharp. Než se robot dostane mezi vysoké skalní srázy v úbočí hory, musí překonat dunové pole tmavého písku. To bylo zatím řešeno tak, že se Curiosity posouvá jižněji, kde postupně duny končí. Na posledních snímcích, které nám robot přináší, se objevily natolik bizarní útvary, že se nejde na ně nepodívat.

K nahlédnutí tak bude lžička, brusle nebo protáhlý útvar připomínající propisku. Nic z toho tam nezanechali Marťani, to nás jen příroda opět přesvědčila, co lze vymodelovat působením mrazu a větru. Kromě těchto kamenných útvarů k nám dorazil také snímek zkamenělých dun z dávné minulosti.

Sol 1087 zkamenělé duny Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1087 zkamenělé duny
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Nejprve se podíváme zpět na snímky pořízené během solu 1087 (soly, dny na Marsu, počítané od přistání 6. 8. 2012). Na obrázku můžeme pozorovat zajímavě zvlněné vrstevnaté výchozy hornin. Vědci se domnívají, že tmavší materiál byly původně duny, které zde zkameněly. Pod nimi se pak nachází světlejší horniny tvořené dávným bahnem.

Curiosity v této oblasti vyfotografovala neuvěřitelné skalní výchozy, se kterými si pohrála eroze způsobem doposud pozorovaným jen ojediněle. Zde se na jednom místě sešlo hned několik obnažených kamenných útvarů, jak už bylo zmíněno v úvodu článku. K solu 1087 se vztahují také záběry úzkých jehlic trčících do prostoru.

Sol 1087 kamenné jehlice Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1087 kamenné jehlice
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Posléze bylo pořízeno kompletní panorama dalších útvarů. Vlevo je například vidět levitující lžička, uprostřed dole pak jakési kamenné brusle a nad nimi kamenný levitující plát. Vpravo nechybí něco jako propiska, kterou tam příroda zanechala snad už před milióny let. Světlá skvrna vlevo nahoře je materiál navrtaný robotem a vysypaný zde na hromádku.

Sol 1090 bizarní útvary Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1090 bizarní útvary
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Curiosity fotografovala také velmi široké panorama, jehož část je nahoře v úvodním obrázku. Níže je vidět celé. Jedná se o krásný pohled na vysokou horu vlevo, tmavé duny dole uprostřed a vpravo a pochopitelně nádherné vrstevnaté kopce a srázy v úbočích hory Aeolis Mons. Kompletní verze panoramatu je na Flickru.

Sol 1100 panorama Aeolis Mons Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1100 panorama Aeolis Mons
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Další plány už začínají mít konkrétní obrysy, protože se blíží konec souvislých dunových polí. Na mapě uvedené níže vidíme celou trasu, kterou urazila Curiosity od svého přistání. Nyní už má za sebou bezmála 11 km a čeká ji průzkum zajímavé oblasti Murray Buttes. Za ní bude třeba se prosmýknout mezi tmavými dunami, a pak už se dočkáme vjezdu mezi strmé kopce a svahy Aeolis Mons. Stane se tak možná za několik měsíců, možná za rok, ale rozhodně je se na co těšit.

Sol 1107, 19. 9. 2015, trasa Curiosity za celé tři roky Autor: Emily Lakdawalla
Sol 1107, 19. 9. 2015, trasa Curiosity za celé tři roky
Autor: Emily Lakdawalla

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.jpl.nasa.gov
[2] www.planetary.org
[3] www.unmannedspaceflight.com

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mars, Msl, Curiosity, NASA


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »