9. vesmírný týden 2026

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v úterý 24. 2. ve 13:27 SEČ. 23. února vytvoří prakticky rovnostranný trojúhelník s Uranem a Plejádami. 26. 2. už se blíží Jupiteru v Blížencích.
Planety
Merkur (0,2−2,5 mag) je nízko na večerní obloze a přestane být postupně viditelný.
Venuše (–4 mag) je extrémně nízko na večerní obloze viditelná ještě za světla po západu Slunce.
Mars (1,2 mag) není pozorovatelný, je úhlově blízko Slunci.  
Jupiter (–2,4 mag) je večer vysoko nad jihem. Má ideální podmínky viditelnosti.
Saturn (1,1 mag) už je večer docela nízko nad západním obzorem.
Uran (5,7 mag) pod Plejádami a k vyhledání je potřeba dalekohled.
Neptun (7,9 mag) je poblíž Saturnu a začne se od něj vzdalovat. Je slabý a přestane být brzy viditelný.

Aktivita Slunce je na překvapivě nízké úrovni, hlavně vzhledem k tomu, jak jsme si od začátku roku zvykli na výrazné aktivní oblasti. Velmi neobvyklá situace nastala od sobotního večera, kdy zapadla poslední větší skvrna a další skvrny na přivrácené polokouli Slunce prakticky nebyly vidět. Nezbývá než počkat a sledovat dění na Slunci. Věnují se mu anglicky weby Spaceweather.com, Solarham a česky lze vše sledovat na Spaceweatherlive. Výskyt skvrn ukazuje aktuální snímek SDO.

Máme tu také slabší kometu na večerní obloze. Je jí C/2024 E1 (Wierzchos). Pravda, kometa je zatím velmi nízko nad jihozápadním obzorem a při její jasnosti kolem 8 až 9 mag bude vidět spíše jen její hlava, ale třeba nám počasí umožní vysledovat její ohony alespoň fotograficky. Bohužel okno viditelnosti je neúprosné. Brzy bude vadit Měsíc a než zmizí z večerní oblohy a kometa vystoupá výše, tak zeslábne. Mapa k vyhledání např. na czsky.cz.

Každopádně nevadí, že tato kometa je jen obtížně viditelná, protože v březnu a dubnu by ji mohla doplnit zatím obtížně viditelná kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) a kdoví, co předvede nadějná kometa Kreutzovy rodiny C/2026 A1 (MAPS), kterou sledujeme už od ledna a která zatím nadějně zjasňuje (poslední měření Martina Maška z Fyzikálního ústavu AV ČR pomocí přístroje FRAM na jižní polokouli už vedou k vizuální jasnosti 13 mag a taková kometa by možná mohla něco předvést i přes děsivě blízký průlet komety nad povrchem Slunce). O těchto kometách jsme už psali a ještě se k nim vrátíme.

Kosmonautika a sondy

O záludnosti kosmonautiky nás přesvědčil vývoj kolem testů rakety SLS. Nejprve přišla velmi pozitivní zpráva ze zkušebního tankování kapalným kyslíkem a vodíkem, které proběhlo tentokrát bez větších problémů. Tento tzv. WDR (Wet Dress Rehearsal) test je nejdůležitější zkouškou připravenosti rakety a pozemních systémů. A když už se zdálo, že vše směřuje k březnovému startu, přišla studená sprcha v podobě informace o přerušení toku hélia v horním stupni ICPS. K naší smůle tato závada si vyžádá dokonce přesun rakety zpět do montážní budovy VAB a březnová startovní okna jsou tedy také minulostí. Pokud budeme na celém vývoji hledat pozitiva, je jím jednoznačně fakt, že samotné tankování proběhlo perfektně, a navíc dubnová startovní okna jsou docela zajímavá tím, že třeba hned to 1. 4. připadá ještě na 23:24 SEČ, a i ta další 3. a 4. ještě nastávají v ne tak drasticky brzkých ranních hodinách, jako většina březnových termínů a navíc to 4. 4. připadá na sobotu. A konečně v době startu by na Floridě mělo být ještě světlo, pokud se stihne jedno z prvních dvou startovních oken. To by byly nádherné záběry na raketu po západu Slunce. Tak snad už to pak konečně vyjde.

Tvrdé hodnocení loňské neúspěšné mise Starlineru přišlo nyní od NASA. Tato kosmická loď společnosti Boeing se s dvoučlennou posádkou dostala k ISS, ale jak víme, astronauti se raději vrátili v Crew Dragonu. NASA kvalifikovala závažnost problémů s orientačním systémem lodi jako nehodu typu A, tedy na úrovni havárií raketoplánů. Důvodem bylo, že jen velkým úsilím pozemního týmu a astronautů se podařilo zadokovat k ISS a zabránit tím ztrátě posádky, která byla blízko, protože loď byla chvílemi neovladatelná. Boeing musí tedy vše zlepšit a pokud proběhne mise s nákladem k ISS bez problémů, NASA by případně do lodi opět posadila i astronauty.

Pokud jde o starty raket, v aktuálním období jednoznačně dominují starty Falconu 9 se Starlinky. Po startu Falconu 9 s misí Crew-12 k ISS, který proběhl 14. 2. se rozjela klasická kanonáda z Floridy i Kalifornie a v týdnu se na orbitu vydaly čtyři tyto nosiče (15. a 21. 2. z Vandenbergu a 16., 20. a 22. 2. z Floridské SLC-40). Nyní se očekává, že poletí Falcon 9 se Starlinky 24. 2. z Vandenbergu i z SLC-40 v jediný den.

Výročí

26. února 1786 (240 let) se narodil francouzský fyzik a astronom François Jean Dominique Arago. Jako první dokázal, že sluneční světlo vychází ze žhavé atmosféry naší hvězdy a při průchodu zemskou atmosférou dochází k jeho částečné polarizaci. Vynalezl také některé optické přístroje, například polarimetr nebo fotometr. Z dalších pokusů je vhodné zmínit Aragovu snahu změřit rychlost šíření světla. S myšlenkou, že světlo se šíří konečnou rychlostí, značně předběhl svou dobu. Svými pokusy s elektromagnetismem navedl Ampéra k řešení problémů elektrického proudu. Z astronomických objektů se zaměřil převážně na Slunce. Studoval jeho chromosféru a korónu. Také jej zajímaly polární záře. Z pohybu planety Uran usoudil, že ji může ovlivňovat další těleso ležící ještě dále od Slunce, a proto oslovil Urbaina Le Verriera, aby se pokusil matematicky tento problém vyřešit. Ten se opravdu pustil do výpočtů, na základě kterých byla později nová planeta – Neptun – skutečně objevena.

26. února 1966 (60 let) se uskutečnil bezpilotní test první funkční kabiny Apolla a první let rakety Saturn IB v rámci mise AS-201. Test komunikace lodi, jejího tepelného štítu i rakety proběhl podle plánu.

Z 27. února 1611 (415 let) existuje první záznam pozorování slunečních skvrn dalekohledem od Johanna Fabricia. Ve stejné době je nepochybně pozoroval i Christoph Scheiner a Galileo Galilei, ale jejich záznamy jsou pozdějšího data. Předtím pravděpodobně pozorovali skvrny na Slunci pouhým okem i Číňané nebo Korejci. Skvrny lze vidět bezpečně okem pouze velice výjimečně, a to, když je ztlumeno přes vhodnou vrstvu mlhy, nebo při některých východech a západech Slunce (osobně pozorováno autorem − ale opravdu pozor na zrak, Slunce musí být pohodlně pozorovatelné desítky sekund, aniž by oslňovalo).

Uvádí se, že 27. února 1826 (200 let) určil Wilhelm von Biela, že kometa jím objevená z pevnosti Josefov je periodická s dobou oběhu 6,6 roku. Při návratu komety v roce 1832 se ukázalo, že kříží zemskou dráhu, což byla v té době další senzace. Při dalším návratu v roce 1839 nebyla spatřena. V letech 1845 a 1852 astronomové pozorovali, že kometa se rozdělila na dvě. V dalších návratech 1859, 1865 a 1872 nebyla nalezena, ale 27. 11. 1872 přišel meteorický déšť (asi 3000 meteorů za hodinu). Lze předpokládat, že jej způsobily částice rozpadlé komety. Zatím nám tedy z komety zbyl pouze slabý roj Andromedid. Kometa je nyní označena jako ztracená, tedy písmenem D (3D/Biela), ale výpočty astronomů Marsdena a Sekaniny signalizují, že celá kometa měla větší hmotnost, než částice roje Andromedid, a tak je možná část jádra nyní jako neaktivní těleso ztracena kdesi ve Sluneční soustavě.

28. února 1966 (60 let) došlo k havárii letounu T-38 originální posádky Gemini 9, která přitom zahynula. K letu se tehdy chystal Elliot See a Charles Bassett a na palubě Gemini 9 měli letět v červnu toho roku. Misi známou nakonec jako Gemini 9A nakonec absolvovala posádka Thomas Stafford a Eugene Cernan, kteří letěli v druhém T-38. Zatímco hlavní posádce se přistání nepovedlo, záložní přistála v pořádku po opakovaném pokusu o přistání. Ačkoli vyšetřování nehody nakonec vedlo k chybě pilota, napomohlo tomu velmi špatné počasí v místě přistání, které znemožnilo vizuální přistávací manévr.

1. března 1966 (60 let) dosáhla povrchu Venuše sonda Veněra 3. Šlo o upravenou sondu původně konstruovanou pro průzkum Marsu. Přistávací pouzdro tedy nebylo ještě úplně optimalizováno pro přežití v horké a husté atmosféře Venuše. Ke smůle vědců došlo při příletu k planetě k nárůstu teploty uvnitř a těsně před plánovaným oddělením přistávacího pouzdra se sonda odmlčela. Ačkoli se už nikdy nedozvíme, zda se nakonec pouzdro oddělilo, z dat je zřejmé, že zásah Venuše byl velmi přesný (odchylka 450 km). Ačkoli Veněra 3 nepřinesla žádná měření z atmosféry Venuše, stala se milníkem v historii kosmonautiky, když jako první výrobek ze Země zasáhla jinou planetu.

Výhled na příští týden 

Přiblížení Venuše k Saturnu

Výročí: Vega 1 průlet 1P/Halley

Výročí: Suisei

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).