Blíží se konjunkce Venuše s Jupiterem

Planeta Venuše oběhne okolo Slunce jednou za 225 dní. Za tu dobu se Země na své dráze posune o značnou část, takže aby mohla Venuše z našeho pohledu Slunce na obloze oběhnout, potřebuje k tomu 584 dní. Během toho období se nám naskytne možnost ji pozorovat za dvou různých podmínek. První polovinu oběhu ji spatříme na večerní obloze jako večernici, protože její hustá a světlo odrážející atmosféra spolu s malou vzdáleností od Země (oproti jiným planetám) z ní dělají ten nejjasnější objekt oblohy hned po Slunci a Měsíci. Často se tedy stává, že méně znalí lidé si ji vcelku oprávněně spojují s neidentifikovatelným létajícím objektem UFO. Kdyby se ovšem dívali pozorněji, zjistí, že ta „zářící koule“ se nikam nepohybuje a pouze mění svou polohu tak, jako ostatní hvězdy vlivem zemské rotace. Logicky by je tedy napadlo, že je prostě součástí hvězdné oblohy. V malém dalekohledu pak dokonce můžeme spatřit Venušinu fázi (jako třeba u Měsíce), neboť ze Země se na tuto planetu koukáme během jejího oběhu z různých úhlů vůči Slunci, které ji ozařuje k němu přivrácenou polokouli.

Druhá možnost Venuši spatřit nastává ve chvíli, kdy je planeta na opačné části své dráhy a nám se tak promítá na ranní obloze (vychází nad obzor dříve než Slunce). I tehdy mnohé zaskočí svým jasem, díky kterému si pro dané období viditelnosti Venuše získává lidový titul „jitřenka“. A to je právě situace, která probíhá již posledních 6 měsíců.

Kdybychom si pohybu Venuše po obloze všímali ještě pozorněji, zjistíme, že trajektorií jejího pohybu je úzký oblouk a že Venuše spolu se Sluncem putují po obloze vůči hvězdnému pozadí směrem k východu. Za těch zmíněných 6 měsíců již Venuše prošla takřka přes půlku oblohy (poblíž roviny ekliptiky, která se na obloze promítá do tzv. zvířetníkových souhvězdí) a není tedy divu, že nám tím připravila několik zajímavých „nebeských setkání“, neboli konjunkcí. Nejčastěji se jako jitřenka „setkávala“ s Měsícem ve fázi srpku, s planetou Merkur nebo s výraznými hvězdami. Stane se ovšem, že nastane konjunkce Venuše s jinými planetami, které od Země i Slunce leží mnohem vzdáleněji a proto je i jejich pohyb vůči hvězdnému pozadí mnohem pomalejší. Mezi ne patří i ta největší ve Sluneční soustavě, planeta Jupiter. Ta oběhne Slunce jednou za 12 let a je hned po Venuši nejjasnější planetou oblohy (tudíž 4. nejjasnějším objektem oblohy; o své prvenství se občas střídá s planetou Mars). A tato příležitost nastává právě koncem ledna 2008.

Obě planety nyní naleznete za rozbřesku (kolem 6:30 ráno) nízko nad jihovýchodním obzorem. Do doby maximálního přiblížení (1. února) bude vycházet nejprve jasnější Venuše a poté až Jupiter. Každým dnem budou planety blíž a pokud nám to počasí dovolí, 1. února je nalezneme jen 0,6° od sebe. Je pro představu – Měsíc v úplňku má na obloze průměr zhruba 0,5°. Nebude to tedy žádné kolosální přiblížení (jako třeba v květnu roku 2000, které však nastalo na denní obloze), ale určitě ten pohled bude stát za to. Jasnější Venuše bude ležet severozápadně od Jupitera. Další den ráno, 2. února, pak planety najdeme už o trochu dál od sebe, ale stále ještě půjde o fotogenický pohled. Dny poté však budou již ve znamení oddalování. Obe dvě planety za svítání spatříme i během závěrečné fáze úplného zatmění Měsíce, které nastane 21. února. Budou na opačné straně oblohy než Měsíc. Planetu Venuši budeme moci pozorovat ještě zhruba do poloviny března, kdy se pomalu ztratí v záři bílého dne. V neděli 27. února ji najdeme zhruba 1° severozápadně od Merkuru. Na oblohu se vrátí jako večernice až koncem srpna tohoto roku. Viditelnost planety Jupiter se naopak zlepšuje. V březnu bude pozorovatelný na ranní obloze, v dubnu již v celé druhé polovině noci a v průběhu léta pak bude zářit v Mléčné dráze v souhvězdí Střelce celou noc.