Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  7. vesmírný týden 2019

7. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 13. února 2019 v 18:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 11. 2. do 17. 2. 2019. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars a Uran, ráno Jupiter, Venuše a Saturn. Pomalu se večer vynoří i Merkur. Kometa C/2018 Y1 (Iwamoto) trochu připomíná 46P z před dvou měsíců. Ultima Thule asi není tak kulatá, jak se myslelo. InSight dokončila instalaci seismometru. ExoMars 2020 bude mít jméno Rosalind. Před 455 lety se narodil Galileo Galilei.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v úterý 12. února ve 23:26 SEČ. V noci ze středy na čtvrtek 13./14. února prochází Hyádami v Býku, žel většinu jasných hvězd míjí, kromě hvězdičky 5,6 mag, kterou zakryje neosvětlenou částí v čase cca 0:15 SEČ.

Planety:
Mars (1 mag) a Uran (5,8 mag) budou 13. února v konjunkci. Vzájemná úhlová vzdálenost bude kolem 1 stupně. Obě planety jsou večer vysoko nad jihozápadem. Ráno je vidět nad jihovýchodem Jupiter (−2 mag), Venuše (−4,2 mag) a Saturn (0,6 mag). Od víkendu můžeme začít večer vyhlížet velmi jasný Merkur (−1 mag), který se postupně úhlově vzdaluje od Slunce.

Aktivita Slunce je velmi nízká. Není to moc zajímavé, ale malá sluneční aktivita přináší tmavší oblohu v oblastech bez světelného smogu, přináší více kosmického záření, nebo třeba větší díry v koróně a s nimi zajímavé růžové polární záře. Částice slunečního větru pronikají hlouběji do atmosféry a zářící dusík ve výškách 100 i méně km přidává tuto růžovou záři ke klasické zelené. Jak to vypadá na povrchu Slunce nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Kometa C/2018 Y1 (Iwamoto) se nyní pohybuje souhvězdím Lva a během týdne se dostane přes Raka až do Blíženců. Je poměrně veliká a jasná, na nejlepších fotografiích má také iontový ohon. Vypadá to, že se trochu podobá kometě Wirtanen, když se blížila k Zemi. 46P/Wirtanen se stále vyskytuje vysoko na obloze v hlavě Velké medvědice, ale už ji bude svým svitem rušit Měsíc. Na tmavé obloze bude tedy vidět až v druhé polovině noci a kolem 11./12. února míjí hvězdu theta UMa.

Orientační mapka polohy komety C/2018 Y1 (Iwamoto). Polohy platí v 1:00 SEČ každého dne 7. týdne 2019
Orientační mapka polohy komety C/2018 Y1 (Iwamoto). Polohy platí v 1:00 SEČ každého dne 7. týdne 2019

Kosmonautika

Americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter se podívala do místa přistání čínské sondy Chang’e 4 a vyfotografovala přistávací modul i vozítko Yutu 2.

Zajímavé záběry poskytla sonda New Horizons. Na animaci snímků z odletu od Ultima Tule je vidět, že toto dvojtěleso je zřejmě plošší, než jsme očekávali.

Rosalind, to je jméno marsovského vozítka Evropské vesmírné agentury. Její ExoMars 2020 tedy dostal jméno po Rosalind Franklinové, která se podílela na určení struktury molekuly DNA.

InSight dokončila instalaci seismometru SEIS tím, že jej přiklopila poklopem chránícím před změnami teploty a větrem. Napínavý příběh příprav seismometru přinesl Kosmonautix.cz.

Evropská vesmírná agentura má za sebou další úspěšný start rakety Ariane 5. Tato raketa opět dokázala doručit dvě telekomunikační družice na dráhu přechodovou ke geostacionární.

Fanouška SpaceX jistě potěšily první zkušební zážehy motoru Raptor. Nejprve proběhl krátký dvousekundový zážeh na zhruba 60 % tahu a poté i zážeh na nominální tah potřebný pro chystanou loď Starship. Dá se očekávat, že maximální tah motoru bude ale ještě vyšší a už teď jde samozřejmě o nejvýkonnější motor SpaceX.

Výročí

12. února 1974 (45 let) se dostala sonda Mars 5 na oběžnou dráhu kolem stejnojmenné planety. Postupně však ztrácela dusík z hermetizovaného prostoru, možná po zásahu mikrometeoroidem. Proto přestala pracovat již 28. února. Mezitím stihla pořídit 108 snímků s rozlišením 100 metrů.

15. února 1564 (455 let) se narodil Galileo Galilei. V paměti nám zůstal zachován nejen jako jeden z prvních pozorovatelů oblohy tehdy novým přístrojem – dalekohledem, ale hlavně díky tomu, že svá pozorování přesně zaznamenával. Pro laika je asi nejvíce znám výrokem „A přece se točí...“, který mu bývá vkládán do úst. Galileo byl prostě výjimečný. Jmenovala se po něm i největší mise k Jupiteru, stejně jako dodnes nazýváme jeho jménem měsíce, které u něj objevil.

17. února 1959 (60 let) odstartovala sonda Vanguard 2. Družice kulovitého tvaru, připomínající první družici Sputnik 1, byla určena k měření rozložení oblačnosti a vlivu atmosféry na její dráhu.

Výhled na příští týden 

  • konjunkce Venuše a Saturnu
  • večerní Merkur
  • Hayabusa 2 by mohla odebrat vzorky asteroidu Ryugu
  • Výročí: Jaroslav Císař
  • Výročí: raketa Bumper WAC

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mars 5, Vanguard 2, Galileo Galilei, Vesmírný týden


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »