Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  10. vesmírný týden 2025

10. vesmírný týden 2025

Mapa oblohy 5. března 2025 v 19:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 3. do 9. 3. 2025. Měsíc bude v první čtvrti, ve dne přejde přes Plejády a bude v konjunkcích s planetami vysoko na obloze. Na večerní obloze jsou nízko nad západem velmi jasná Venuše a poměrně dost jasný Merkur. Vysoko na obloze v Býku a Blížencích jsou Jupiter a Mars. Aktivita Slunce je na střední úrovni a velmi silné erupce nastaly krátce po zapadnutí jedné z aktivních oblastí. Přistávací modul Blue Ghost společnosti Firefly Aerospace úspěšně přistál na povrchu Měsíce. Očekává se také přistání mise IM-2 Athena 6. března. Skončila velmi úspěšná mise Evropské vesmírné agentury INTEGRAL.

Obloha

Merkúr, Mesiac a Venuša na súmračnej oblohe Autor: Juraj Hanula
Merkúr, Mesiac a Venuša na súmračnej oblohe
Autor: Juraj Hanula
Měsíc bude v první čtvrti ve čtvrtek 6. 3. 2025 v 17:32 SEČ. Měsíc je na počátku týdne dobře vidět na večerní obloze nad západem a v úterý se přiblíží slabé planetě Uran.

Ve středu 5. 3. po poledni začne Měsíc přecházet přes Plejády. Za jasného počasí lze i na denní obloze pozorovat slabší hvězdy s jasností kolem 3. hvězdné velikosti a Měsíc by k tomu mohl pomoci. Hvězda Electra v pravé dolní části hvězdokupy s jasností 3,7 mag bude asi oříškem a zákryt začne u severního okraje Měsíce kolem 12:10 SEČ. Ještě obtížnější je vpravo dole Merope 4,2 mag jejíž zákryt nastane asi ve 12:20. Zatímco ve 12:40 vyleze Electra zpoza osvětlené části Měsíce, přiblíží se té ve dne neviditelné neosvětlené straně hvězda Alcyone, nejjasnější člen hvězdokupy vlevo nahoře, jasnost 2,8 mag. Její zákryt nastane kolem 12:55 a vystoupí za hodinu.

5. března večer už bude Měsíc nad Plejádami a poblíž jasného Jupiteru, a tak tomu bude i ve čtvrtek večer. Na sobotu 8. března připadá poměrně těsné přiblížení Měsíce k planetě Mars na méně než jeden stupeň.

Planety
Saturn a Neptun jsou již nepozorovatelné objekty úhlově blízko Slunci.
Merkur (–0,6 mag) je vidět velmi dobře, i když je po západu Slunce jen velmi nízko nad západním obzorem. Venuše (–4,6 mag) se nyní už rychle blíží úhlově ke Slunci, ale je stále je nádherným a nepřehlédnutelným objektem večerní oblohy. Uran (5,7 mag) je stále ještě poměrně vysoko a najdeme jej asi sedm stupňů pod Plejádami v Býku. Výrazný Jupiter (–2,3 mag) září nad hvězdou Aldebaran v oku Býka a trochu slabší Mars (–0,1 mag) se již začal mezi hvězdami opět pohybovat směrem vlevo a pozvolna se začně blížit k hvězdě Pollux v Blížencích.

Aktivita Slunce je střední a jen těsně nám unikl výhled na zajímavé silné erupce v aktivní oblasti, která během týdne zmizela za západním okrajem Slunce. Mohlo jít i o nejsilnější erupce kategorie X a byly doprovázeny mohutnými výrony plazmatu z koróny. Výskyt skvrn ukazuje také aktuální snímek SDO. Další informace k aktivitě Slunce jsou na Spaceweather.com, Solarham a Spaceweatherlive.

Kosmonautika a sondy

Model sondy Blue Ghost ve skutečné velikosti na pódiu během přenosu z úspěšného přistání na Měsíci Autor: Firefly Aerospace/NASA
Model sondy Blue Ghost ve skutečné velikosti na pódiu během přenosu z úspěšného přistání na Měsíci
Autor: Firefly Aerospace/NASA
Blue Ghost úspěšně přistál na povrchu Měsíce. Jde o první komerční misi, které se to podařilo. Předchozí mise patřily vládním agenturám. Blue Ghost byl postaven za podpory programu CLPS komerčních misí NASA (Commercial Lunar Payload Services). Sonda přivezla 10 experimentů, například pro průzkum měsíční půdy (regolitu), interakci magnetického pole se slunečním větrem, měření teploty nebo přesné polohy sondy na povrchu (retroreflektor).

Stín sondy Blue Ghost na povrchu Měsíce. Vlivem příliš dlouhého expozičního času je naše planeta Země v pozadí vidět jako přeexponovaná namodralá koule v černotě vesmíru (délka expozice je i přesto příliš krátká a nestačí pro zachycení hvězd). Autor: Firefly Aerospace
Stín sondy Blue Ghost na povrchu Měsíce. Vlivem příliš dlouhého expozičního času je naše planeta Země v pozadí vidět jako přeexponovaná namodralá koule v černotě vesmíru (délka expozice je i přesto příliš krátká a nestačí pro zachycení hvězd).
Autor: Firefly Aerospace

Athena je název přistávacího modulu řady Nova-C společnosti Intuitive Machines. V rámci mise IM-2 se vydal k Měsíci pomocí Falconu 9 společně s dalšími dvěma sondami, Odin a Lunar Trailblazer. Zatímco Athena funguje normálně a provedla správně i korekční manévr na cestě k Měsíci, sonda Odin má velké problémy a přestože vysílá, dostala se zřejmě do pomalé rotace a není moc času na nápravu situace, než se příliš vzdálí od Země. Cílem Odina byl průzkum blízkozemní planetky. Lunar Trailblazer má také problémy a mise je zřejmě ztracena. Cílem bylo zkoumat rozložení vody na povrchu Měsíce. Athena má přistát na povrchu Měsíce 6. března v jižní části Měsíce v oblasti Mons Mouton.

Mise INTEGRAL Evropské vesmírné agentury skončila. Družice byla určena ke sledování gama záření, ale také v rentgenovém a viditelném oboru spektra. V době vypuštění byly jejím hlavním cílem především záhadné gama záblesky přicházející z dalekého kosmu. Díky pozorování družic, jako je INTEGRAL dnes víme, že gama záblesky jsou buď déletrvající, přisuzované kolapsu masivních hvězd, doprovázeného výbuchem supernovy, nebo kratší, které jsou způsobeny vzájemnou kolizí černých děr a neutronových hvězd. Družice byla v roce 2015 nasměrována na dráhu, která ji postupně navede do zemské atmosféry s cílem minimalizace kosmické tříště. Inženýři ESA budou monitorovat její pohyb, dokud v roce 2029 nezanikne.

Výročí

5. března 1950 (75 let) se narodila americká astronomka Jean Mueller. Na Mount Palomaru se stala první ženou u 1,22m schmidtovy komory Samuela Oschina. Díky tomu najdeme její jméno u sedmi periodických z celkem 15 komet (120P, 131P, 136P, 149P, 173P a 190P/Mueller a ještě 188P/LINEAR-Mueller). Je také objevitelkou mnoha planetek a supernov. Byla také první ženou, která mohla ovládat 2,5 metrový dalekohled na Mt. Wilsonu a byla také poslední, kdo vyjímal fotografickou desku z historické Schmidtovy komory na Mt. Palomaru, kde se pořizovaly slavné přehlídky oblohy (do roku 2000).

Výhled na příští týden 

  • Úplněk a částečné zatmění Měsíce
  • Výročí: Pioneer 5
  • Výročí: Simon Newcomb
  • Výročí: Percival Lowell
  • Výročí: Saturnův měsíc Calypso
  • Výročí: Giovanni Schiaparelli
  • Výročí: Caroline Herschel

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Blue Ghost, Vesmírný týden, Jean Mueller


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »