Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  6. vesmírný týden 2026

6. vesmírný týden 2026

Mapa oblohy 4. února 2026 v 18:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 2. do 8. 2. 2026. Měsíc je v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. 3. 2. je v těsné konjunkci s Regulem. Merkur a Venuše začínají lézt na večerní oblohu, Mars je nepozorovatelný. Velké planety jsou všechny vidět večer. Aktivita Slunce je poměrně vysoká hlavně díky náhle se objevivší aktivní oblasti se skvrnami. Chystá se start rakety SLS s lodí Orion mise Artemis II k Měsíci. Crew-12 musí zatím čekat. 95 let by se dožil Ladislav Sehnal, český astronom zabývající se nebeskou mechanikou. 120 let uplyne od narození Clyde Tombaugha, který objevil Pluto v roce 1930.

Obloha

Měsíc je v úplňku v neděli 1. února ve 23:09 SEČ a poslední čtvrť bude v pondělí 9. 2.
3. února nad ránem nastává těsná konjunkce s hvězdou Regulus. V oblasti od východu USA přes střední Ameriku po Brazílii by měl být vidět jeho zákryt Měsícem. U nás se nejvíce přiblíží kolem 5. hodiny SEČ.
7. února ráno můžeme ubývající Měsíc zkontrolovat za svítání poblíž Spiky v Panně.

Planety
Merkur (−1,2 mag) je již nízko na večerní obloze, ovšem není snadné ho pozorovat. Zatím to musíme zkoušet hned krátce po západu Slunce.
Venuše (–4 mag) zatím není pozorovatelná (teoreticky pouze na denní obloze).
Mars (1,2 mag) není pozorovatelný, je úhlově blízko Slunci.  
Jupiter (–2,6 mag) je večer vysoko nad východem v souhvězdí Blíženců. Nyní jsou ideální podmínky jeho večerní viditelnosti.
Saturn (1,1 mag) už večer klesá k západu a je třeba s pozorováním pospíšit. Alespoň že prstenec už vidíme více zespodu a začal se trochu rozevírat.
Uran (5,7 mag) pod Plejádami nyní nebude dobře vidět, kvůli blízkému dorůstajícímu Měsíci.
Neptun (7,9 mag) je poblíž Saturnu a vzájemně se tyto planety k sobě úhlově blíží.

Aktivita Slunce je opět zvýšená. O víkendu se náhle výrazně zvýšila aktivita v oblasti AR 4366 a objevilo se zde několik větších skvrn i mnoho malých. Jasný signál promíchaných magnetických polí. A skutečně, ještě během neděle došlo k erupcím vyšší kategorie M a nejsilnější kategorie X. Nicméně zatím bez výronů plazmatu, tak uvidíme, co bude dál během týdne. Dění na Slunci a polární záře popisují anglicky weby Spaceweather.com, Solarham a česky lze vše sledovat na Spaceweatherlive. Výskyt skvrn ukazuje aktuální snímek SDO.

Kosmonautika a sondy

Mise Artemis II má již asi týden do případného startu. Přípravy bežely s předstihem, ovšem chladné počasí posunulo testy rakety do původně plánovaného termínu. Aktuálně tedy k 2. 2. by měl proběhnout test tankování paliva a odpočtu. V noci na 8. února je pak první možnáý termín startu, pokud nenastanou žádné obtíže. Další okna pokračují do 11. 2. a pak až v březnu. Sledujte novinky na blogu NASA a Kosmonautix.cz.

Raketa SLS 1. února 2026 při přípravách na plnění palivem. V pozadí tzv. Sněžný úplněk. Autor: NASA
Raketa SLS 1. února 2026 při přípravách na plnění palivem. V pozadí tzv. Sněžný úplněk.
Autor: NASA
 

Mise Crew-12, která má dovézt na ISS další čtyřčlennou posádku v lodi Crew Dragon, musí tedy čekat, protože kosmodrom není schopen dvě takto významné mise obsloužit odděleně. Start lze zatím očekávat někdy kolem 15. února.

Výročí

2. února 1886 (140 let) se narodil německý astronom Ernst Zinner. Tento astronom se nejvíce proslavil, když v roce 1913 znovuobjevil periodickou kometu objevenou roku 1900 francouzem Giacobinim. Kometa označená 21P/Giacobini-Zinner má oběžnou dobu asi 6,5 roku.

Portrét Clyda Tombaugha u teleskopu. Autor: Wikipedie
Portrét Clyda Tombaugha u teleskopu.
Autor: Wikipedie
4. února 1906 (120 let) se narodil objevitel Pluta Clyde Tombaugh. Byl to obdivuhodně pracovitý astronom a tak si objev tělesa za Neptunem právem zasloužil. Už po objevu Pluta věděl, že je příliš malý na předpokládanou devátou planetu, a tak hledal dál. Na jedné straně je škoda, že objevil Pluta už tak brzy, v roce 1930, protože tím poněkud zmátl hlavu veřejnosti, která se jen těžko vyrovnává s faktem, který je zjevný, a sice že Pluto planetou prostě není. Na straně druhé je objevitelem prvního tělesa Kuiperova pásu planetek, a to z doby, kdy o něm ještě nikdo ani neuvažoval. A Pluto nakonec planeta je, akorát trpasličí. A Tombaugh, ten se k Plutu podíval zblízka, v podobě trochy jeho popela na palubě New Horizons.

5. února 1931 (95 let) se narodil český astronom Ladislav Sehnal. Věnoval se nebeské mechanice se započtením vlivu negravitačních sil. V Ondřejově byl členem týmu, který spočítal dráhu prvního bolidu Příbram s přesně známými dráhovými parametry. Má velké zásluhy ve vývoji mikroakcelerometru MACEK, který se osvědčil mj. při letu na palubě raketoplánu. Použit byl i na družici Mimosa, na jejímž vývoji se podílel, ale tato družice po vypuštění nefungovala správně.

6. února 1991 (55 let) zanikla v atmosféře stanice Saljut 7 (předchůdce stanice Mir). Šestnáct metrů dlouhá základna vážila dvacet tun a od roku 1982 se na ní vystřídalo na třiatřicet kosmonautů, včetně francouzského a indického. Stanici s připojenou lodí Kosmos 1686 se nepodařilo udržet na oběžné dráze a ta vlivem tření o atmosféru postupně klesala, až se její zbytky zřítily na území Argentiny. Podrobněji se k jeho osudu společně se stanicí Mir dočtete v archivu IAN (č. 322). O Saljutech pak psal seriál Ondřej Šamárek na Kosmonautix.cz.

7. února 1926 (100 let) se narodil sovětský konstruktér a kosmonaut Konstantin Feoktistov. Obvykle se všem kosmonautům nevěnujeme, ale najdou se výjimky. A tento významný konstruktér a odvážlivec, který bez skafandru přežil sardinkový let tří lidí na palubě upraveného, původně jednomístného Vostoku, si připomínku zaslouží. Kromě toho, že byl vedoucím konstruktérem lodí Vostok a Voschod, podílel se i na stavbě Saljutů. Historický let Voschodu-1 absolvoval 12./13. října 1964.

Výhled na příští týden 

Měsíc a Antares

Přípravy mise Crew-12 na ISS

Výročí: Veněra 1

Výročí: NEAR Shoemaker dosedla na Eros

Výročí: Stardust (průlet kolem Tempel-1)

Výročí: Emmanuel Liais

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Ernst Zinner, Ladislav Sehnal, Clyde tombaugh, Saljut 7, Konstantin Feoktistov


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »