Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  38. vesmírný týden 2015

38. vesmírný týden 2015

Mapa oblohy 16. září 2015 ve 20:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 14. 9. do 20. 9. 2015. Měsíc dorůstá k první čtvrti. Na večerní obloze je nízko nad obzorem Saturn. Během noci jsou vidět planety Uran a Neptun. Ráno je vidět Venuše, Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je velmi nízká. Ráno je vidět zvířetníkové světlo. Vesmírná stanice má opět standardní šestičlennou posádku, Sojuz TMA-16M úspěšně přistál. New Horizons poslala další úžasné snímky Pluta a jeho měsíců.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti až v pondělí 21. září. Dvojici Saturn – Měsíc budeme moci pozorovat v pátek 18. 9. večer kolem 20:30 SELČ.

Planety:
Venuše (–4,5 mag) je vidět ráno nejlépe, protože je ze všech planet nejjasnější a také vystupuje za svítání nejvýše nad východní obzor. O něco níže najdeme také slabý Mars (1,8 mag). Jupiter (–1,7 mag) je stále ještě blízko Slunci a vychází až po půl šesté.
Saturn (0,6 mag) je nyní jedinou večerní planetou a jeho viditelnost je velmi špatná nízko nad jihozápadem. Dobře jsou během noci vidět planety Uran a Neptun. Vyhledat je můžete například podle zadní strany mapky na srpen 2015. Dobře je vidět také planetka Vesta, jak je zmíněno pro změnu na zadní straně zářijové mapky.

Zvířetníkové světlo je v našich šířkách nejlépe pozorovatelné ráno v září nebo večer v únoru/březnu. Tehdy má ekliptika, podél níž Slunce nasvěcuje prach v meziplanetárním prostoru, největší sklon vůči obzoru. Na šikmý kužel se můžeme dívat nejlépe před svítáním, což vychází tento týden cca po páté hodině ranní. V noci na něj navazuje zvířetníkový most a protisvit, ten je však u nás kvůli světelnému znečištění většinou nepozorovatelný.

Aktivita Slunce byla opět velmi nízká, přesto se objevily velmi slabé polární záře v noci ze 7. na 8. září. Skvrny na Slunci byly v týdnu jen velmi malé a teprve víkend přinesl větší skupinu skvrn. Naději dává také větší skvrna, která v neděli teprve vychází zpoza levého okraje slunečního disku. Necháme se tedy překvapit, co přinese další týden. Jejich vývoj můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Kosmonautika

  • Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) má opět standardní počet šesti obyvatel, protože Sojuz TMA-16M o víkendu přivezl dva členy návštěvnické posádky (Mogensen z Dánska a Ajmbetov z Kazachstánu) a také rekordmana v celkovém pobytu ve vesmíru Gennadije Padalku (879 dnů na oběžné dráze).
  • V přehledu událostí minulého týdne nemůže chybět ani odkaz na článek s novou várkou snímků Pluta a jeho měsíců.
  • Evropa postupně staví navigační systém Galileo. Ten má od minulého týdne na oběžné dráze už deset satelitů.
  • Trochu ve stínu Pluta zůstal parádní záběr kráteru Occator na trpasličí planetě Ceres, který přinesla nedávno sonda DAWN.

Výročí

  • 14. září 1915 (100 let) se narodil amatérský astronom John Dobson. Netřeba připomínat, že jeho návrh umístit dalekohled newtonova typu do azimutální montáže ve tvaru bedýnky, se stal velmi oblíbeným. Amatérským astronomům to umožňuje pořizovat si velké zrcadlové dalekohledy za rozumnou cenu a dobrý přístup k okuláru.
  • 18. září 1965 (50 let) objevili japonští astronomové Kaoru Ikeya a Tsutomu Seki velmi známou kometu C/1965 S1 (Ikeya-Seki). Kometa je totiž tzv. lízač Slunce, resp. kometa Kreutzovy rodiny komet, které již mnohokrát v minulosti přinesly také jedny z nejjasnějších komet historie, často viditelné i během dne nedaleko Slunce. Podobně to bylo i s kometou Ikeya-Seki, která zazářila na obloze v říjnu 1965. Posledním jasným zástupcem byla C/2011 W3 (Lovejoy) viditelná jen na jižním nebi jako „vánoční kometa“ 2011.
  • 19. září 1965 (50 let) se narodila americká astronautka Sunita Williams. Obvykle nejsou astronautům tyto přehledy věnovány, protože jich je několik set, ale Sunita mezi nimi vyniká. Nejvíce je znám její rekor v počtu sedmi výstupů do vesmíru (mezi ženami) a také v celkové době výstupů do volného kosmu v trvání 50 hodin 40 minut. Letěla raketoplánem a dvakrát byla členem dlouhodobé posádky ISS. Také dnes pomáhá při výcviku astronautů.

Výhled na příští týden

  • Měsíc večer ve čtvrti
  • Výročí: John Young

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sunita Williams, John Dobson, Ikeya-Seki, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »