Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  35. vesmírný týden 2019

35. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 28. srpna 2019 ve 21:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 26. 8. do 1. 9. 2019. Měsíc bude v novu. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. V druhé polovině noci jsou nejvýše Neptun a Uran. Aktivita Slunce je velmi nízká. Bezpilotní Sojuz MS-14 odstartoval, ale odložilo se jeho připojení k ISS. Sonda Chandrayaan-2 se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Evropské robotické vozítko ExoMars 2020 již dostalo všechny vědecké přístroje. Před 225 lety objevil William Herschel Saturnův měsíc Enceladus. Před 160 lety došlo k velmi silné erupci na Slunci.

Obloha

Měsíc bude v novu v pátek 30. srpna ve 12:37 SELČ.

Planety:
Jupiter (−2,3 mag) najdeme po setmění nad jihozápadem. Prochází přes kulovou hvězdokupu NGC 6235, ale ta je slabá a tak ji přezáří. Saturn (0,3 mag) je večer nad jižním obzorem. Během noci se k jihu blíží také Neptun (7,8 mag), který kulminuje kolem 2:00 SELČ a ráno je nejvýše Uran (5,7 mag). Tuto planetu můžeme nyní vidět i pouhým okem. K vyhledání přikládáme mapku.

Uran v srpnu 2019, mapa s jasem okolních hvězd (Stellarium, Guide 9)
Uran v srpnu 2019, mapa s jasem okolních hvězd (Stellarium, Guide 9)

V korónografu SOHO se nyní nachází jasná planeta Venuše, jejíž světlo na senzoru přetéká do sousedních pixelů a vytváří taky pro jasné objekty typické dlouhé čárky. Právě jí minul slabší Mars a koncem týdne se zde zprava objeví další jasný objekt – Merkur. Kromě jasných planet prochází směrem doprava od zakrytého slunečního kotouče v korónografu LASCO C3 také jasná hvězda Regulus, srdce Lva.
Úkazy Jupiterových měsíců: Ve středu 28. srpna přechází kotouč planety měsíc Ganymedes. Přechod probíhá mezi 20:11 a 22:38. Mezitím, ve 21:17, se za planetu schová Io. Ve čtvrtek 30. srpna přejde Io a jeho stín. Přechod měsíce končí už ve 20:49, stín přechází mezi 19:55 a 22:07.
Přechody GRS: 25. 8. ve 20:30 SELČ, 27. 8. ve 22:10, 30. 8. v 19:40.

Aktivita Slunce je stále velmi nízká. Jak to vypadá na povrchu Slunce, nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Kosmonautika

Start rakety Sojuz 2-1a s bezpilotní lodí Sojuz MS-14 proběhl přesně podle plánu. Přesto se loď zatím nespojila s ISS. Na vině byl zesilovač v naváděcím systému Kurs na stanici. Sojuz se tak musel v sobotu od stanice vzdálit a po výměně dojde k novému pokusu o spojení v pondělí. Vše proběhne zřejmě o něco zajímavěji. Ruská loď Sojuz MS-13 by totiž měla přeparkovat ze zadní části stanice z modulu Zvezda na modul Poisk, kam se neúspěšně připojoval Sojuz MS-14. Teprve poté má zkusit Sojuz MS-14 přistát u modulu Zvezda. Humanoidní robot FEDOR (též Skybot-F850 či Fjodor), jediný člen posádky Sojuzu MS-14, to bude v klidu sledovat ze své sedačky.

Neobvyklý pohled na část odvrácené strany Měsíce přinesla už 22. 8. indická sonda Chandrayaan-2, která je už na jeho oběžné dráze. Fotka je z výšky 2650 km Autor: ISRO
Neobvyklý pohled na část odvrácené strany Měsíce přinesla už 22. 8. indická sonda Chandrayaan-2, která je už na jeho oběžné dráze. Fotka je z výšky 2650 km
Autor: ISRO
Indická sonda Chandrayaan-2 vstoupila v úterý 20. srpna na oběžnou dráhu kolem Měsíce a poslala i snímek povrchu. Nyní začne zakulacovat orbitu a snižovat dráhu až na finálních 100 km.

Přípravy evropské mise ExoMars 2020 probíhají kromě padáku podle plánu. Vozítko Rosalind Franklin(ová) dostalo všechny vědecké přístroje.

Americký výstup do kosmu z ISS byl úspěšný. Astronauti propojili přistávací modul IDA-3 s ISS.

Ve čtvrtek 22. srpna naposledy odstartovala raketa Delta IV M+, tentokrát s vojenskou družicí GPS III. Tato silná raketa ještě úplně nekončí. Jednotrupová verze už nepoletí, ale ještě je v plánu několik startů verze třítrupové, Delta IV Heavy.

V úterý 27. srpna má od ISS odletět Dragon z mise CRS-18 a přistát v Tichém oceánu.

Čínská raketa na tuhé pohonné látky Kuaizhou-1A má ve čtvrtek 29. srpna vynést družici se zkratkou KX.

Výročí

28. srpna 1789 (225 let) objevil William Herschel Saturnův měsíc Enceladus. Tento úchvatný ledový Měsíc má poblíž jižního pólu známé trhliny zvané tygří drápy, kde tryská z pod povrchu vodní pára. Pod povrchem měsíce byla také potvrzena existence podpovrchového oceánu, který se skrývá pod tlustou ledovou kůrou.

30. srpna 1979 (40 let) byl pomocí korónografu SOLWIND pozorován zánik komety Howard-Koomen-Michels u Slunce . Bylo to poprvé, co byl přílet komety a její vypaření pozorován z vesmíru. Družice P78-1, na které byl korónograf umístěn, byla po ukončení mise zničena 13. 9. 1985 při testu rakety určené proti družicím.

1. září 1859 (160 let) zpozoroval R. Carrington velkou sluneční erupci. Ta se projevila i v bílém světle, takže šlo o opravdu mimořádný úkaz. Jejím důsledkem byly obrovské polární záře o den později, pozorované především v severní Americe. Pozorování přicházela i z celého karibiku a ze severních oblastí Jižní Ameriky. Během dne se indukovalo v telegrafních drátech takové napětí, že to způsobilo místní zahoření papíru v telegrafech a el. šok telegrafistům. Jak extrémní důsledky by měla podobná erupce dnes, si raději ani nechceme představit. Předpokládat bychom mohli výpadky elektřiny i poškození družic na oběžné dráze. Lidé si tehdy uvědomili, že sluneční erupce souvisí s geomagnetickou aktivitou a začal vznikat nový obor vesmírného počasí. Velmi zajímavě a snad i realisticky napsaný příběh v angličtině popisuje, co bychom mohli zažít při podobné takové erupci dnes.

Sluneční skvrny zakreslené 1. září 1859 Richardem Carringtonem. V místech A a B se objevily jasné laloky "bílé erupce" následované na konci úkazu zjasněními v místech C a D. Nejjasnější erupce jdou vidět i mimo čáru h-alfa, jako v tomto případě, ale musíme být ve správný čas u dalekohledu. Po erupci následovala silná geomagnetická bouře a extrémní polární záře Autor: Richard Carrington
Sluneční skvrny zakreslené 1. září 1859 Richardem Carringtonem. V místech A a B se objevily jasné laloky "bílé erupce" následované na konci úkazu zjasněními v místech C a D. Nejjasnější erupce jdou vidět i mimo čáru h-alfa, jako v tomto případě, ale musíme být ve správný čas u dalekohledu. Po erupci následovala silná geomagnetická bouře a extrémní polární záře
Autor: Richard Carrington

1. září 1979 (40 let) se sonda Pioneer 11 protáhla v blízkosti planety Saturn, když prolétla nebezpečným územím v rovině prstenců. S výhodou se tak mohlo ověřit, zda je tato zóna bezpečná i pro sondy Voyager, které byly tou dobou u Jupiteru.

1. září 1804 (215 let) objevil Karl Ludwig Harding planetku (3) Juno. Tehdy to byla v období čtyř let již třetí taková planetka objevená mezi drahami Marsu a Jupiteru. Potom v roce 1807 se podařilo nalézt ještě Vestu, ale to bylo na dlouhých 38 roků vše. Dnes je díky CCD kamerám a přehlídkám oblohy situace odlišná. Planetek je zde známo už přibližně jeden milion.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc a planety večer
  • Výročí: jasné polární záře 1859
  • Výročí: James Van Allen

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Enceladus, Kometa Solwind, Carringtonova událost, Pioneer 11, Planetka Juno, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »