Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  12. vesmírný týden 2025

12. vesmírný týden 2025

Mapa oblohy 19. března 2025 V 19:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 3. do 23. 3. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer končí viditelnost planety Venuše, zůstává Uran, Jupiter a Mars. Aktivita Slunce je středně vysoká. Kotouč Slunce v souhvězdí Ryb překročí 20. března nebeský rovník a začne astronomické jaro. Sonda Blue Ghost vyfotila Zemi a Slunce během zatmění z povrchu Měsíce. Na ISS dorazila posádka mise Crew-10. Při misi Transporter 13 bylo vyneseno 74 družic. Americké výzkumné mise SPHEREx a PUNCH vynesl také Falcon 9, který si v týdnu připsal pět startů. Před 60 lety vystoupil poprvé do volného kosmu Alexej Leonov.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v sobotu 22. 3. 2025 ve 12:29 SEČ.  Přesouvá se nízko ležícími souhvězdími a ve čtvrtek 20. března nad ránem přechází přes hvězdu pí Scorpii (2,9 mag), jednu z klepet Štíra. Nevýhodou je, že úkaz probíhá kolem třetí hodiny ráno.

Planety
Merkur, Saturn a Neptun nejsou pozorovatelné, protože se nachází úhlově blízko u Slunci. Venuše (–4,2 mag) bude jejich osud brzy následovat. Máme posledních několik dnů na její spatření na večerní obloze krátce po západu Slunce. Uran (5,7 mag) je po setmění ještě asi 30° vysoko přibližně nad západním obzorem sedm stupňů pod Plejádami v Býku. Výrazný Jupiter (–2,2 mag) v rozích Býka je o něco výše nad jihozápadem. Mars (0,1 mag) v tu dobu vrcholí nad jihem v Blížencích.

Aktivita Slunce je střední a povrch je ozdoben opravdu hodně skvrnakami, ale žádná aktivní oblast nemá zatím potenciál k velmi silným erupcím. Výskyt skvrn ukazuje také aktuální snímek SDO. Další informace k aktivitě Slunce jsou na Spaceweather.com, Solarham a Spaceweatherlive.

Astronomické jaro začíná letos 20. března v 10:01 SEČ. Tento přesně stanovený okamžik znamená, že střed slunečního kotouče překročí nebeský rovník. Přestože podle astrologů vstupuje Slunce do znamení Berana, ve skutečnosti bude Slunce procházet Rybami až do 18. dubna a od 19. 4. bude konečně v Beranu.

Kosmonautika a sondy

Radost nám udělala sonda Blue Ghost nacházející se v Moři nepokojů od 2. března, protože 14. 3. nastalo z jejího pohledu zatmění Slunce Zemí. Měsíc vstoupil do stínu Země, a především ze západní Evropy a Ameriky bylo viditelné úplné zatmění Měsíce. Firefly Aerospace zatím uveřejnila animaci ztmavování povrchu Měsíce a snímek Země obklopené prozářenou atmosférou a posledním zbytkem viditelného Slunce.

Na snímku je Země obklopená svojí atmosférou prosvícenou právě vylézajícícm slunečním kotoučem během úplného zatmění Měsíce 14. 3. 2025, jak jej vyfotografovala sonda Blue Ghost na Měsíci z Moře nepokojů. Autor: Firefly Aerospace
Na snímku je Země obklopená svojí atmosférou prosvícenou právě vylézajícícm slunečním kotoučem během úplného zatmění Měsíce 14. 3. 2025, jak jej vyfotografovala sonda Blue Ghost na Měsíci z Moře nepokojů.
Autor: Firefly Aerospace

Byl to mimořádný týden Falconu 9, který vykonal celkem pět startů, ale z toho dva 12. 3. a tři 15. 3. V jeden den tak byly využity všechny tři startovní rampy SpaceX.

V úterý 12. března vynesl Falcon 9 také infračervený dalekohled NASA nazvaný SPHEREx, který se zaměří na pozorování milionů bližších galaxií a pokusí se nám pomoci zmapovat rozložení skryté látky a také se zaměří na určení rozložení výskytu vody ve Sluneční soustavě. Spolu s ním letěly i čtyři družice PUNCH pro studium, jak se ve vnější koróně mění proud elektronů na sluneční vítr.

15. března proběhly da zajímavé starty Falconu 9. Z Floridy byla vynesena kabina lodi Crew Dragon s čtyřčlennou posádkou mise Crew-10, která zamířila k Mezinárodní vesmírné stanici a z Kalifornie startovala mise Transporter 13, kde bylo nákladem celkem 74 družic. Velmi pěkně a podrobně tuto misi rozebírá Kosmotýdeník.

Sonda ESA Hera, která je na cestě k dvoplanetce Didymos-Dimorphos, se 12. března dostala do blízkosti Marsu. Průlet upravil trajektorii letu a byl výbornou zkouškou přístrojů sondy. Do hledáčku kamer se dostal také menší z marsovských měsíců Deimos.

Měsíc Marsu Deimos zachycený sondou Hera při průletu kolem Marsu 12. 3. 2025 Autor: ESA
Měsíc Marsu Deimos zachycený sondou Hera při průletu kolem Marsu 12. 3. 2025
Autor: ESA

Výročí

18. března 1965 (60 let) vystoupil poprvé do volného kosmu Alexej Leonov. V těch dobách šlo o velké hrdinství a riskování života. V lodi Voschod 1 nebylo dost místa, aby měli tři lidé na sobě během letu skafandry a při letu Voschodu 2, z kterého Leonov vystoupil se zase ukázalo, že to nebude tak jednoduché s návratem do lodi. Leonov měl problémy s nafouklým skafandrem, díky čemuž to málem skončilo katastrofou. Dnes už víme, že to nakonec zvládl, ale užili si ještě po přistání, když museli bivakovat v lese, kde byl více než metr sněhu. Odměnou pro Leonova byl ještě jeden let do vesmíru. V roce 1975 se zúčastnil známého letu Sojuz-Apollo, když se (nejen) na oběžné dráze setkal s americkými kolegy.

21. března 1965 (60 let) odstartovala k Měsíci americká sonda Ranger 9. Sonda patřila do série dopadových, které během pádu pořizovaly podrobné snímky povrchu. Ranger 9 dopadl do velkého kráteru Alphonsus a pořídil snímky s rozlišením až 25 cm.

23. března 1965 (60 let) letěla na oběžnou dráhu kosmická loď Gemini 3. Dvoučlennou posádku tvořili Virgil Grissom a John Young. Virgila víceméně provázela smůla, když při prvním letu, druhém balistickém skoku Mercury, málem utonul po dosednutí na hladinu oceánu. Let Gemini 3 dopadl zdárně, ale při prudkém dosednutí lodi si Virgil prorazil přilbu. Pak ale zahynul v kabině nešťastného Apolla 1 na startovní rampě. Opakem je kolega John, který letěl po tomto letu Gemini 3 ještě v Gemini 10 a posléze letěl kolem Měsíce na palubě Apolla 10 a nakonec i vystoupil na Měsíc v Apollu 16. Aby jeho letům nebyl konec, byl prvním, kdo letěl v raketoplánu (Columbia 1981) a končil při letu STS-9 Columbia.

Výhled na příští týden 

  • Částečné zatmění Slunce
  • Výročí: Josef Stefan
  • Výročí: Saturnův měsíc Titan
  • Výročí: Friedrich Schwassmann
  • Výročí: nejstarší dochovaná fotografie Měsíce
  • Výročí: John R. Pierce

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »