Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  13. vesmírný týden 2019

13. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 27. března v 19:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 25. 3. do 31. 3. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti a ve dvou těsných konjunkcích s ranními planetami. Večer je vidět Mars poblíž Plejád. Ráno je vidět Jupiter a Saturn. Slunce překvapilo velkou skupinou skvrn v opravdu aktivní oblasti. Planetka Bennu vyvrhuje kamení. Start evropské rakety Vega byl úspěšný. Firma OneSpace chystá první start své rakety. Očekáváme výstup dvou žen do volného kosmu. V noci na neděli se změní čas o hodinu vpřed na letní.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve čtvrtek 28. března v 5:10 SEČ. 26. března asi v 5:05 SEČ se zpoza jeho neosvětlené strany objeví hvězdička 5,5 mag. Vzhledem ke svítání by to mohlo vypadat, že se rozsvítí jakoby na modré obloze. 27. března nastane relativně těsná konjunkce s Jupiterem, který bude necelý stupeň pod ním. Obdobně 29. března ráno bude v těsné konjunkci se Saturnem, který bude necelý stupeň nad Měsícem. Ten den kolem 4:10 se také zpoza neosvětlené strany vynoří hvězda 5,6 mag.

Planety:
Večer je vidět Mars (1,4 mag), který se přesunul do Býka a blíží se k hvězdokupě Plejády. Ráno je vidět nízko nad jihem Jupiter (−2,1 mag) a ještě níže nad jihovýchodem najdeme Saturn (0,6 mag). Někteří nadšení amatérští fotografové už nečekali a zkouší obě planety vyfotit. Nejlépe tradičně dopadl Pavel Prokop z Prahy, jehož fotografie Jupiteru i Saturnu odkazujeme.

Pomalu zapadající aktivní oblast AR2736 24. března 2019 z SDO Autor: NASA
Pomalu zapadající aktivní oblast AR2736 24. března 2019 z SDO
Autor: NASA
Aktivita Slunce je velmi nízká, ale jak už to bývá, Slunce umí překvapit. V týdnu se během několika dnů vytvořila velmi aktivní oblast s mnoha skvrnami, která se i nadále zvětšovala. 20. března zde navíc došlo k poměrně silné erupci C4 a hlavně k Zemi se pomalu vydal oblak plazmatu, který měl podle předpovědi zasáhnout naši planetu 23. března a způsobit poměrně silnou geomagnetickou bouři s pěknými polárními zářemi. Paradoxně ještě v neděli navečer víme, že částice dosud nedorazily, což znamená, že buď CME putuje pomaleji, než se čekalo, nebo oblak částic Zemi minul.  
Skupina skvrn bohužel právě zapadá. Jak to vypadá na povrchu Slunce, nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Zajímavé pozorování přinesla sonda OSIRIS-REx, která vyfotografovala proudy hmoty z planetky Bennu. Podobně jako zjistila Hayabusa 2 u Ryugu, i Bennu má málo půdy a hodně kamenů na povrchu. Podrobně se k tomu vrací Kosmonautix.cz.

V neděli 31. března ve dvě hodiny ráno se posune čas o hodinu dopředu na středoevropský letní čas (SELČ).

Kosmonautika

22. března vypustila menší evropská raketa Vega družici PRISMA  a na ISS proběhl výstup do kosmu, který provedli McClainová a Hague. Další výstup je plánován 29. března, poprvé v čistě ženském složení McClainová a Kochová.

Probíhají přípravy startu rakety Electron s technologickou družicí DARPA R3D2. Start je v plánu už dnes (24. 3. ve 23:30) a bude Živě a česky komentován na Kosmonautix.cz.

25. března má odstartovat rakety OS-M1 soukromé společnosti OneSpace s družicí Lingque 1B.

30. března má odstartovat čínská raketa CZ-3C s družicí Tianlian-2.

V Texasu pořád probíhají přípravy Starship Hopperu na první testy motoru a snad i případné skoky.

Výročí

29. března 1974 (40 let) se k planetě Merkur poprvé přiblížila kosmická sonda Mariner 10. Průzkum nejmenší planety sluneční soustavy je obtížný v tom, že je třeba sondu urychlit, aby vůbec mohla Merkur dostihnout. V roce 1974 toho bylo docíleno mimo jiné průletem kolem Venuše, kde bylo využito jejího gravitačního pole. Mariner 10 přinesl první detailní poznatky o Merkuru, když kolem něho prolétl třikrát v letech 1974 a 1975. Podařilo se však zmapovat jen 45 % povrchu. Zásadní zlom přišel až s příletem nové sondy MESSENGER, která zkoumala Merkur z oběžné dráhy v letech 2011 až 2015.

Výhled na příští týden 

  • večerní srpek Měsíce o víkendu
  • Výročí: Zond 1
  • Výročí: Zdeněk Kopal

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mariner 10, Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »