Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  29. vesmírný týden 2024

29. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 17. července 2024 ve 23:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 7. do 21. 7. 2024. Měsíc bude na konci týdne v úplňku. Na obloze prochází nízko položenými souhvězdími a 17. 7. se potká s hvězdou Antares ve Štíru. Planety jsou nejlépe vidět ráno, především Saturn a zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je střední. Evropská raketa Ariane 6 při prvním startu uspěla a horní stupeň uvolňující palivo byl vidět i z ČR. Před 130 lety se narodil Georges Lemaître, který odvodil vztah rozpínání vesmíru známý dnes jako Hubbleův zákon. Před 55 lety proběhlo první přistání lidí na Měsíci, mise Apollo 11. Před 30 lety dopadla na Jupiter kometa Shoemaker-Levy 9.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v neděli 21. 7. ve 12:17 SELČ. Vzhledem k tomu, že prochází nízko ležícími souhvězdími Štíra a Střelce, a navíc pod rovinou ekliptiky, je na obloze ještě níž než Slunce v zimě. 17. července se bude nacházet jen půl stupně pod hvězdou Antares v souhvězdí Štíra. Za večerního soumraku po 22. hodině to bude nápadné seskupení nad jižním obzorem.

Planety
Na ranní obloze můžeme nejlépe pozorovat Saturn (0,9 mag), který je za svítání asi 30° nad jižním obzorem. Jeho prstenec je již hodně sklopený a vypadá jako tenká čárka. Mars (0,9 mag) září jako výrazná červená hvězdička níže nad východním obzorem, kde je také jasnější Jupiter (–2,1 mag). Pro zajímavost dodejme, že na ranní obloze jsou i dalekohledem viditelné vzdálené plynné planety. 10° východně od Saturnu, v souhvězdí Ryb, je slabý Neptun (7,9 mag) a Mars je v pondělí 15. 7.  v konjunkci s planetou Uran (5,8 mag) a později bude kousek na východ od něj. Venuše a Merkur se nachází východně od Slunce, ale pro pozorovatele ve střední Evropě jsou prakticky nepozorovatelné, jen extrémně nízko při obzoru.

Slunce 10. 7. 2024, Nikon D5200, SW dobson 12” Flextube 305/1500mm Autor: Jiří Šíp
Slunce 10. 7. 2024, Nikon D5200, SW dobson 12” Flextube 305/1500mm
Autor: Jiří Šíp

Aktivita Slunce je na střední úrovni. Na povrchu jsme mohli pozorovat jednu výraznou skupinu skvrn, kde nastávaly erupce střední kategorie M. Je třeba říct, že s víkendem se zde magnetické pole stalo více nestabilním a došlo i k erupci nejvyšší kategorie X, ale skvrna v prvních dnech nového týdne zapadne za okraj, jak se Slunce otočí kolem osy. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Slunce v H-Alfa 10. 7. 2024, refraktor 100/980 a 100/700. kamera ASI 1600MM Autor: Jiří Spilka
Slunce v H-Alfa 10. 7. 2024, refraktor 100/980 a 100/700. kamera ASI 1600MM
Autor: Jiří Spilka

NLC, noční svítící oblaka, se nejvýrazněji ukázala v pondělí 8. července. Ještě stále je možnost je pozorovat. Sledujte po desáté večer oblast nad severozápadním až severním obzorem a kolem třetí ráno severovýchod.

Kometa 13P/Olbers opravdu nezklamala. V malém triedru vypadá jako slabá mlhavá hvězdička asi 6. velikosti. Ve větším dalekohledu vypadá jako mlhavá kulová hvězdokupa bez ohonu, ale na fotografiích se objeví slabý modrý iontový ohon rozevlátý ve slunečním větru a u hlavy komety je široký vějíř prachového ohonu bílé barvy. Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) už je pro nás vizuálně nedostupná a bude lépe vidět z jižnějších krajin. Zdeněk Sekanina právě vydal rozbor chování komety, z něhož vyplývá, že by mohlo dojít k jejímu rozpadu a místo jasné komety poloviny října nás prý čeká další velké kometární zklamání. Tak uvidíme.

13P/Olbers 9. 7. 2024, Canon EOS R6, Optolong Lpro clip filtr,  SW HEQ5, N150/750, 30×8 sekund Autor: Jakub Veselý
13P/Olbers 9. 7. 2024, Canon EOS R6, Optolong Lpro clip filtr, SW HEQ5, N150/750, 30×8 sekund
Autor: Jakub Veselý

Kosmonautika a sondy

Nová evropská raketa Ariane 6 má za sebou první start a můžeme jej považovat za úspěšný. Vlastně se nepovedl jen jediný úkol na úplný závěr letu, který by však neměl vliv na vypuštění nákladu, ten byl vynesen úspěšně a šlo o malé družice, cubesaty. Ta jediná nepovedená věc se týká jednotky APU (Auxiliary Power Unit), která se stará o správné zásobování motoru horního stupně palivem (její první restart se zdařil, druhý před třetím zážehem horního stupně už bohužel ne). Kvůli problému s ní musel být zrušen deorbitační zážeh horního stupně. Ten tak pouze vypustil přebytečné palivo, aby později nemohly vzniknout nějaké trosky jeho nechtěnou explozí. Díky tomu se nám ale nádherně předvedl při svém přeletu nad severní Evropou, což bylo viditelné i z našeho území a vypadalo to jako objekt vypouštějící rozpínající se obláčky.

9. 7. 2024 proběhl premiérový start rakety Ariane 6 (ve verzi 62). Autor: ESA/Arianespace
9. 7. 2024 proběhl premiérový start rakety Ariane 6 (ve verzi 62).
Autor: ESA/Arianespace

Kosmická loď Starliner zůstane u ISS nejméně do konce července a zdá se, že problémy s ní jsou větší, než je prezentováno na tiskových konferencích, protože jinak by se už s dvoučlennou posádkou vrátila na Zemi. Začíná to pomalu komplikovat i mise stálých posádek a možná bude muset odletět mise Crew-8, aniž by mezitím přiletěla Crew-9, protože se prostě nemá kam připojit loď Crew Dragon, která tyto dlouhodobé mise obsluhuje. Starliner od Boeingu se prostě nepovedl, jak bychom si přáli, a nezbývá než doufat, že se problémy s ventily a další porodní bolesti nové lodi vyřeší už do dalšího letu. Bude zajímavé sledovat, zda bude Starliner natolik bezpečný, aby v něm Sunita Williams a Barry Wilmore vůbec mohli přistát. Tento scénář je ale zatím nepravděpodobný.

Výročí

16. července 1689 (335 let) se narodil anglický astronom Samuel Molyneux. Ten se společně s Jamesem Bradleyem pokoušel změřit paralaxu hvězd (tedy zjistit jejich vzdálenost tak, že měříme pohyb blízké hvězdy vůči vzdálenému hvězdnému pozadí během roku pohledem z různých míst oběžné dráhy Země). Paralaxa hvězd je tak malý úhel, že se jim ji nepodařilo tehdejšími prostředky změřit. Místo toho objevili aberaci hvězd, danou pohybem Země po oběžné dráze.

16. července 1969 (55 let) odstartovala k Měsíci kosmická loď Apollo 11. Osud slavného Apolla, které vedlo až k vysazení Armstronga s Aldrinem na povrchu Měsíce, jistě netřeba připomínat, ovšem leckoho zamrzí, že od této události již více než půlstoletí nevkročila noha člověka na povrch Měsíce. V dalších letech se to má změnit, ale program Artemis nabírá mírné zpoždění. Snad se to do konce desetiletí povede a my opět zažijeme to úžasné dobrodružství, jakým cesta na Měsíc byla a je.

Apollo 11: Chytání trošky Slunce
Apollo 11: Chytání trošky Slunce

16. až 22. července 1994 (30 let) padala na Jupiter jednotlivá jádra roztrhané komety Shoemaker-Levy 9. Bylo to v té době obrovské překvapení a významný jev k pozorování, protože pomohl studovat atmosféru Jupiteru i reakci planety na dopad komety jako takové. Ačkoli se to jeví jako zcela mimořádný jev, Jupiter je tak hmotný, že působí ve Sluneční soustavě jako vysavač a svojí gravitací komety docela ovlivňuje, nebo rovnou přitahuje. V roce 2009 byla například na Jupiteru pozorována další velká tmavá skvrna.

17. července 1894 (130 let) se narodil belgický kněz a kosmolog Georges Lemaître. Z prací Alexandra Fridmana věděl o možnosti, že se vesmír může rozpínat nebo smršťovat. Z prací Vesto Sliphera věděl o červeném posuvu ve spektru galaxií. Jako první odvodil z obecné relativity vztah, podle kterého je v expandujícím vesmíru rychlost objektu (galaxie) úměrná jeho vzdálenosti (Hubbleův zákon) a dokonce odhadnul ze Slipherových měření hodnotu konstanty úměrnosti (Hubbleovu konstantu), jen mu vyšla desetinásobná oproti tomu, jakou ji známe dnes. Také si uvědomil, že vesmír musel být kdysi velmi hustý a horký. Tento stav vesmíru nazval prvotní atom (dnes Velký třesk). Protože své poznatky publikoval francouzsky v lokálním časopise, svět se o tom dozvěděl nejprve od Edwina Hubblea v roce 1929. Teorii Velkého třesku tedy poprvé formuloval Lemaître.

21. července 1914 (110 let) objevil Seth Nicholson Jupiterův měsíček Sinope. Objevil jej na Lickově observatoři patřící Kalifornské univerzitě, když pozoroval jiný, tou dobou nedávno objevený měsíček Pasiphae. Měsíc byl dlouho nazýván Jupiter IX. Teprve v roce 1975 dostal jméno Sinope podle řecké mytologie. Lickova observatoř je známa tím, že se zde nachází druhý největší čočkový dalekohled na světě – refraktor o průměru 90 centimetrů z dílny bratří Clarků.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc a ranní planety
  • Výročí: Friedrich Bessel
  • Výročí: detekce prstenců Neptunu
  • Výročí: rentgenová observatoř Chandra
  • Výročí: Světlana Savická, první výstup ženy do volného kosmu
  • Výročí: Luboš Perek
  • Výročí: Ranger 7
  • Výročí: Neptunovy měsíce Despina&Galatea

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Samuel Molyneux, Shoemaker-Levy 9, Sinope, Apollo 11, Georges Lemaître, Vesmírný týden


13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »