Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  45. vesmírný týden 2015

45. vesmírný týden 2015

Mapa oblohy 4. listopadu 2015 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 2. 11. do 8. 11. 2015. Měsíc je kolem poslední čtvrti a můžeme jej spatřit i ráno a dopoledne. Koncem týdne se setkává s ranními planetami, kde výše je Jupiter a pod ním Venuše a Mars. Tauridy se o víkendu připomněly několika jasnými bolidy. Aktivita Slunce je nízká pouze na přivrácené polokouli. Začíná akce Týden vědy a techniky.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v úterý 3. listopadu. V pátek 6. listopadu bude 5° vpravo od Jupiteru a v sobotu 7. listopadu ráno jej spatříme v krásném trojúhelníku Mars – Venuše – Měsíc. Objekty bude od sebe dělit úhlová vzdálenost 2 až 3 stupně.

Planety:
Na ranní obloze pokračuje skvělá viditelnost planet Venuše (–4,3 mag), Jupiteru (–1,8 mag) a Marsu (1,7 mag). Víkend přinese zmíněné setkání s Měsícem, ale již během týdne dojde k největšímu přiblížení Venuše a Marsu. V pondělí a úterý ráno je najdeme blíže než jeden stupeň od sebe, takže se vejdou i do jednoho zorného pole málo zvětšujícího dalekohledu.
Slabší planety jsou vidět i večer nad jihem a jihovýchodem. Na mysli máme Neptun (7,9 mag) a Uran (5,7 mag). Jak je vidět z číselného údaje, Uran zasahuje na hranici viditelnosti pouhým okem, což se nyní na tmavé večerní obloze může podařit. Hledat je možno pod hvězdou 4 mag epsilon v Rybách. Polohu najdete díky zadní straně sprnové mapky Aleše Majera.

Aktivita Slunce byla nízká, ale s víkendem zřejmě došlo k výrazné změně. Nejprve těsně za okrajem slunečního kotouče došlo k velmi silné erupci, která dokonce vyslala vysokoenergetické protony i směrem k Zemi, a ty se jako jakési „sněžení“ projevily na kameře LASCO C3 SOHO. Zároveň se i na přivrácené polokouli začala formovat veliká oblast se skvrnami. V dalekohledu je nádherná a také okem již nemusíme být bez šance, i když zatím byla vidět okem jen obtížně. O tom, že k pozorování je třeba použít speciální filtr, se doufám netřeba dlouze zmiňovat. Vývoj skvrn můžeme sledovat také na aktuálním snímku SDO.

Tauridy překvapily celkem vysokou aktivitou bolidů. Jisté náznaky, že by jich mohlo být více, jako třeba v roce 2005, tu byly, ale jejich počty a jasnost zatím spíše příjemně překvapil. Tauridy dělíme na severní a jižní větev a vyletují tedy zdánlivě ze souhvězdí Býka. Co do rychlosti jde spíše o pomalejší meteory. A pokud jste patřili mezi ty šťastlivce, kteří zaznamenali velmi jasný bolid v sobotu 31. října, tak i víte, jak taková taurida dokáže ohromit. A pozoruhodný je i fakt, že astronomové vědí něco o jejich původu. Jedná se totiž o úlomky z krátkoperiodické komety 3P/Encke. Ta nebývá na obloze příliš jasná, i když ji můžeme pozorovat celkem často, protože má oběžnou dobu 3,3 roku. Bylo určitě zajímavé sledovat výbuch a zánik kusu kometární hmoty a rozhodně nemuselo jít o poslední takové pozorování. Tauridy létají po dobu řadu dní kolem konce října a začátku listopadu.

Začíná dvoutýdenní akce Týden vědy a techniky s bohatým astronomickým programem.

Kosmonautika

  • Minulý týden přinesl Kosmonautix.cz první živý přenos startu rakety s českým komentářem a doplňkovými materiály a informacemi. Video ze startu je k dispozici i ze záznamu. Pozorovat jsme mohli raketu Atlas V ve slabší konfiguraci 401, která vynášela další ze satelitů sítě GPS. Na videu je také krásně vidět kondenzační kužel u špice rakety, když překonávala bariéru rychlosti zvuku.
  • Sonda Cassini se minulý týden ponořila do výtrysků slané vody z měsíce Enceladu. K průletu došlo v neuvěřitelně nízké výšce pouze 50 km nad povrchem. První snímky již na Zemi dorazily, na podrobnější výsledky si ještě počkáme.
  • Na cestu k asteroidu Bennu, z něhož by měla odebrat vzorky, které by měly být dopraveny na Zemi, se chystá sonda OSIRIS-REx. Momentálně už byla dokončena a vypuštění je v plánu příští rok.
  • Sonda DAWN zahájila sestup na finální mapovací dráhu kolem Cerery. Dostane se jen asi 380 km nad povrch a tak se můžeme těšit na zajímavé vědecké objevy a především krásné detailní záběry povrchu této největší planetky, která se díky svému kulatému tvaru dostala do výsadní kategorie trpasličích planet.

Výročí

  • 2. listopadu 1885 (130 let) se narodil americký astronom Harlow Shapley. Známý je jeho spor z období „Velké debaty“ o povaze spirálních mlhovin. Edwin Hubble a další je považovali za vzdálené hvězdné ostrovy daleko za branami Mléčné dráhy, ale Shapley je považoval za útvary uvnitř naší Galaxie. Sám však svou chybu uznal, když mu Hubble poslal svá měření galaxie M 31 v Andromedě. V pozdějším období života se zasadil také o vědeckou stránku organizace UNESCO, čímž do jejího názvu přibylo S jako Scientific. Hovořil také o zónách tekuté vody kolem hvězd, které dnes nazýváme obyvatelnými zónami.
  • 3. listopadu 1930 (85 let) se narodil japonský lovec komet Tsutomu Seki. Kdo by dnes neznal slavnou kometu C/1965 S1 (Ikeya-Seki), která se stala jednou z nejlépe viditelných komet ze skupiny lízačů Slunce. Komet jinak objevil, či spoluobjevil celkem šest. V dalším období se věnoval asteroidům a znovuobjevům periodických komet, v čemž byl velmi úspěšný.
  • 8. listopadu 1960 (55 let) startovala americká raketa Little Joe 5. Šlo o test záchrany kabiny chystané lodi Mercury během startu rakety. Nicméně k zapálení motorů záchranné věžičky došlo předčasně a posléze se správně neoddělila kabina od rakety, takže trosky pak dopadly na hladinu Atlantského oceánu po letu do výšky pouze 16 km.
  • 8. listopadu 1940 (75 let) se narodil americký astronom Charles T. Kowal. Známý je především z období jeho práce na Mt. Palomaru. Objevil například novou kategorii těles, nazvanou Kentauři, což jsou tělesa na neobvyklých drahách v oblasti velkých planet. Objevil také dva měsíčky Jupiteru a podílel se na měření vzdáleností galaxií pomocí supernov typu Ia, které se ukázaly být standardními svíčkami při měření vzdáleností vzdáleného vesmíru.
  • 8. listopadu 1935 (80 let) se narodil americký astronom Graham E. Bell. O něm jsme referovali minulý týden jako o spoluobjeviteli periodické komety 178P/Hug-Bell.

Výhled na příští týden

  • Měsíc se přesouvá na večerní oblohu
  • Výročí: Venus Express
  • Výročí: Luna 17
  • Výročí: John Bevis
  • Výročí: Carl A. Wirtanen
  • Výročí: Vesto Slipher

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Tsutomu Seki, Charles Kowal


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »