Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  44. vesmírný týden 2012

44. vesmírný týden 2012

Mapa oblohy 31. října 2012 v 18 hodin SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 31. října 2012 v 18 hodin SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 29. 10. do 4. 11.

Měsíc po úplňku je vidět téměř celou noc. Pozorovat můžeme hlavně planety Jupiter a Venuši. Padají Tauridy. Kometa Hergenrother se rozpadla.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 31. října v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc je v úplňku v pondělí večer. Začátkem listopadu bude v Býku a v pátek 2. 11. u Jupiteru.

 

Planety:
Jupiter (-2,7 mag) v souhvězdí Býka vychází po 18. hodině. 2. listopadu bude v jeho těsné blízkosti Měsíc po úplňku. Budou od sebe méně než jeden a půl stupně. V tabulce najdete přechody Velké červené skvrny (GRS) středem kotoučku a úkazy měsíčků.

 

Přechody GRS   Úkazy měsíců
30.10. 4:30   30.10. Europa zákryt konec 20:17
31.10. 0:25   31.10. Io zatmění začátek 6:08
31.10. 20:15   1.11. Io přechod stín 3:16-5:26, měsíc 4:04-6:13
1.11. 6:10   2.11. Io zatmění zač. 0:36, zákryt konec 3:33
2.11. 2:00   2.11. Io přechod stín 21:45-23:55, měsíc 22:30-(0:39)
2.11. 21:50   3.11. Europa zatmění zač. 5:35
4.11. 3:39   3.11. Io zákryt konec 21:59
4.11. 23:30   3.11. Ganymed zatmění 22:31-(0:34), zákryt (1:35-3:23)
      5.11. Europa přechod stín 0:44-3:08, měsíc 2:10-4:30
Časy jsou v SEČ.

Venuše (-4 mag) se nachází v Panně. Najdeme ji nad východem zhruba od tři čtvrtě na čtyři.

Slunce zůstává pokryto většími skvrnami, ale aktivita stále klesá. Jak vypadá povrch Slunce si můžete prohlížet na aktuálním snímku z SDO.

Meteorický roj Taurid zůstává nejzajímavějším v tomto týdnu. Bývá doprovázen občasným pádem jasného meteoru, tzv. bolidu. Tauridy rozlišujeme severní a jižní, ale poznáme je podle relativně pomalejšího letu a směru vycházejícím zdánlivě ze souhvězdí Býka. Maximum jižních Taurid nastalo v první polovině října, maximum severních bude před polovinou listopadu.

Kometa 168P/Hergenrother zjasnila protože došlo k rozpadu jejího jádra. Větší úlomek je patrný na snímku dvoumetrovým dalekohledem na Havaji, jak poukázali autoři Howes, Sostero a Guido na svém blogu.

Přelety ISS končí. Poslední uvidíte večer od pondělí do čtvrtka. Pro rychlou předpověď přeletu si stačí kliknout na nejbližší město v níže uvedené tabulce. (Odkazy v tabulce, v ČR od západu na východ, vedou na Heavens-above.com)

Stanice ISS
Karlovy Vary Plzeň Most
Ústí nad Labem České Budějovice Tábor
Liberec Kolín Jihlava
Pardubice Hradec Králové Brno
Prostějov Olomouc Zlín
Opava Ostrava Frýdek-Místek


Podrobněji si můžete přelety různých družic, záblesky a jiné zajímavosti vyjíždět na serveru Calsky.com.

 

 

Kosmonautika:

  • Ve čtvrtek 25. října se ke stanici ISS připojila kosmická loď Soyuz TMA-06M. V neděli se od ISS odpojí nákladní loď Dragon a přistane v Tichém oceánu s cenným nákladem biologických vzorků i rozbitých věcí. Ke stanici poletí také nákladní loď Progress M-17M, jejíž start je v plánu 31. října.
     
  • Evropští vědci nyní s blížícím se koncem mise infračerveného dalekohledu Herschel uvažují, zda jej poslat na bezpečnou dráhu kolem Slunce, nebo zda jej nechat postupně přiblížit k Měsíci a nechat jej spadnou na jeden z pólů. Dopad tak těžkého tělesa by byl přínosem ve výzkumu výskytu vody v těchto oblastech. Dalekohledu dojde v březnu helium k chlazení techniky, takže nebude moci dále pozorovat. Technici pochopitelně nechtějí, aby se ze své současné pozice v libračním bodu L2 dostal na nějakou nestabilní dráhu s možnou kolizí se Zemí.
     
  • Marsovská laboratoř Curiosity dál pokračuje ve výzkumu v oblasti Glenelg. Začínají kolovat fámy ohledně telekonference 30. října večer našeho času, že při ní budou sděleny zajímavé informace ohledně metanu, který Curiosity na povrchu našla. Mimo jiné byla totiž provedena první analýza vzorků přístrojem CheMin.
     

Výročí:

  • 2. listopadu 2002 (10 let) vyfotografovala sonda Stardust asteroid Annefrank. Sonda byla určena především ke sběru materiálu z komety 81P/Wild-2. Návratové pouzdro přistálo na Zemi v lednu 2006.
     
  • 3. listopadu 1957 (55 let) odstartoval do vesmíru Sputnik 2 se psem Lajka. Kvůli problémům s teplotou uvnitř v důsledku neoddělení od zbytku nosné rakety zemřela Lajka již mezi pátou a sedmou hodinou letu, místo plánovaných více než sedmi dnů. S návratem se nepočítalo, měl být přerušen přívod kyslíku, díky němuž by Lajka v poklidu skonala. To se nakonec nestalo a bylo to ještě dlouho utajováno.
     

Výhled na příští týden:

  • přibližování Měsíce k Venuši
  • Tauridy v maximu
  • Výročí: Surveyor 6
  • Výročí: Wethersfieldský meteorit
  • Výročí: první Saturn V
  • Výročí: SN 1572

Mapa oblohy v říjnu ke stažení v PDF
Mapa oblohy online a ještě jedna Hvězdná mapa online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »