Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 1

Expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS), díl 1

Velká kometa 1882 a Měsíc 9. 10. 1882 nad Buenos Aires. Jasná hvězda vlevo nahoře je Regulus ve Lvu.
Autor: Camille Flammarion

Tak dneska nám začíná expedice za kometou C/2024 S1 (ATLAS) na Tenerife, což je docela smutné, protože tato kometa už přestala existovat. To ale nevadí – místo fascinujících obrázků komety vás čeká alespoň okénko do minulosti, ve kterém vysvětlíme, proč byla tato kometa tak zajímavá a proč stálo za to naplánovat expedici právě za ní. A závěrem můžete příští víkend dorazit na seminář SMPH do Pardubic, kde o této kometě proběhne velká přednáška.

Když byla kometa C/2024 S1 před měsícem objevena, byl to tak trochu rekord. Komety Kreutzovy skupiny jsou totiž tělesa, která prošla velmi žhavou oblastí kolem Slunce, a jejich povrch je velmi "vyschlý." Aby se aktivovaly jako komety, potřebují se dostat blíže ke Slunci, a tato kometa byla při objevu daleko.

Při objevu byly tři možnosti vývoje. Nejpravděpodobnější bylo, že se jedná o větší úlomek Kreutzovy komety, který přežije průlet, ale rozpadne se po něm a vytvoří „bezhlavou“ kometu, jasně viditelnou pouhým okem. Druhý, méně pravděpodobný scénář byl, že se jedná o skutečně velký úlomek, který se teprve aktivuje a vytvoří opravdu spektakulární kometu. Třetí scénář předpokládal, že jde o malou kometu, která zjasnila v důsledku rozpadu a zanikne jako nevýrazný obláček prachu u Slunce. Nakonec se naplnil třetí scénář, a tak poslední skutečně jasnou kometou Kreutzovy skupiny od roku 1965, kdy zazářila slavná kometa Ikeya-Seki, zůstává C/2011 W3 Lovejoy z prosince 2011. Čekání na opravdu velkou kometu Kreutzovy skupiny, viditelnou i na denní obloze, tedy pokračuje.

Zítra si řekneme něco o jasných kometách Kreutzovy skupiny v 19. století. Jako ochutnávku přikládáme obrázek Velké komety z roku 1882 od C. Flammariona z Buenos Aires.




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: C/2024 S1 (ATLAS)


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »