Tisíc záblesků záření gama
Astronomická družice NASA s názvem SWIFT (start 20. 11. 2004) zaregistrovala již tisící záblesk záření gama (gamma-ray burst, GRB). Jedná se o nejenergetičtější exploze ve vesmíru, obvykle spojované se zhroucením velmi hmotných hvězd a se zrozením černé díry. Družice Swift je i po jedenácti letech stále v dobré kondici a pokračuje v pozorování.
GRB jsou krátké výbuchy záření o vysokých energiích, většinou trvající méně než jednu minutu, ke kterým dochází v různých oblastech vesmíru jednou za několik dnů. Astronomové zkoumají tyto mimořádné výbuchy, které poskytují nejhlubší pohled do nitra probíhajících extrémních fyzikálních procesů.
Dne 27. října 2015 dalekohled Burst Alert Telescope (BAT) zaregistroval tisící záblesk záření gama jako náhlý impuls záření gama přicházející ze směru souhvězdí Eridanus. Astronomové pozorovaný jev pojmenovali GRB 151027B podle data, kdy k úkazu došlo (písmeno B znamená, že tento den se jednalo již o druhý záblesk). Družice Swift automaticky určila polohu záblesku a tuto informaci poslala astronomům celého světa. Sama se orientovala tak, aby mohla zkoumat zdroj záření v oboru rentgenového a ultrafialového záření, a také ve viditelném světle.
Astronomové klasifikují GRB podle délky jejich trvání. Podobně jako GRB 151027B, zhruba 90 % záblesků patří mezi tzv. „dlouhý“ typ, přičemž gama záblesk trvá déle než dvě sekundy. Má se za to, že jádro uvnitř hmotné hvězdy, které spotřebovalo veškeré dostupné palivo, se zhroutilo se do podoby černé díry. Jak hmota padá na nově vytvořenou černou díru, dojde ke spuštění výtrysků subatomárních částic, které se pohybují skrz vnější vrstvy hvězdy rychlostí blížící se rychlosti světle. Když tyto částice dosáhnou povrchu hvězdy, emitují záření gama – nejenergetičtější formu elektromagnetického záření. V mnoha případech je v místě hvězdy pozorována exploze supernovy.
Jakmile je záblesk GRB identifikován, začne závod s časem – pozorování slábnoucího světla všemi dostupnými dalekohledy. Na základě upozornění z družice Swift robotizované dalekohledy i teleskopy obsluhované astronomy jsou namířeny směrem k záblesku a sledují rychle slábnoucí dosvit v oboru rentgenového záření, ultrafialového a viditelného světla, a také v oblasti infračerveného záření a rádiových vln. Zatímco optický dosvit je obvykle slabý, může být krátce natolik jasný, že lze někdy spatřit i pouhým okem.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí