Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  42. vesmírný týden 2023

42. vesmírný týden 2023

Mapa oblohy 18. října 2023 ve 20:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 10. do 22. 10. 2023. Měsíc po novu se vynoří jako zvětšující se srpek velmi nízko na večerní obloze. Večer je nejlépe pozorovatelný Saturn nad jihem a nízko na východě i Jupiter, který během noci stoupá velmi vysoko. Ráno je vidět velmi jasná Venuše. Aktivita Slunce je na střední úrovni. Blíží se maximum meteorického roje Orionidy. Víme, jak vypadají vzorky z planetky Bennu. Startoval Falcon Heavy – sonda Psyche byla úspěšně vyslána na správnou dráhu k planetce Psyche. Evropská raketa Vega úspěšná. Pokračuje vypouštění Starlinků, viděli jste vláček? Před 15 lety startovala k Měsíci indická sonda Čandraján-1, před 60 lety letěla do kosmu kočka Félicette.

Obloha

Lunar X & Lunar V Autor: Jakub Kuřák
Lunar X & Lunar V
Autor: Jakub Kuřák
Měsíc bude v první čtvrti v neděli 22. října v 5:29 SELČ. Protože se nachází mírně pod ekliptikou, která sama o sobě v tomto období svírá jen malý úhel s obzorem, Měsíc bude vidět jen velmi nízko za soumraku a výše bude až koncem týdne.
Zajímavostí je, že 18. 10. odpoledne ještě na denní obloze přejde jeho kotouč přes hvězdu Antares ze souhvězdí Štíra. Hvězda nejprve zmizí za neosvětlenou stranou, takže by se mohlo jevit, že jakoby zhasne na modré obloze. Zákryt začne kolem 15:15 SELČ v závislosti na poloze pozorovatele. Zpoza osvětleného srpku se hvězda vynoří kolem 16:25.
21. 10. kolem 17:40 SEČ bude optimálně nasvícena oblast lunárního písmene X (popřípadě i výše ležícího písmene V. Jde jen o hru měsíčních stínů, která je však oblíbeným úkazem k pozorování a rok 2023 je výjimečný tím, že jich můžeme vidět několik během roku, zatímco jiné roky třeba stěží jednou.

Planety
Saturn (0,7 mag) najdeme večer v souhvězdí Vodnáře nad jihovýchodním obzorem a nad jihem vrcholí po 21. hodině. Jupiter (−2,9 mag) je večer nad východem a před druhou ráno vrcholí vysoko nad jihem. Venuše (−4,7 mag) vychází ještě za hluboké noci po třetí hodině a je nepřehlédnutelně jasnou „hvězdou“ na východě. Dalekohledem můžeme pozorovat také Neptun (7,8 mag), který je pod hlavou jedné z ryb a Uran (5,7 mag), který je v souhvězdí Berana.

Jupiter s velkou skvrnou a konvektivními bouřemi Autor: David Rýva
Jupiter s velkou skvrnou a konvektivními bouřemi
Autor: David Rýva

Aktivita Slunce je střední a závisí na výskytu aktivních oblastí s komplikovanější magnetickou strukturou. A jedna taková zrovna zapadla, takže pokud se neobjeví nová, aktivita může dočasně klesnout. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Meteorický roj Orionidy je tvořen proudem částic, které uvolnila Halleyova kometa a Země se s nimi střetává každoročně kolem 22. října. Protože meteory vyletují zdánlivě ze souhvězdí Oriona, které je nejvýše až ráno, je optimální doba k jejich pozorování až v druhé polovině noci. Pokud tedy spatříme lidově řečeno „padající hvězdu“ a její směr bude zdánlivě z Oriona, je velká šance, že šlo o částici nejznámější komety, která právě shořela v atmosféře. Za hodinu se dá v maximu vidět asi 20 Orionid. Se vstupní rychlostí 67 km/s patří k těm nejrychlejším, což je další dobrý poznávací znak těchto meteorů.

Kresba meteorů vyletujících z radiantu roje Orionid byla vytvořena ze skutečné fotografie souhvězdí Orionu a meteorů tohoto roje. Autor: Martin Gembec
Kresba meteorů vyletujících z radiantu roje Orionid byla vytvořena ze skutečné fotografie souhvězdí Orionu a meteorů tohoto roje.
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika

Otevřená odběrná hlava sondy OSIRIS-REx se vzorky z planetky Bennu Autor: NASA
Otevřená odběrná hlava sondy OSIRIS-REx se vzorky z planetky Bennu
Autor: NASA
NASA ve středu 11. 10. oznámila, jak vypadají vzorky dovezené z planetky Bennu sondou OSIRIS-Rex. Jedná se o tmavé kamínky různých velikostí, z nichž největší mají kolem jednoho centimetru. Jde o velmi tmavé horniny a podle vzhledu možná o nejméně dva různé typy hornin. Prvotní analýza ukázala, že jsou bohaté na uhlík a vodu (hydratované minerály, jako jíly na zemi). Vědci se tedy mají na co těšit.

V pátek 13. října proběhl úspěšný start sondy Psyche.  K jejímu startu byla použita nejsilnější pravidelně používaná raketa současnosti, Falcon Heavy. Její boční stupně byly úspěšně použity již počtvrté a opět přistály na Floridě nedaleko místa startu. Až sonda dorazí k planetce (16) Psyche (v roce 2029), čeká nás možná průzkum světa připomínajícího jádro vznikající planety, protože je složena převážně z železa a niklu. Přečtěte si článek o sondě i její planetce u nás, nebo další na Kosmonautix.cz.

9. října proběhl úspěšný start evropské rakety Vega z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayáně. Byly vyneseny družice THEOS-2 (THailand Earth Observation System-2), FORMOSAT-7R/TRITON (experimentální družice Taiwanské vesmírné agentury) a 10 dalších cubesatů.

Pokračovaly starty se Starlinky. 9. 10. z Vandenbergu v Kalifornii 21 družic, 13. 10. z Floridy z SLC-40 dalších 22 kusů. Další start z SLC-40 je v plánu 17. 10. (22 družic) a 19. 10. z Vandenbergu dalších 21 družic. Viděli jste je brzy po vypuštění na obloze? Podařilo se vám vláček dokonce vyfotit? Pošlete snímek do čtenářské galerie. Děkujeme.

19. 10. by měl proběhnout výstup astronautů z paluby ISS. Výstup O’Harové (NASA) a Mogensena (ESA) byl odložen, protože se zkoumal stav kolem úniku chladiva z radiátoru na ruském modulu Nauka.

Výročí

18. října 1963 (60 let) letěla do vesmíru první kočka na francouzské raketě Véronique AG-1. Měl to být původně kocour Félix, ale ten prý utekl, a tak letěla Félicette. Šlo o balistický let z Alžírské Sahary. Kočka přežila a v roce 2013 byl na počest jejího letu vztyčen v Paříži památník.

19. října 2008 (15 let) odstartovala sonda IBEX (Interstellar Boundary Explorer). Jejím úkolem je vystopovat hranici heliosféry pomocí studia částic, které odtud přilétají.

22. října 2008 (15 let) odstartovala k Měsíci první indická sonda Chandrayaan 1. I přes některé problémy mise proběhla a sonda pracovala u Měsíce po dobu jednoho roku.

Výhled na příští týden 

  • výročí: Magion 1
  • výročí: Deep Space 1
  • výročí: Sojuz 2
  • výročí: STS-95, John Glenn druhý let

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2023 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Chandrayaan-1, Čandraján-1, IBEX, Félicette, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »