Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  36. vesmírný týden 2022

36. vesmírný týden 2022

Mapa oblohy 7. září 2022 ve 21:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 9. do 11. 9. 2022. Měsíc bude v úplňku a vstoupí postupně do konjunkce s planetami Saturn a Jupiter. Mars a Venuši pozorujeme nejlépe ráno. Aktivita Slunce je nízká. NASA odložila start rakety SLS s lodí Orion pro závady na motoru a plnění kapalným vodíkem. Očekáváme start evropské Ariane 5 s družicí Eutelsat. Před 45 lety se vydala na svou rekordně vzdálenou pouť sonda Voyager 1.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v sobotu 10. září v 11:59 SELČ. Ve čtvrtek 8. 9. bude 6° jihovýchodně od Saturnu a k těsnější konjunkci s Jupiterem na asi 3° dojde v neděli 11. 9.

Planety
Saturn (0,4 mag) je nad jihem kolem 23:30 SELČ. Výrazně zářící Jupiter (−2,9 mag) je o půlnoci již téměř 35° nad jihovýchodem. Mars (−0,3 mag) je stále lépe viditelný, ale ideální výšky až 60° dosahuje až ráno za svítání. Zato Venuše (−3,9 mag) mizí rychle v záři Slunce a je už ráno prakticky nepozorovatelná. Merkur je v těchto dnech úhlově poměrně daleko na východ od slunečního kotouče, kvůli nízkému sklonu ekliptiky večer je však možné jej pozorovat spíše jen na denní obloze, ale pouze za velmi dobrých podmínek.
Jupiterovy měsíce: 6. září večer přechází Ganymed a jeho stín – stín končí ve 21:00 SELČ a měsíc přechází kotouč Jupiteru od 20:26 do 22:52. Europa vstoupí do stínu Jupiteru 8. 9. ve 22:02. V noci z 9. na 10. září přechází Io – stín 9. 9. od 0:04 a měsíc 0:32. Io vstoupí do stínu 10. 9. ve 21:24 (a po půlnoci v 0:02 se vynoří zpoza Jupiteru).
Velká červená skvrna (GRS) prochází středem kotoučku Jupiteru 6. 9. v 0:30 a ve 20:20 SELČ, dále 8. 9. ve 2:10 a 22:00 a 10. 9. ve 23:35.

Aktivita Slunce je opět nízká. A to i přesto, že ještě během víkendu byla na jeho jihozápadním okraji velmi pěkná skupina skvrn. Zaznamenána však byla silná erupce na odvrácené polokouli, tak možná se situace obrátí během týdne. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Slunce v H-Alfa 3. 9. 2022 08:29. Snímáno přes vysokou oblačnost. Refraktor achromát 152/1200, D-ERF filtr 160mm, Quark Chromosphere, kamera ASI 1600MM. Jindřichův Hradec Autor: Jiří Spilka
Slunce v H-Alfa 3. 9. 2022 08:29. Snímáno přes vysokou oblačnost. Refraktor achromát 152/1200, D-ERF filtr 160mm, Quark Chromosphere, kamera ASI 1600MM. Jindřichův Hradec
Autor: Jiří Spilka

Kosmonautika

SLS na rampě LC-39B 2. 9. 2022 (snímek doplňuje parhélium na vysoké oblačnosti) Autor: Michal Václavík
SLS na rampě LC-39B 2. 9. 2022 (snímek doplňuje parhélium na vysoké oblačnosti)
Autor: Michal Václavík
Raketa SLS nakonec neodstartovala ani na druhý pokus. V pondělí 29. 8. byl problém na jednom z motorů RS-25 a při druhém pokusu v sobotu 3. 9. se vyskytl problém s únikem vodíku už při tankování. Raketa bude odvezena zpět do budovy VAB a případné další pokusy o start budou oznámeny. Nepřijdou však zřejmě dříve než na konci září či začátku října.

V úterý 6. 9. je v plánu start evropské rakety Ariane 5 ve verzi ECA+ s geostacionární družicí Eutelsat Konnect VHTS (Very High Throughput Satellite).

Výročí

Sonda Voyager Autor: NASA
Sonda Voyager
Autor: NASA
5. září 1977 (45 let) odstartovala z Mysu Canaveral sonda Voyager 1. O její sesterské sondě jsme psali před dvěma týdny. Vzhledem k blízkému průletu kolem Saturnu v listopadu 1980 došlo k urychlení sondy tak, že nyní je nejvzdálenějším poslem lidstva. V červnu 2012 bylo oznámeno, že sonda detekovala narůst výskytu nabitých částic, což naznačuje, že se sonda dostala ze zóny vlivu Slunce a nyní vniká do mezihvězdného prostoru.

8. září 1917 (105 let) se narodil německý raketový inženýr Hans Fichtner. Začínal společně s mnoha dalšími v Peenemünde, odkud byl přesunut do USA. Zde se dále věnovali testům a vývoji raket na bázi V2, aby následně vyvinuli mimo jiné i měsíční raketu Saturn V. Fichtner se podílel na konstrukci elektrických systémů prvních amerických raket včetně Saturnu a počítačem řízených systémů na Mysu Canaveral.

8. září 1967 (55 let) odstartovala k Měsíci americká sonda Surveyor 5. Měla za úkol měkce přistát na povrchu Měsíce. To se jí také 11. září podařilo rychlostí 3 m/s do Moře klidu. Zkoumala povrch alfa zářičem a pořizovala snímky okolí. Opakovaným zapínáním trysek byl pak zkoumán vliv na víření prachu i zahřívání povrchu. Činnost sondy trvala do prosince téhož roku.

9. září 1892 (130 let) byl jako pátý v pořadí objeven menší z měsíců Jupiteru Amalthea. Objev byl učiněn známým astronomem Edwardem E. Barnardem pomocí 36palcového dalekohledu Lickovy observatoře v Kalifornii (průměr 91 cm). Měsíc má nepravidelný tvar o rozměru mezi 130 a 250 km. Povrch má hodně červenou barvu, možná dopadem síry pocházející ze sopečné činnosti na Ió, přesně to ale známo není. Má s Jupiterem vázanou rotaci podobně jako náš Měsíc, takže její delší osa směřuje stále k Jupiteru.

9. září 1982 (40 let) byla úspěšně vypuštěna raketa Conestoga. Jednalo se o první start rakety financované ze soukromých zdrojů. Pravidelných letů, jako například současný Falcon 9 firmy SpaceX, se ale nedočkala.

10. září 1857 (165 let) se narodil americký astronom James Edward Keeler. V roce 1888 objevil obřím 36" dalekohledem Lickovy observatoře mezeru v prstenci Saturnu, kterou známe jako Enckeho dělení. Pozorováním dokázal, že prstence jsou tvořeny mnoha malými částicemi. Jedna z mezer v prstenci A, objevená Voyagerem, se dnes jmenuje Keelerova mezera. Společně s Georgem Halem založil časopis The Astrophysical Journal.

11. září 1937 (85 let) se narodil americký astronaut Robert L. Crippen. Jako astronaut NASA působil už programu Skylab a Sojuz-Apollo. Poprvé do vesmíru letěl až 12. dubna 1981, tedy přesně dvacet let po startu Gagarina. Tento let byl ovšem významný, neboť šlo o první testovací let raketoplánu. Na palubě Columbie s ním byl zkušený John Young. Let trval jen dva dny, ale ověřil, že systémy fungují, jak mají. Poté letěl ještě třikrát v raketoplánu Challenger.

Výhled na příští týden 

  • Zákryt Uranu Měsícem
  • výročí: Kennedyho proslov
  • výročí: Mars Global Surveyor u Marsu
  • výročí: Kaguya
  • výročí: Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
  • výročí: Petr Pravec

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Crippen, Robert L. Crippen, James E. Keeler, Conestoga, Amalthea, Hans Fichtner, Surveyor 5, Voyager 1, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »