Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  2. vesmírný týden 2019

2. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 9. ledna 2018 v 18:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 7. 1. do 13. 1. 2019. Měsíc po novu bude na večerní obloze dorůstat do první čtvrti. Večer je vidět Mars, ráno se k sobě blíží Venuše a Jupiter. Kometa Wirtanen slábne, ale stále je snadno vidět triedrem. Na odvrácené straně Měsíce bylo rušno, když čínská sonda Chang’e 4 přistála a vysadila vozítko Yutu 2. Sonda New Horizons se na pár dní povinně odmlčela. NASA má dočasně sotpku kvůli rozpočtu v USA, ale díky SpaceX se nikdy nenudíme. Před 85 lety se narodil náš významný popularizátor astronomie Ing. Pavel Příhoda.

Obloha

Měsíc je po novu, který nastal v neděli 6. ledna. První čtvrť nastane až v pondělí 14. ledna v 7:45 SEČ. Ve čtvrtek 10. ledna večer před 19. hodinou našeho času se k neosvětlenému okraji Měsíce přiblíží hvězdička 74 Aqr o jasnosti 5,8 mag. Měsíc bude jen 15° nad jihozápadem. 12. ledna po půl sedmé večer se jiná, slabší hvězda ze souhvězdí Ryb o jasnosti 7,4 mag, schová za neosvětlenou polovinu Měsíce v době, kdy bude 30° nad východo-jihovýchodem a 6,5° nad nimi bude také planeta Mars.

Planety:
Mars (0,6 mag) najdeme večer nad jihozápadem. Výše na pomezí Ryb a Berana je planeta Uran (5,8 mag). Ráno se k sobě přibližují planety Venuše (−4,7 mag) a Jupiter (−1,8 mag).

Aktivita Slunce je velmi nízká. První skvrna roku 2019 se však objevila v aktivní oblasti 2732. Jak to vypadá na povrchu Slunce nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Kometa 46P/Wirtanen aj.
Kometa nám slábne k hodnotám kolem 6 mag, ale pro tiedr je tím pádem snadným cílem. Pořád platí, že ji najdeme mezi Vozkou a Velkým vozem, někde v oblasti hlavy Velké medvědice. Nejbližší jasnější hvězdou je omikron UMa 3,3 mag. Nedaleko této komety je další, ale mnohem slabší kometa 38P/Stephan-Oterma. Jasnější je ještě 64P/Swift-Gehrels v souhvězdí Berana (kometa se blíží do oblasti mezi spodní částí Persea a Plejádami). Nad ránem je ještě nad jihovýchodem kometa C/2018 Y1 Iwamoto. Ta už má jasnost kolem 10 mag a také ona zatím vypadá jako zelená kulička a bude zjasňovat.

Kosmonautika

Čína si připsala skvělý úspěch, když na povrch odvrácené strany Měsíce v úterý dosedla sonda Chang’e 4, která zde navíc vyložila vozítko Yutu 2, které již popojelo k nedalekému kráteru.

New Horizons zaznamenala fenomenální úspěch, když poslala první snímky tělesa Ultima Thule. Tato planetka se nakonec ukázala být dvojplanetkou, slepencem dvou planetek. Sonda nyní nemůže komunikovat se Zemí kvůli pozici „za Sluncem“. Další data začnou proudit zhruba od 10. ledna.

Sonda OSIRIS-REx vstoupila na oběžnou dráhu kolem planetky Bennu. Tím pádem jde vlastně o oběh kolem nejmenšího tělesa dosud navštíveného kosmickými sondami.

SpaceX vyvezla na rampu na Floridě raketu Falcon 9 s lodí Crew Dragon, která má létat později s lidmi na ISS. K raketě se poté i přiklopilo obslužné rameno. Zde je několik fotografií.

Výročí

10. ledna 1969 (50 let) odstartovala k Venuši Veněra 6. Podobně jako sesterská Veněra 5 byla jen málo odlišná od předchozí Veněry 4. Měla jen zesílený štít a větší hmotnost. Vstup do atmosféry Venuše proběhl 17. května 1969 a přenos dat z atmosféry probíhal úspěšně po dobu 51 minut, dokud ji nerozdrtil velký tlak, který zde panuje. Díky poznatkům ze sond Veněra 4 až 6 mohla být Veněra 7 první sondou, která přistála na jiné planetě.

13. ledna 1934 (85 let) se narodil významný český astronom, čestný člen České astronomické společnosti a nositel ceny Littera astronomica, Ing. Pavel Příhoda. Známý je jako popularizátor astronomie. Při Hvězdárně a planetáriu v Praze vedl kurzy astronomie a tak jeho rukama prošlo mnoho nových nadšenců i budoucích vědců. Připravil stovky pořadů a vypracoval mapu Marsu. V letech 1979 až 2011 se významně podílel na Hvězdářské ročence (od roku 1986 jako šéfredaktor). Je autorem mnoha populárních knih pro dospělé i pro děti. Je po něm pojmenována planetka č. 40410 objevená Lenkou Šarounovou v r. 1999 na observatoři Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově.

Výhled na příští týden 

  • ranní setkání Venuše s Jupiterem
  • zákryt mý Ceti Měsícem a poté Měsíc nad Aldebaranem

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v lednu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »