Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  29. vesmírný týden 2022

29. vesmírný týden 2022

Mapa oblohy 20. července 2022 ve 23:00 SELČ

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 7. do 24. 7. 2022. Měsíc bude v poslední čtvrti. Aktivita Slunce se zvýšila. Planety jsou vidět na ranní obloze. Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) se pohybuje souhvězdím Hadonoše pod hvězdokupami M10 a M12. První snímky JWST jsou opravdu nadějí pro nové objevy. Evropský nejmenší nosič Vega se dočkal úspěšného inauguračního startu ve verzi Vega-C. Mezinárodní vesmírná stanice se dočkala další zásobovací lodi Dragon. Před 50 lety přistála úspěšně na povrchu Venuše sonda Veněra 8 a byl vypuštěn Landsat 1 pro dálkový průzkum Země.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve středu 20. července v 16:18 SELČ. 19. 7. nad ránem bude v konjunkci s planetou Jupiter. 22. 7. míjí Mars a Uran a v noci na sobotu 23. 7. je pod Plejádami v Býku. Zákryt Uranu Měsícem proběhne na denní obloze v pátek 22. července. Jedná se o úkaz pro velké dalekohledy s kamerou, očima je nepozorovatelný.

Planety
Okem viditelné planety a také dalekohledem pozorovatelný Uran a Neptun jsou vidět na ranní obloze. Optimální doba k pozorování je za svítání mezi 3:00 a 4:15 SELČ. Saturn (0,5 mag) je nad jihem ve výšce asi 25° už kolem třetí. Jupiter (−2,5 mag) je ve čtyři už ve výšce přes 37° nad jihovýchodem a Mars (0,4 mag) tamtéž ve výšce asi 33°. Nejníže je jasná planeta Venuše (−3,8 mag), ve čtyři asi 7° nad VSV.
Na Jupiteru můžeme Velkou červenou skvrnu (GRS) pozorovat nejlépe 19. 7. v 5:00 SELČ, 22. 7. ve 2:30 a 24. 7. ve 4:10.

Aktivita Slunce se zvýšila. Na povrchu máme několik aktivních oblastí se skvrnami a nejaktivněji se jeví na východě ležící a ke středu se přesouvající AR 3058. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) v minulém týdnu prošla zdánlivě kolem hvězdokupy M10 a nyní se přesouvá do jižní části Hadonoše, kde bude díky ubývajícímu Měsíci snáze viditelná. Mapku k vyhledání nabízí czsky.cz.

Na prvním snímku JWST nám byl odhalen velmi malý kus oblohy, kde se skrývá nepřeberné množství vzdálených galaxií. A gravitace kupy těch bližších nám zobrazuje zesílené obrazy mnohem vzdálenějších galaxií za ní. Hvězd, které vznikly krátce po velkém třesku. Autor: NASA/ESA
Na prvním snímku JWST nám byl odhalen velmi malý kus oblohy, kde se skrývá nepřeberné množství vzdálených galaxií. A gravitace kupy těch bližších nám zobrazuje zesílené obrazy mnohem vzdálenějších galaxií za ní. Hvězd, které vznikly krátce po velkém třesku.
Autor: NASA/ESA
První snímky vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) nadchly a ukázaly rozličné možnosti tohoto přelomového přístroje. Viděli jsme možná nejstarší galaxie, a to dokonce včetně jejich spekter. U skupiny kolidujících galaxií jsme mohli vidět intenzivně zářící střed jedné z nich, naznačující výskyt aktivní supermasivní černé díry. Dalekohled zobrazil skvělé detaily umírající hvězdy v podobě planetární mlhoviny ve dvou odlišných podáních. Jeden z nejhezčích pohledů zobrazil malý výsek obří mlhoviny, kde probíhá zrod jiných hvězd. Pořízeno bylo i spektrum exoplanety, které odhalilo vodu v atmosféře (zřejmě oblaka z vodních par tam, kde se žádná předtím nezjistila). Podařilo se nasnímat také prstenec u planety Jupiter. Možnosti dalekohledu jsou opravdu ohromující.

Kosmonautika

Ve středu 13. července proběhl úspěšně první start rakety Vega-C. Jde o vylepšenou verzi nejmenšího evropského nosiče. Dispenzer držící družice pro tuto raketu připravují v Brně v S.A.B. Aerospace. Ze 474 kg nákladu tvořila většinu (296 kg) družice LARES-2. Zbytek připadl na šest cubesatů a držák družic. Zkratka LARES znamená Laser Relativity Satellite. Družici tvoří wolframová koule s 92 koutovými odražeči pro možnost měřit její polohu ze Země. Družice má velmi vysokou hustotu (prý nejvyšší u kdy vypuštěných družic), aby nebyla tolik ovlivněna její dráha změnami v tlaku slunečního větru, odporu atmosféry apod. Měření mají nejen prověřit obecnou teorii relativity, ale také dynamiku pohybu družic. Závěrem můžeme ještě doplnit prvky vylepšení rakety. Vega-C má nový, silnější první stupeň P120C, na němž sedí nový druhý stupeň Zefiro 40. Třetí stupeň Zefiro 9 je stejný jako u rakety Vega. Vylepšení se dočkal i restartovatelný horní stupeň AVUM+ (více kapalného paliva pro umisťování nákladů na více různých drah nebo pro prodloužení trvání mise vynášené družice).

Porovnání rakety Vega-C s předchozí verzí a uvažovanou Vega-E. Autor: ESA/Arianespace
Porovnání rakety Vega-C s předchozí verzí a uvažovanou Vega-E.
Autor: ESA/Arianespace

Přenosovou geostacionární družici sítě Tianlian vypustila Čína pomocí rakety CZ-3B. Start se uskutečnil ve středu 13. 7.

V pátek 15. 7. se pomocí rakety Falcon 9 k ISS vydala nákladní loď Dragon v rámci zásobovací mise CRS-25. Připojení k portu IDA-2 se zdařilo v sobotu odpoledne našeho času.

Výročí

19. července 1967 (55 let) odstartovala družice Explorer 35. Obíhala kolem Měsíce, kde studovala plasma, gravitační pole a ionosféru Měsíce. V rámci testu technologií se také zkoumal vliv kosmického prostředí na solární panely.

22. července 1962 (60 let) startovala (neúspěšně) k Venuši sonda Mariner 1. Byla zničena i s raketou krátce po startu poté, co se raketa vychýlila z kurzu. Měla to být první sonda, která by proletěla kolem jiné planety. Nahradila ji o měsíc později sonda Mariner 2.

22. července 1972 (50 let) přistála na Venuši sonda Veněra 8. Sonda zvládla průlet atmosférou a vysílala i z povrchu Venuše. Měřila složení atmosféry, teplotu, vítr, dohlednost a složení hornin na povrchu.

23. července 1972 (50 let) odstartovala první umělá družice určená k podrobnému snímkování naší planety, Landsat 1. Tato družice NASA vycházela z meteorologické družice řady Nimbus. Snímkovala zemský povrch ve viditelném a infračerveném oboru spektra. Dva magnetofonové záznamníky umožnily prakticky nepřetržité snímkování povrchu z polární dráhy. Družice, která byla funkční do roku 1978, pomohla objevit maličký neobydlený ostrůvek v severních oblastech Kanady, který se na jeho počest jmenuje Landsat Island. Satelity Landsat postupně přinesly mnoho cenných poznatků o změnách na zemském povrchu. Poslední Landsat-7 vypuštěný v roce 1999 je stále v provozu.

24. července 1992 (30 let) odstartoval satelit určený k výzkumu zemské magnetosféry GEOTAIL. Na jeho konstrukci se podílely japonská JAXA a americká NASA. V jejím zájmu byl především magnetický ohon naší planety, čemuž byla přizpůsobena oběžná dráha, sahající 8 až 120 zemských poloměrů za planetu. Aktuálně obíhá sonda téměř v rovině ekliptiky (sklon -7°) ve vzdálenosti 9 až 30 poloměrů Země a je stále v činnosti.

Výhled na příští týden 

  • Konjunkce Venuše s Měsícem
  • výročí: Alois Peřina
  • výročí: Charles Perrine
  • výročí: Saljut 6, zánik v atmosféře

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Explorer 35, Mariner 1, GEOTAIL, Landsat 1, Veněra 8, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »