Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  27. vesmírný týden 2018

27. vesmírný týden 2018

Mapa oblohy 4. července 2018 ve 23:00 SELČ. Podklad: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 2. 7. do 8. 7. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Přehlídka planet pokračuje večer Venuší na severozápadě, Jupiterem na jihozápadě a Saturnem na jihovýchodě. Mars je vidět hlavně v druhé polovině noci. K Mezinárodní vesmírné stanici přilétá nákladní loď Dragon. Před 150 lety se narodila Henrietta Leavittová, která přišla na vztah mezi svítivostí a periodou změn jasu Cefeid.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v pátek 6. července v 9:51 SELČ.

Planety:
Venuše (−4,1 mag) je po západu Slunce nad severozápadním obzorem. Merkur (cca 0 mag) se blíží do východní elongace, ale bude viditelný s obtížemi, nejlépe přes den. Jupiter (−2,3 mag) je večer nad jihozápadem. Saturn (0 mag) je vidět na jihovýchodě. Mars (−2,2 mag) je viditelný v druhé polovině noci.
Úkazy Jupiterových měsíců: 1. července večer přechází stín Europy, konec ve 23:08 SELČ. 3. července večer přechází Io (konec 21:15), přechod stínu končí ve 22:20. 6. července ve 22:51 končí zatmění Ganymedu.
Velká červená skvrna (GRS) bude poblíž středu kotoučku 1. července ve 22:05, 3. července ve 23:45, 6. července ve 21:15 a 8. července ve 22:55.

Aktivita Slunce je nízká, s pěknými skvrnami jsme se rozloučili počátkem minulého týdne. Aktuální pohled na Slunce nabízí družicová observatoř SDO.

Noční svítící oblaka se stále ukazují a tak při jasném počasí nadcházejících dnů můžeme očekávat další pozorování. Fotografie najdete např. na webu ukazy.astro.cz. Vyhlížejte proto za jasných večerů a svítání stříbřitá oblaka nad severem, nejlépe asi hodinu po západu Slunce, nebo před jeho východem.

Vesta pouhým okem
Planetka Vesta byla objevena na drahách mezi Marsem a Jupiterem jako 4. v pořadí. Zasloužil se o to Heinrich Wilhelm Olbers 29. března 1807. Mezi planetkami vnitřní Sluneční soustavy je třetí největší, druhá podle hmotnosti a na naší obloze se jeví nejjasnější. A právě jasnost 5,7 mag, srovnatelná např. s jasem kulové hvězdokupy M 13 v Herkulu, z ní činí i cíl k pozorování pouhým okem. Zkušení pozorovatelé si jí snadno všimli už kolem její červnové opozice. Možnost pohodlně pozorovat tento zajímavý asteroid máme celé léto. Povrch planetky podrobně prozkoumala sonda Dawn, která nyní studuje největší planetku (trpasličí planetu) Ceres. Obíhá jen tři desítky kilometrů nad jejím povrchem. Ještě jsme chtěli připsat, že podle výpočtů NASA se planetka se Zemí opravdu nesrazí, to je spíš jen takový povzdech nad úrovní některých článků v médiích, protože zde každý čtenář ví, že Vesta nemá s blízkozemními planetkami nic společného. Pak nás ale napadlo, že některé meteority nalezené na Zemi mají možná svůj původ přímo z této planetky. To už je ale jiný příběh, dost možná z dávné minulosti vývoje naší soustavy, kdy došlo k velkým srážkám, které vymrštily část hmoty z Vesty, a ta nakonec v podobě meteoritu dopadla k nám na Zemi.

Polohy planetky Vesta a Saturnu v létě 2018 Autor: Sky&Telescope/Bob King/M. Gembec
Polohy planetky Vesta a Saturnu v létě 2018
Autor: Sky&Telescope/Bob King/M. Gembec

Kosmonautika

Sonda Hayabusa 2 přinesla zajímavé detailní záběry asteroidu Ryugu. Má rozměr asi 1 km a jeho povrch je velmi tmavý s odrazivostí jen asi 5 %.

Z Floridy úspěšně odstartovala v pátek raketa Falcon 9 s nákladní lodí Dragon. Ten se v rámci mise CRS-15 podílí na zásobování ISS.

Čína vypustila raketu CZ-2C s dvěma technologickými družicemi Xinyan. Předchozí minidružice této řady testovaly nové technologie a dá se předpokládat, že tyto nebudou výjimkou. Zajímavostí je, že první stupeň rakety prý dopadl do města Niuchang, kde prý došlo k hoření zbytků asymetrického dymethylhydrazinu a oxidu dusičitého, ale další podrobnosti nemáme.

Výročí

4. července 1868 (150 let) se narodila americká astronomka Henrietta Leavittová. Na Harvardské univerzitní hvězdárně počítala matematické úlohy a vyhodnocovala fotografické desky, na nichž určovala jasnosti hvězd. Objevila vztah mezi svítivostí a periodou proměnnosti cefeid, hvězd, pomocí nichž měříme vzdálenosti ve vesmíru. Jejích poznatků využil Edwin Hubble ke změření vzdáleností blízkých galaxií.

4. července 1968 (50 let) odstartovala družice RAE A (Radio Astronomy Explorer A). Šlo o radioastronomický experiment, který byl určen k sledování Slunce i dalších částí oblohy. Mise se setkala s problémy, jako bylo rušení od pozemních vysílačů, polárních září či bouří, a také zlobil palubní magnetofon, ale byla získána i cenná vědecká data, později vylepšená misí RAE B.

4. července 1998 (20 let) odstartovala japonská sonda Nozomi, známá také jako Planet-B. Měla se stát oběžnicí Marsu, ale nakonec oběžné dráhy nedosáhla a kvůli elektrickým zkratům její funkce oficiálně skončila 31. prosince 2003.

6. července 1938 (80 let) byl jako desátý objeven Jupiterův měsíček Lysithea. Objev zaznamenal Seth B. Nicholson na Mount Wilsonu. Dlouhá léta byl znám jako Jupiter X. Přezdívalo se mu i Demeter. Jméno dostal v roce 1975 po dceři boha Oceana.

7. července 1988 (30 let) odstartovala k Marsu sonda Fobos 1. Mise měla smůlu již při cestě kdy pozemní obsluha vyslala k sondě chybnou dávku povelů, která vedla k vypnutí palubních systémů, dezorientaci sondy a vybití baterií. Jako mrtvé těleso pak proletěla v lednu 1989 kolem Marsu.

8. července 2003 (15 let) odstartovalo k Marsu v rámci programu Mars Exploration Rover (MER) vozítko Opportunity. Vozítko je držitelem rekordů, jak v délce pobytu, tak v ujeté vzdálenosti, a proto i přes aktuální prachovou bouří věříme, že se ještě ozve a neskončí tak jeho slavná mise na povrchu Marsu.

Výhled na příští týden 

  • konjunkce Venuše s Regulem
  • Výročí: Fobos 2
  • Výročí: Pavel Toufar
  • Výročí: Jocelyn Bellová Burnellová

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Opportunity, Henrietta Leavitt, Nozomi, Lysithea, Fobos 1, Vesmírný týden


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »