Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  10. vesmírný týden 2021

10. vesmírný týden 2021

Mapa oblohy 10. března 2021 v 19:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 3. do 14. 3. 2021. Měsíc je ve fázi mezi poslední čtvrtí a novem. Večer je dobře vidět jasný Mars a níže nad jihozápadem i Uran. Planetka Vesta dosahuje maximálního jasu a najdeme ji v zadní části Lva. Večer se vysoko k Plejádám táhne šikmý kužel zvířetníkového světla. Perseverance na Marsu ujela již téměř sto metrů. Desátý prototyp Starship po letu do výšky 10 km tvrději dosedl a konečně zůstal stát, aby po několika minutách explodoval. Před 35 lety prozkoumalo několik sond zblízka Halleyovu kometu a před 240 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Obloha

Měsíc bude v novu v sobotu 13. března v 11:21 SEČ. Začátkem týdne se ještě objeví nízko na ranní obloze jako tenký srpek. 10. března bude v konjunkci se Saturnem, Jupiterem a Merkurem, ale úkaz bude spíše nepozorovatelný, protože tělesa budou velmi nízko nad obzorem krátce před východem Slunce.

Planety:
Na večerní obloze jsou vidět nad jihozápadem Mars (1 mag) a Uran (5,8 mag). Na začátku astronomické noci (když Slunce sestoupí hlouběji než 18° pod obzor) je Mars více než 40 a Uran více než 20° vysoko. Pozice Marsu mezi Plejádami a Hyádami v Býku je opravdu fotogenická.

133834.jpg Autor: Kamil Karlovský

Autor: Kamil Karlovský

Ranní planety, tedy Saturn, Jupiter a nyní krátce i Merkur, zůstávají ještě pár týdnů obtížně viditelné. Venuše se dá pozorovat na snímcích koronografu SOHO (dlouhé čárky kolem jasného zdroje vznikají přetékáním světla do sousedních pixelů detektoru).

Planetka Vesta (cca 6 mag) zůstává v zadní části souhvězdí Lva. Přiložený obrázek Tadeáše Valenta ji ukazuje ve třech různých pozicích od 2. do 6. března.

Vesta Autor: Tadeáš Valent
Vesta
Autor: Tadeáš Valent

Aktivita Slunce je velmi nízká, přestože povrch není zcela beze skvrn. Situace se i rychle mění, jako třeba o víkendu, kdy na západní straně rychle přibylo skvrn. Jak to na povrchu Slunce vypadá, lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO. Ostatní snímky této vesmírné observatoře jsou zde.

Zvířetníkové světlo je způsobeno rozptylem slunečního světla na částicích prachu především v okolí roviny ekliptiky (zdánlivé dráhy Slunce na obloze a přibližně i drah planet). Právě na jaře má ekliptika i v našich šířkách celkem strmý úhel vůči obzoru. Na místech méně zasažených světelným znečištěním je pak vidět šikmý kužel bělavého světla. Nejlépe je vidět asi hodinu a půl po západu Slunce a na tmavé obloze je opravdu výrazným bělavým zdrojem světla. Pěkné fotografie z posledního týdne už vydají na malou minigalerii.

Zodiakiálne svetlo a Mliečna cesta Autor: Tadeáš Valent
Zodiakiálne svetlo a Mliečna cesta
Autor: Tadeáš Valent

Zvířetníkové světlo ze Štěpánovic u Klatov Autor: Antonín Hušek
Zvířetníkové světlo ze Štěpánovic u Klatov
Autor: Antonín Hušek

Obloha pod vrcholem Ještědu. Dole kužel zvířetníkového světla. Autor: Martin Gembec
Obloha pod vrcholem Ještědu. Dole kužel zvířetníkového světla.
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika

Perseverance na Marsu už má za sebou tři jízdy. Během solu 14 (pátek 5. 3.) vykonalo vozítko krátkou asi 6,5 metru dlouhou zkušební jízdu a v dalších dvou solech (marsovských dnech) popojelo vždy zhruba o 40 metrů k severu. Uvidíme, možná, že severní varianta trasy k zbytkům říční delty je nyní pravděpodobnější. Detailní souhrn dění je na kosmonautix.cz.

Starship SN10 je dnes již sešrotovaný prototyp budoucího meziplanetárního stroje SpaceX, který jako první úspěšně dosedl po zkušebním letu do výšky 10 km. Bohužel dosednutí bylo tvrdé a zřejmě i selhaly výklopné nohy, takže se několik minut po dosednutí vzňal unikající metan a Starship vyletěla do vzduchu podruhé a naposledy. Zajímavé dění bude mít brzy pokračování v podobě Starship SN11.

4. března proběhl dlouho odkládaný start Falconu 9 s družicemi Starlink (L17). Start byl odložen od 27. ledna (celkem 15 možných termínů startu nebylo využito). Vše nakonec proběhlo úspěšně – první stupeň přistál na mořské plošině, obě poloviny aerodynamického krytu byly vyloveny z vody a družice jsou na správné dráze. Už 10. března má proběhnout další start (Starlink L20).
S příchodem jara se ukázalo, že Starlinky ruší astrofotografii na většině oblohy (u širokoúhlých fotografií i v počtu kolem deseti kusů najednou). Jejich stopy jsou i na více než polovině snímků přes dalekohled a když máme smůlu, tak i více než jeden najednou. Jejich čáry se daří vymazat skládáním snímků. U fotek krajiny je to ale neuvěřitelně pracné retušování. A otázka je, jak dlouho bude stačit jen prosté zprůměrování snímků? Až tedy uvidíte na obloze šňůrku teček, myslete i na to, že SpaceX je pro nás fanoušky kosmonautiky a noční oblohy velmi rozporuplná firma. Jenže to je možná jen začátek a pak budeme ještě vzpomínat, když tam byly jen Starlinky.

Pěkné záběry na stanici a astronauty přinesl výstup do volného kosmu z ISS.

Výročí

Před 35 lety proletěla kolem jádra Halleyovy komety armáda kosmických sond. Šlo jednak o sovětské sondy Vega 1 a 2, které minuly kometu nejblíže 6. a 9. března 1986. Dalšími byly 8. a 11. března japonské Suisei a Sakigake. Ovšem opravdu blízký průlet (600 km) vykonala až 14. března evropská Giotto, jejíž detailní záběry jádra komety jsou nejznámější. Giotto však zkoumala také složení jádra (z 80 % vodní led, 10 % led CO2…), zjistila, že jádro je tmavší než uhlí a má malou hustotu (asi 0,5 g/cm 3 naznačuje porézní strukturu). Přestože uvolňované částice nedosahovaly velkých rozměrů, tak dvě o odhadované hmotnosti maximálně jeden gram způsobily sondě vážnější potíže. Nárazem jedné začala mírně rotovat a druhá zničila multispektrální kameru (naštěstí až po průletu a pořízení fenomenálních snímků). Giotto je také první sondou, která zvládla dva průlety kolem jader komet (v roce 1992 to bylo 200 km od komety Grigg-Skjellerup). To znamená, že jako první sonda zvládla gravitační manévr pomocí Země a také hibernaci a opětovné probuzení.

9. března 1961 (60 let) proběhl úspěšný test kabiny lodi Vostok se stejným letovým profilem, jaký se připravoval pro let prvního kosmonauta. Mise bývá v západním světě označována Sputnik 9, jinak v Rusku jako Korabl-Sputnik 4. Na palubě byla figurína Ivan Ivanovič, pes Černuška a nějaké myši a morče. Živí tvorové i figurína zvládli let bez úhony a vše bylo nachystáno k letu člověka. Po jednom obletu Země vstoupila kabina do atmosféry, figurína byla vystřelena zvlášť na padáku, aby se otestovalo vše, co pak zažil Jurij Gagarin.

11. března 1811 (210 let) se narodil francouzský astronom Urbain Le Verrier. Dalo by se dnes říci, že to je člověk, který vypočítal Neptun, ale tím bychom zamlčeli, že totéž dokázal i John Adams v Anglii, ovšem nepovedlo se mu najít nikoho, kdo by mu pomohl vypočítanou planetu nalézt. Le Verrier ovšem svůj výpočet předal mimo jiné Berlínské hvězdárně, která měla v té době nové mapy oblohy a tak pro d'Arresta a Galleho nebyl problém planetu nalézt v řádu několika hodin.

13. března 1781 (240 let) spatřil William Herschel ve svém dalekohledu záhadný, podle něj mlhovině nebo kometě bez chvostu podobný objekt, čímž došlo k objevu planety Uran.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc a planety na večerní obloze
  • výročí: Goddardova první kapalinová raketa
  • výročí: Gemini 8
  • výročí: Jiří Grygar
  • výročí: MESSENGER na oběžnou dráhu Merkuru
  • výročí: Antonia Maury

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Korabl-Sputnik 4, Le Verrier, Giotto, Halleyova kometa, Uran, Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »