Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  47. vesmírný týden 2024

47. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 20. listopadu 2024 v 18:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 11. do 24. 11. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět v druhé polovině noci a ráno. Večer je vidět nízko nad jihozápadem výrazná Venuše, Saturn vrcholí nad jihem brzy po setmění a také Jupiter je už docela dobře viditelný později v noci. Mars má ideální podmínky viditelnosti ráno. SpaceX chystá další testovací let Super Heavy Starship (IFT-6). U čínské kosmické stanice se po výměně posádek vyměnily i nákladní lodi. V USA byl optikou osazen připravovaný vesmírný dalekohled Nancy Grace Romanové. Připomínáme výročí významných objevů v astronomii – družice COBE a Edwina Hubblea.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v sobotu 23. 11. ve 2:28 SEČ. Ve středu 20. listopadu bude vycházet v těsné blízkosti Marsu, od něhož bude necelé dva stupně.

Planety
Merkur je úhlově od Slunce přes 20 stupňů, ale malý sklon ekliptiky v našich šířkách nedovoluje jeho spatření, snad jen s pomocí dalekohledu. Venuše (–4 mag) zapadá brzy po Slunci, ale večer je vidět velmi nízko nad jihozápadním obzorem jako velmi jasná hvězda na ještě modravé obloze. Saturn (0,9 mag) vrcholí nad jihem už kolem 19. hodiny SEČ. 20. 11. bude přes jižní polokouli planety opět přecházet stín měsíce Titanu. Jupiter (–2,8 mag) je večer nad jihovýchodem jako nejvýraznější „hvězda“ v Býkovi. Mars (–0,3 mag) je velmi vysoko nad jihem ráno a nachází se poměrně blízko otevřené hvězdokupě M44 Jesličky v souhvězdí Raka. Uran (5,6 mag) je pod Plejádami a v jeho okolí nejsou žádné podobně jasné hvězdy, tak jej zkusme spatřit pouhým okem. Neptun (7,9 mag) pod hlavou Ryby nedaleko Saturnu je viditelný pouze s pomocí dalekohledu.

Aktivita Slunce je nyní dočasně nízká. Největší skvrny se přesouvaly k západnímu okraji slunečního kotouče, ale další se asi zase vynoří. Aktivitu můžeme sledovat například na webu Spaceweather.com nebo Solarham.com či v aplikaci Spaceweatherlive. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Kosmonautika a sondy

SpaceX plánuje na úterý 19. listopadu další testovací let Super Heavy Starship IFT-6. Stupeň B13 a loď S31 jsou již společně připraveny na startovní rampě kosmodromu přezdívaného Starbase. Podobně, jako při nedávném testu IFT-5 má stupeň Super Heavy dosdnout zpět na startovní věž do rukou "mechazilly". U Starship se očekává test opětovného zážehu motorů v kosmickém prostoru jako příprava na budoucí motorická brždění a návraty na startovní věž. Tentokrát se má ještě přistát v oceánu. Živý přenos chystá i Kosmonautix.cz.

Sestava Super Heavy B13 a Starship S31 je připravena na startovním stolu v Boca Chica v Texasu k testovacímu letu IFT-6 Autor: SpaceX
Sestava Super Heavy B13 a Starship S31 je připravena na startovním stolu v Boca Chica v Texasu k testovacímu letu IFT-6
Autor: SpaceX

U čínské kosmické stanice se vystřídaly nákladní lodi. Tchien-čou 7 přistála po rekordně dlouhé době spojení se stanicí v délce 297 dní a v pátek 15. listopadu odstartovala raketa CZ-7 s novou nákladní lodí Šen-čou 8, která se po třech hodinách připojila ke stanici Tchien-kung.

V roce 2027 má být vynesen na oběžnou dráhu nový vesmírný dalekohled nazvaný Nancy Grace Roman Space Telescope po významné americké astronomce ggg. Tento dalekohled byl nyní osazen nejdůležitějšími komponentami, optickým systémem, včetně primárního zrcadla o průměru 2,4 metru. Přestože jde o stejnou optiku, jako u HST (poskytla jej vojenská NRO), dalekohled bude mít jiné vlastnosti – jeho zorné pole bude oproti HST obrovské, stokrát větší. A oblohu bude sledovat ve viditelném a blízkém infračerveném oboru. Očekává se lepší pochopení zakřivení chování skryté látky a temné energie. Bude zde použit pokročilý koronograf pro zobrazení protoplanetárních disků a exoplanet u jiných hvězd. Více se dočtete v Kosmotýdeníku.

Výročí

18. listopadu 1989 (35 let) odstartovala observatoř Cosmic Background Explorer (COBE). Jejím úkolem bylo zmapovat reliktní záření na celé obloze. Toto záření je podle teorií pozůstatkem velkého třesku, akorát se rozpínáním vesmíru ochladilo a nyní září při teplotě 2,73 Kelvina, tedy v mikrovlnné oblasti spektra. Družice přinesla velmi významný objev nerovnoměrností v teplotě reliktního záření. Dnes už máme přesnější měření díky družicím WMAP a Planck, které pomohly poodhalit struktury vznikající v ranném vesmíru.

Mapa rozložení reliktního záření podle družice Planck Autor: ESA
Mapa rozložení reliktního záření podle družice Planck
Autor: ESA

20. listopadu 1889 (135 let) se narodil americký astronom Edwin P. Hubble. Ačkoli byl poněkud rozporuplnou osobností, zůstává faktem, že se zapsal do historie jako jeden z těch, kdo popsali rozpínání vesmíru a díky vesmírnému dalekohledu je jeho jméno známo široké veřejnosti. Hubble popsal přímou úměru mezi rudým posuvem objektu a jeho vzdáleností. To znamená, že čím je od nás objekt dál, tím rychleji se vzdaluje. Z rovnice plyne tzv. Hubbleova konstanta, z níž lze odvodit stáří vesmíru (dříve 50 až 90 km/s na Mpc). Tuto konstantu pomohl poprvé dobře upřesnit právě Hubbleův vesmírný dalekohled (72 km/s na Mpc). Dnes je nejpřesnější hodnota uváděna díky výzkumu družice Planck (67,80±0,77). Stáří vesmíru je díky tomu uváděno 13,82 miliardy let. Edwin Hubble také s pomocí tehdy nového 2,5 metrového dalekohledu na Mount Wilsonu našel Cepheidy v sousedních spirálních mlhovinách, aneb dnes galaxiích, a tím dokázal, že vesmír je mnohem větší a sahá dál, než je Mléčná dráha.

20. listopadu 2004 (20 let) byla vypuštěna vesmírná observatoř Swift. Ta pracuje v oboru nejtvrdšího gama záření. Jejím hlavním úkolem je pomoci odhalit původce tajemných gama záblesků pozorovaných po celé obloze. Původci těchto záblesků mohou být jak vybuchující supernovy, tak jiné exotičtější jevy, jako třeba splývající neutronové hvězdy. U všech však dosud vysvětlení nemáme. V roce 2018 byla dodatečně pojmenována jako Niels Gehrels Swift Observatory na počest amerického astrofyzika, který se zabýval právě oborem gama záření objektů ve vesmíru.

Výhled na příští týden 

  • Srpek Měsíce na ranní obloze
  • Výročí: Auguste Charlois
  • Výročí: Mariner 4 (start)

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: COBE, Edwin Hubble, Swift


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »