Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  47. vesmírný týden 2014

47. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 19. listopadu 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 19. listopadu 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 17. 11. do 23. 11. 2014

Měsíc bude kolem novu. Večer je nízko na jihozápadě Mars, za tmy lze vyhledat také Uran a Neptun. V druhé polovině noci a zejména ráno je pěkně vidět Jupiter. Aktivita Slunce je střední, vrátily se pozůstatky velké skvrny. Nastává maximum meteorického roje Leonid. Philae, pouzdro, které se odpoutalo od sondy Rosetta, úspěšně zkoumalo povrch komety.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 19. listopadu v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude v novu v sobotu 22. listopadu. Tenký srpek bude postupně zdobit ranní oblohu zhruba od středy.

Planety:
Mars (0,9 mag) se nachází večer nízko na jihozápadě. Planety Neptun (7,9 mag) a Uran (5,7 mag) jsou nejlépe viditelné hned večer pomocí dalekohledu. Uran je na tmavé obloze dokonce viditelný jako slabá hvězdička i pouhým okem. Začneme-li jej hledat od hvězdy 4. velikosti delta Piscinis, potom Uran je 3° jihozápadně. Cestou narazíme na hvězdu podobné jasnosti (5,7 mag) jako má Uran, který je od ní jeden stupeň jihozápadně.
Jupiter (−2,1 mag) je ráno vysoko nad jihovýchodem. Pozorovatelný je už po půlnoci. Níže jsou úkazy GRS a měsíčků.
V zorném poli korónografu LASCO C3 na SOHO lze pozorovat Saturn, jako hvězdu procházející zdánlivě nahoře nad zakrytým kotoučem Slunce směrem doprava. Vlevo bude začátkem týdne také jasná Venuše.

 

Přechody GRS   Úkazy měsíců
18. 11. 1:30   18. 11. Io přechod měsíce 0:54–3:11
Io přechod stínu končí 1:56
Kallisto přechod stínu zač. 4:17
19. 11. 7:15   19. 11. Ganymed zatmění zač. 4:30
20. 11. 3:10   23. 11. Ganymed přechod (23:32)–3:11
Europa zatmění zač. 2:58
22. 11. 4:45      
24. 11. 6:25      
Časy jsou v SEČ.

Maximum meteorického roje Leonid připadá na 17. listopad. Aktivita bude jako obvykle relativně nízká (10 až 15 meteorů za hodinu), ale maximum připadá na 23. hodinu, takže od této hodiny až do druhé poloviny noci na 18. listopad by pozorování mohlo být zajímavé. Velkou komplikací je obvyklé listopadové počasí, takže kdo ví, co vlastně uvidíme.
Leonidy v minulosti přinesly pěkné meteorické deště. Tato aktivita se obvykle opakovala zhruba každých 33 let při návratu mateřské komety 55P/Tempel-Tuttle. V 19. století jejich pozorování vedlo k pochopení souvislosti meteorických rojů a komet. Jak se ukázalo na přelomu tisíciletí, meteorické deště Leonid lze dobře předpovídat a tak se například dá zjistit, že kolem roku 2033 se žádné takové deště neočekávají. Z nejbližších roků stojí za zmínku rok 2019 a 2022, kdy se k dráze Země přiblíží dva proudy meteorických částic. Pokud se předpovědi vyplní, mělo by v roce 2019 padat asi 100 meteorů za hodinu a v roce 2022 by snad mohl nastat i déšť díky přiblížení proudu čátic uvolněných kometou v roce 1733 (v roce 2000 způsobil maximum s počty v řádu desítek meteorů za hodinu). Počty částic by prý mohly kolem 7. hodiny SEČ dosáhnout až stovek. Že by tip na výlet na Kanárské ostrovy?

Aktivita Slunce je středně vysoká. Velká skvrna v AR 12192 se vrátila menší a méně aktivní jako AR 12209. Uvidíme tedy, co se bude dít dál. Vývoj skvrn můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Kosmonautika:

  • Historicky první přistání na kometě se zdařilo. Pro selhání přistávacích mechanismů sice Philae přistál v jiné než plánované oblasti, ale základní úkoly se mu podařilo splnit. Výhodou nového místa přistání je bezpochyby docela zajímavý terén, kde by se nikdo přistát neodvážil, naopak nevýhodou je, že zde není dost slunečního záření, aby mohla mise pokračovat i po vyčerpání energie z baterie. Philae tedy spí a necháme se překvapit, zda je to jeho definitivní konec, nebo se ještě probere, až bude kometa blíže ke Slunci.
    Názory na úspěch mise jsou rozporné, protože nefungovala ani tryska, která měla modul přitlačit k povrchu, ani harpuny, které jej měly ukotvit. Na druhé straně se podařilo na kometě přistát, odeslat panoramatický záběr okolí a provést 90 procent plánovaných experimentů z první sady vědeckých úkolů. Teprve před Vánoci bude jasné, zda a jak moc byla mise opravdu úsěpšná. Selhání to však rozhodně není a jednou se na to bude určitě vzpomínat jako na historický úspěch.
     
  • Minulý týden v pondělí přistál v kazašské stepi Sojuz TMA-13M s tříčlennou posádkou z Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Start Sojuzu-FG s kosmickou lodí Sojuz TMA-15M a novou tříčlennou posádkou je v plánu 23. listopadu. Přípravy můžete sledovat také v deníku astronautky na kosmonautix.cz.
     

Výročí:

  • 18. listopadu 1989 (25 let) odstartovala observatoř Cosmic Background Explorer (COBE). Jejím úkolem bylo zmapovat reliktní záření na celé obloze. Toto záření je podle teorií pozůstatkem velkého třesku, akorát se rozpínáním vesmíru ochladilo a nyní září při teplotě 2,73 Kelvina, tedy v mikrovlnné oblasti spektra. Družice přinesla velmi významný objev nerovnoměrností v teplotě reliktního záření. Dnes už máme přesnější měření díky družicím WMAP a Planck.
     
  • 20. listopadu 2004 (10 let) byla vypuštěna vesmírná observatoř Swift. Ta pracuje v oboru nejtvrdšího gama záření. Jejím hlavním úkolem je pomoci odhalit původce tajemných gama záblesků pozorovaných po celé obloze. Původci těchto záblesků mohou být jak vybuchující supernovy, tak jiné exotičtější jevy, jako třeba splývající hvězdy. U všech však dosud vysvětlení nemáme.
     
  • 20. listopadu 1889 (125 let) se narodil významný americký astronom Edwin Hubble. Pokud jej znáte jen podle jména vesmírného dalekohledu, pak vězte, že jeho největším přínosem je rovnice popisující rozpínání vesmíru. Hubble objevil přímou úměru mezi rudým posuvem objektu a jeho vzdáleností. To znamená, že čím je od nás objekt dál, tím rychleji se vzdaluje. Z rovnice plyne tzv. Hubbleova konstanta, z níž lze odvodit stáří vesmíru (dříve 50 až 90 km/s na Mpc). Tuto konstantu pomohl poprvé dobře upřesnit právě Hubbleův vesmírný dalekohled (72 km/s na Mpc). Dnes je nejpřesnější hodnota uváděna díky výzkumu družice Planck (67,80±0,77). Stáří vesmíru je díky tomu uváděno 13,82 miliardy let. Edwin Hubble také s pomocí tehdy nového 2,5 metrového dalekohledu na Mount Wilsonu našel Cepheidy v sousedních spirálních mlhovinách, aneb dnes galaxiích, a tím dokázal, že vesmír je mnohem větší a sahá dál, než je Mléčná dráha.
     

Výhled na příští týden:

  • Srpek Měsíce na večerní obloze
  • Výročí: přechod Venuše 1639
  • Hayabusa 2 k asteroidu
  • Výročí: Mariner 4

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: COBE, Vesmírný týden


37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »