Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  31. vesmírný týden 2017

31. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 1. srpna 2017 ve 22:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 31. 7. do 6. 8. 2017. Měsíc byl ve čtvrti a dorůstá k úplňku. Jupiter pomalu mizí večer na jihozápadě. Saturn je za soumraku nad jihem. V druhé polovině noci uvidíme Neptun a Uran. Ráno se ukazuje jasná Venuše. Aktivita Slunce byla nízká, ale v napětí očekáváme, co zbylo z aktivní oblasti, která vyprodukovala erupce z odvrácené polokoule. Přelety ISS můžeme pozorovat pozdě večer. Na stanici přiletěla druhá trojice kosmonautů v lodi Sojuz MS-05. Chystá se ještě start rakety Vega. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na maximum meteorického roje Delta Akvaridy.

Obloha

Měsíc je po první čtvrti a bude v úplňku až příští pondělí 7. srpna v 20:11 SELČ. Pokud bude v neděli 30. 7. večer hezky, doporučujeme zkusit pozorovat útvar LunarX. Ideální doba k jeho spatření by měla být kolem 23:00 SELČ.

Planety: Jupiter (–1,9 mag) je už i za soumraku nízko na jihozápadě. Saturn (0,3 mag) je po setmění přibližně nad jihem.
Po půlnoci je už na jihovýchodě ve Vodnáři Neptun a nízko nad východem už se objevuje Uran. Za svítání se nízko nad severovýchodem objevuje Venuše (–4 mag), která je tento týden v Blížencích poblíž M 35.

Aktivita Slunce je nízká, hodnoceno podle přivrácené polokoule, ale my víme, že zajímavé věci se dějí na straně odvrácené, kde aktivní oblast AR2665 vyvolala dvě silné erupce doprovázené výrony hmoty z koróny. Oblaka plasmatu byla dobře vidět na snímcích družice SOHO a v případě silnější erupce přesně uprostřed odvrácené strany se jednalo o krásnou kruhovou CME. Druhá erupce nastala v neděli a tak nezbývá, než doufat, že si oblast nějaké skvrny a erupce ještě uchová do tohoto týdne, kdy se má opět vynořit. Zajímavá bude jistě i v čáře h-alfa. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Kromě níže uvedených Delta Akvarid připomínáme také Perseidy, které už začínají létat a poznáme je kromě směru letu zdánlivě z rozhraní Persea a Kasijopeje také podle jejich značné rychlosti. Vzhledem k fázi Měsíce není od věci se po Perseidách podívat už v tomto týdnu v ranních hodinách.

Pozorování č. 55: Maximum meteorického roje Delta Akvaridy (30. 7. 2017)

Delta Akvaridy je průměrný meteorický roj, který produkuje ve svém maximu 10 až 20 meteorů za hodinu. Je tvořen pozůstatky komety 96P/Machholz. Není však také vyloučeno, že na vzniku roje má podíl rozpad komet Marsden a Kracht. Roj je aktivní každoročně v období od 12. července do 23. srpna. Maximum pak pravidelně přichází kolem 28. července.

Radiant delta Akvarid Autor: Sky & Telescope
Radiant delta Akvarid
Autor: Sky & Telescope
Delta Akvaridy jako první zaznamenal G. L. Tupman v roce 1870, který na základě spatření 65 meteorů pozorovaných od 27. července do 6. srpna upozornil na nový roj a stanovil polohu jeho radiantu. Ta byla později, na základě většího počtu pozorování provedených v letech 1926 až 1933 upřesněna Ronaldem A. McIntoshem. V roce 2017 bude z večera rušit Měsíc krátce před první čtvrtí, který zapadá půl hodiny před půlnocí SELČ. Většinu slabších záblesků nám ale bohužel zakryje svým jasem i světlá letní obloha. Právě to je také důvod, proč zkušení pozorovatelé doporučují sledovat roj především v čase mezi půlnocí a druhou hodinou SELČ.

Meteory vylétající ze souhvězdí Vodnáře budou pozorovatelné náhodně prakticky po celé obloze. Roj je typický relativně častým výskytem stop za jednotlivými meteory, které mají trvání jednu až dvě sekundy. Radiant nalezneme v blízkosti hvězdy delta Aqr v nejlepším čase pro sledování nad jihojihovýchodním obzorem ve výšce necelých 20°. Vyberte si tmavé pozorovací stanoviště nerušené světelným znečištěním a pokuste se alespoň několik záblesků Delta Akvarid spatřit.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • 28. července úspěšně odstartovala raketa Sojuz FG s kosmickou lodí Sojuz MS-05. Na palubě byla tříčlenná posádka ve složení Sergej Rjazanskij, Paolo Nespoli a Randolph Bresnik. Poprvé se letělo po rychlé, šestihodinové dráze, a tak již v noci na neděli byla posádka 52. dlouhodobé expedice kompletní a opět je šestičlenná.
  • V minulém týdnu se sice Írán pokusil o start rakety, ten však zřejmě skončil nezdarem.
  • V tomto týdnu by měl proběhnout start rakety Vega s družicí OptSat-3000 a mikrodružicí Venµs. Start by se měl uskutečnit v noci z 1. na 2. srpna z Kourou ve Francouzské Guayaně.

Výročí

  • 1. srpna 1967 (50 let) odstartovala k Měsíci americká sonda Lunar Orbiter 5. Pokračovala v mapování Měsíce v rámci příprav projektu Apollo. Touto misí byl dvouletý program Lunar Orbiter ukončen plným úspěchem. Bylo zmapováno 99 % přivrácené a 95% odvrácené strany Měsíce.
  • 4. srpna 1872 (145 let) se narodil český průkopník raketové techniky Ludvík Očenášek. Roku 1905 navrhl a postavil rotační letecký motor a o pět let později i letoun. Dělal pokusy s plavidly, které byly poháněny raketovými motory, a uvažoval, že by se dal stejný princip použít i na doručování pošty. Zřejmě nejznámější jeho vystoupení proběhlo 2. března 1930, kdy na Bílé hoře u Prahy vypustil osm raket. Ty byly dlouhé kolem půl metru, k jejich pohonu byl použit střelný prach a dosáhly výšky 1,5 až 2 kilometry. Pozdější pokusy koncem 30. let již prováděl v utajení, aby se jím získané vědomosti nedostaly do rukou Němců. Údajně jeho rakety měly dolet až 2,5 kilometru.
  • 4. srpna 2007 (10 let) odstartovala k Marsu úspěšná sonda Phoenix. Po přistání v severních polárních šířkách Marsu zde potvrdila výskyt vodního ledu hned pod povrchem. Prováděla chemické analýzy na zjištění případné vhodnosti prostředí pro existenci života a měřila počasí.

Výhled na příští týden

  • Částečné zatmění Měsíce
  • Výročí: Saljut 5, zánik v atmosféře
  • Výročí: Velký denní bolid 1972
  • Výročí: TOPEX/Poseidon
  • Výročí: Deimos, objev
  • Výročí: Vostok 3 a 4
  • Výročí: Christiaan Huygens

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Lunar Orbiter 5, Ludvík Očenášek, Phoenix


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »