Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  34. vesmírný týden 2025

34. vesmírný týden 2025

Mapa oblohy 20. srpna 2025 ve 22:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 8. do 24. 8. 2025. Měsíc po poslední čtvrti se na ranní obloze potká s Venuší a Jupiterem. Na ranní obloze už budou všechny planety kromě Marsu (tedy uvidíme i Merkur). Aktivita Slunce je nízká. Evropská raketa Ariane 6 má za sebou druhou komerční misi, když vynesla evropskou meteorologickou družici Metop-SGA1. První misi pro americké bezpečnostní síly má za sebou raketa Vulcan. Vrcholí přípravy letu IFT-10 Super Heavy Starship. Před 50 lety se k Marsu vydala úspěšná dvojice sond Viking 1.

Obloha

Měsíc bude v novu v sobotu 23. srpna v 8 h 6 min SELČ. Večery jsou opět temné. Ráno 20. srpna bude Měsíc v krásné konjunkci s Venuší a Jupiterem.

Planety

Merkur (kolem –0,5 mag) je ráno nízko nad severovýchodním obzorem a postupně zjasňuje. 22. 8. bude poblíž něj slabý srpeček Měsíce.

Venuše (–3,9 mag) je ráno nejvýraznějším objektem a svítí už níže než Jupiter.

Mars (1,6 mag) je úhlově blízko Slunci a je nepozorovatelný.

Jupiter (–2 mag) je ráno druhou nejjasnější „hvězdou“ nad východním obzorem.

Saturn (0,7 mag) je viditelný téměř celou noc a nejvýše nad jihem je mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní.

Uran (5,7 mag) je 4 stupně pod Plejádami a je ráno snadno vyhledatelný pomocí triedru.

Neptun (7,8 mag) je hned nad Saturnem, úhlově asi 1,4 stupně a vypadá jako slabá hvězdička viditelná jen dalekohledem. Pozor hned nad Saturnem je ještě jiná podobně jasná hvězda a vpravo od Neptunu je jedna jasnější hvězda, takže je třeba použít k vyhledání mapu.

Souhvězdí Blíženců s Jupiterem a Venuší 16. 8. 2025 Autor: Jiří Šíp
Souhvězdí Blíženců s Jupiterem a Venuší 16. 8. 2025
Autor: Jiří Šíp

Aktivita Slunce je opět nízká. Skvrny jsou malé a jediné, co může být zajímavé v souvislosti se Sluncem je pozorování v čáře H-alfa speciálními dalekohledy, kde Slunce ukazuje zajímavé protuberance. Kolem 18. srpna se prý má Země dostat do oblasti rychlejšího slunečního větru, což by mohlo v optimistickém případě vést až k velmi slabým polárním zářím. Výskyt skvrn ukazuje také aktuální snímek SDO. Další informace k aktivitě Slunce najdete na Spaceweather.com, Solarham a Spaceweatherlive.

Kosmonautika a sondy

Z evropského pohledu nejdůležitější start proběhl 13. 8., když raketa Ariane 6 úspěšně vynesla meteorologickou družici Metop-SGA1. Šlo u druhý komerční start nového evropského nejsilnějšího nosiče. Jedná se o první družici nové generace evropské sítě meteodružic na polární dráze. Ze šesti přístrojů na palubě můžeme vyzdvihnout také přístroj z programu Copernicus Sentinel-5, takže data budou k dispozici zdarma na webu tohoto programu.

V USA proběhl významný start také 13. 8., když raketa Vulcan dopravila na geostacionární dráhu vojenskou misi USSF-106. Společnost United Launch Alliance (ULA) dopravila už 101. takovou misi pro bezpečnostní síly USA a šlo o první takovou misi s novou raketou.

SpaceX by ráda brzy vyzkoušela sestavu Super Heavy Starship na misi IFT-10. Zatím se zdá, že to nebude dříve než v neděli 24. 8. Buďme proto v pozoru, ale spíše to bude později.

Poslední připomínka z kosmonautiky sice nespadá do uplynulého týdne, ale vzpomínka na Jima Lovella od Ondry Šamárka na Kosmonautix.cz rozhodně za připomínku stojí.

Výročí

18. srpna 1985 (40 let) odstartovala japonská sonda Suisei, která patřila společně se sesterskou Sakigake, sovětskými Vega a evropskou Giotto k tzv. Halley armádě. Tyto sondy postupně prolétly kolem Halleyovy komety a zkoumaly ji z různých vzdáleností. Suisei prováděla pozorování komety v UV záření od listopadu 1985 (až 6 snímků za den). 8. března 1986 proletěla 151 000 km kolem Halleyovy komety, přičemž byla zasažena pouze dvěma prachovými částicemi.

20. srpna 1960 (65 let) odstartovala kosmická loď Korabl-Sputnik 2 se psy Bělkou a Strelkou. Šlo o zkušební druhý let kosmické lodi Vostok a poprvé se zvířata bezpečně vrátila na Zem. V kabině obě feny strávily 25 hodin bez jediné újmy. V západních zdrojích se setkáme s označením Sputnik 5.

20. srpna 1975 (50 let) odstartovala velmi úspěšná mise k Marsu pod názvem Viking 1. Vikingy se skládaly z přistávací a orbitální části a celá mise byla obrovským úspěchem. Oběžná část pracovala u Marsu do 17. srpna 1980. Přistávací modul zkoumal oblast Chryse Planitia od 20. července 1976 až do 11. listopadu 1982 a to jen kvůli chybně vyslanému povelu k sondě.

21. srpna 1665 (360 let) se narodil francouzský astronom italského původu Giacomo F. Maraldi. Byl to synovec Giovanni Cassiniho a většinu času strávil na pařížské observatoři. Pracoval na katalogu hvěz a intenzivně pozoroval Mars. Všiml si například, že polární čepičky nejsou přesně v místě, kde vystupuje rotační osa. Přisuzuje se mu, že v roce 1724 při pozorování zatmění Slunce přiřadil korónu Slunci. Bylo zřejmé, že Měsíc se před korónou pohybuje, takže nepatří Měsíci. Objevil proměnnou hvězdu R Hydrae a podílel se na vyměření pařížského poledníku, který byl užit k měření tvaru a velikosti Země a vlastně i zavedení délkové jednotky metr.

21. srpna 1965 (60 let) odstartovala americká kosmická loď Gemini 5. Na palubě byli astronauti Gordon Cooper a Charles Conrad. Měli zkoušet manévrování s lodí, snímkování z oběžné dráhy a astronomická pozorování. Přistáli po osmi dnech letu v Tichém oceánu.

22. srpna 2000 (25 let) proběhl první test nového radioteleskopu v Green Banku ve Virginii v USA. V současnosti se jedná o největší pohyblivý radioteleskop na světě (rozměr paraboly je 100×110 m). Je tedy o trochu větší, než kruhový radioteleskop v Effelsbergu v Německu o průměru 100 m. Větší už byl pouze nepohyblivý radioteleskop o průměru 300 m v Arecibu na Portoriku, který však v roce 2017 poškodil hurikán a v roce 2020 došlo k nehodě a byl zničen. Největší současný (nepohyblivý) radioteleskop je tedy i 500 m radioteleskop FAST v Číně.

23. srpna 1880 (145 let) se narodil americký astonom Edward Fath. Když na konci 19. století používal James Keeler reflektor Lickovy observatoře ke snímání mlhovin na obloze, objevil u mnoha z nich spirální struktur a proto se domníval, že by mohly být dál než v Mléčné dráze. Fath pořizoval stejným přístrojem spektra centrálních částí těchto spirálních mlhovin a zjistil, že musí být tvořeny hvězdami, jako je Slunce. Z toho vyplynulo, že jde o velmi vzdálené ostrovy plné hvězd, známé dnes jako galaxie. Tuto teorii potvrdil po roce 1920 Edwin Hubble.

Výhled na příští týden 

Velmi jasný Merkur na ranní obloze

Výročí: Nova V1500 Cygni

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Suisei, Gemini 5, Giacomo Maraldi, GBT (Green Bank Telescope), Edward Fath, Korabl-Sputnik 2, Viking 1, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »