Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  36. vesmírný týden 2018

36. vesmírný týden 2018

Mapa oblohy 5. září 2018 ve 21:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 3. 9. do 9. 9. 2018. Měsíc se blíží k novu. Venuše dosahuje maximálního jasu a je nejlépe viditelná ve dne. Jupiter je večer velmi nízko na jihozápadě, Mars a Saturn nízko v okolí jižního obzoru. Neptun bude v opozici a je vidět celou noc, Uran je vidět v druhé polovině noci. Na obloze je už malým dalekohledem viditelná kometa 21P/Giacobini-Zinner. Na ISS došlo k mírnému úniku atmosféry a to z lodi Sojuz. Před deseti lety vyfotografovala sonda Rosetta planetku Šteins. Před 40 roky odstartovala sonda Veněra 11.

Obloha

Měsíc bude v novu v neděli 9. září ve 20:01 SELČ. 7. září ráno jej najdeme poblíž hvězdokupy M 44 Jesličky a těsně vedle Měsíce se bude nacházet hvězda delta ze souhvězdí Raka.

Planety:
Venuše (−4,7 mag) dosahuje tento týden maximálního jasu. K vyhledání však doporučujeme spíše odpolední hodiny, kdy je výše nad obzorem. Jupiter (−1,9 mag) je večer tak nízko nad jihozápadem, že bude čím dál obtížnější vůbec vidět cokoli kromě planety samotné. Saturn (0,4 mag) je za soumraku nedaleko jižního obzoru a to platí i pro Mars (−2 mag), který je níže, ale výrazně jasnější. Neptun (7,8 mag) je tento týden v opozici a bude tedy vidět celou noc. K vyhledání mezi hvězdami lambda a fí Aquarii je třeba použít alespoň triedr. Uran (5,7 mag) vystupuje nejvýše až nad ránem. Najdeme ho v Rybách. Na tmavé obloze by měl jít identifikovat i pouhým okem, protože v jeho blízkosti žádná tak jasná hvězda není. Ráno je poslední možnost zkusit najít Merkur (asi −1 mag). Je nízko, ale velmi jasný.

Aktivita Slunce je nízká. Zato před 159 lety se na jeho povrchu vytvořila obří oblast se skvrnami, kde došlo k tak silné erupci, že to 2. září 1859 způsobilo polární záře viditelné až v rovníkových oblastech. V telegrafní síti USA se indukovala elektřina, která způsobovala šoky telegrafistům a prý to i zapalovalo telegrafní papír. Dnes nic takového čekat nemůžeme a asi ani nechceme. Kdo by také chtěl riskovat výpadky elektřiny nebo navigačních sítí? Aktuální pohled na Slunce nabízí družicová observatoř SDO.

Ranní úkazy Měsíce a Merkuru
Zvláště v druhé polovině týdne, kdy už Měsíc bude ve fázi srpku, bude možné si užít krásná ranní pozorování. Nejlepší to bude asi v pátek 7. září, kdy se srpek Měsíce bude nacházet v Raku poblíž jeho hvězdy lambda a hvězdokupě M 44. Patrný bude také popelavý svit, tedy část povrchu, na kterou nedopadají sluneční paprsky přímo, ale až odrazem od Země. Před svítáním v sobotu by měl být patrný také kužel zvířetníkového světla a nízko nad východem Merkur a Měsíc v souhvězdí Lva.

Merkur a Měsíc 7. a 8. září 2018. Simulace: Stellarium
Merkur a Měsíc 7. a 8. září 2018. Simulace: Stellarium

Kosmonautika

Žádný start rakety se neodehrál, ale na Mezinárodní vesmírné stanici se nenudili. Zjištěn byl pomalý únik atmosféry. Za únik mohla otvor v orbitální sekci lodi Sojuz, ale panují nejasnosti, jak přesně se otvor objevil a také nepanovala shoda nad tím, jak situaci řešit, co se týče velení Sojuzu v ruském podání a velení ISS v amerických rukou (Drew Feustel). Nakonec víme, že otvor byl utěsněn a že únik je výrazně menší, ale na další informace musíme počkat do pondělí.

V tomto týdnu můžeme očekávat přípravy na start na Floridě. Raketa Falcon 9 by měla prodělat statický zážeh před startem s družicí Telstar 18 Vantage. Ten je v plánu v pondělí za týden (10. 9.).

Výročí

5. září 2008 (10 let) proletěla sonda Rosetta kolem planetky (2867) Šteins. Sonda byla tehdy ani ne uprostřed své pouti ke kometě 67P. Planetka Šteins byla vůbec prvním objektem, který na své cestě zkoumala. Na fotografiích se planetka jeví jako vybroušený diamant.

6. září 1988 (25 let) odstartovala první čínská meteorologická družice Feng Yun-1A. Létá zhruba ve výšce 900 km a snímá povrch při stále stejném osvětlení (heliosynchronní dráha). Tato družice sloužila především pro testovací účely, následovnice již komerčně.

9. září 1978 (40 let) odstartovala k Venuši sovětská sonda Veněra 11, která byla určena k měkkému přistání na povrchu planety. Sondu vyslala na cestu raketa Proton a po třech měsících letu, 25. 12., vstoupila do atmosféry Venuše. Přistání proběhlo podle plánu, během sestupu byla prováděna měření atmosféry a pouzdro pracovalo i po přistání na povrch, celkem 95 minut. Přestože byly na sondu instalovány kamery, ke smůle mise se z nich neodklopily krytky a nemáme tak snímky míst přistání.

Výhled na příští týden 

  • Ranní Merkur a Měsíc
  • Výročí: Zond 5
  • Výročí: Veněra 12
  • Výročí: Hyperion

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Šteins, Veněra 11, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »