Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Ke Slunci se blíží další jasná Kreutzova kometa

Ke Slunci se blíží další jasná Kreutzova kometa

Kometa Lovejoy před rozbřeskem 26. prosince 2011. Autor: Yuri Beletsky
Kometa Lovejoy před rozbřeskem 26. prosince 2011.
Autor: Yuri Beletsky
Blesk prý do jednoho místa dvakrát neuhodí. Zdá se ovšem, že toto pořekadlo neplatí pro komety Kreutzovy skupiny. Spekulace o tom, že kometa Lovejoy byla možná jen prvním úlomkem dalšího "hejna" větších úlomků Kreutzových komet, začíná nabývat reálnější obrysy. Objekt, který byl objeven na snímcích přístroje SWAN a v současnu prolétá korónografem družice SOHO, se zdá být dalším příslušníkem.

Tento objekt pro astronomickou obec zatím v podstatě neexistuje, dozvíte se o něm zatím jen ze stránek NEOCP, kam jsou umisťováni kandidáti na nové blízkozemní objekty. Dosti často se sem "vetře" i nějaká nově objevená kometa. Tou je právě nyní těleso, které na snímcích přístroje SWAN ze dne 4. března objevil Vladimir Bezugly. Podle všeho se těleso nacházelo v dráze Kreutzových komet. Ještě ze vzpomínek nezmizela "Velká Vánoční kometa" Lovejoy a je tu další jasný Kreutz?

Teorie shluků Kreutzových komet

Nejjasnější kometa Kreutzovy skupiny Ikeya-Seki zazářila na obloze v roce 1966. Autor: Roger Lynds.
Nejjasnější kometa Kreutzovy skupiny Ikeya-Seki zazářila na obloze v roce 1966.
Autor: Roger Lynds.
Astronom a pozorovatel komet David Seargeant před časem vyslovil teorii, že by mohla být kometa Lovejoy prvním příchozím z dalšího shluku jasných komet Kreutzovy skupiny. Teorie se opírá o výzkum Sekaniny a Chodase, kteří předpovídali příchod třetího shluku komet Kreutzovy skupiny ve 21. století. Podle nich jsou první dva shluky pozorované v 19. a 20. století úlomky druhé generace vzniklé rozpadem komety ve 12. století. Poprvé by záznamy o mateřském tělesu roje měly pocházet z roku 214 před naším letopočtem z Číny.

Někdy v 18. nebo 19. století mělo dojít k rozpadu těles do úlomků třetí generace. Shluk vzniklý z jednoho fragmentu se vrátil jako jasné komety z let 1843, 1880, 1882 a 1887. Zářijová kometa z roku 1882 by měla být předskokanem další skupiny úlomků, který dále obsahoval komety z let 1945, 1965 a 1970, z nichž byla kometa Ikeya-Seki z roku 1965 zdaleka největší! Mezi touto skupinou byl i vetřelec z předešlého shluku - Pereyrova kometa z roku 1963. Drobné úlomky, které pravidelně vidí u Slunce hořet sonda SOHO, by měl být shluk úlomků mezi shlukem z 19. století a tím, co by měl přijít v tomto století.

Kometa Lovejoy jako předvoj?

O kometě Lovějoy bylo napsáno již mnoho. Jednalo se o větší úlomek z rodiny Kreutzových komet, ale ne dostatečně velký, aby přežil dlouho po průchodu perihelem. Nejprve celý svět překvapilo nečekané přežití průletu těsně nad slunečním povrchem, když si sluneční žár nakonec vybral svou daň a došlo k zániku jádra komety zhruba 1 - 2 dny po průchodu přísluním. Ten se nám povedlo nasnímat z dalekohledu FRAM na jižní obloze. Roj prachu poté vytvořil úchvatné divadlo na obloze, bohužel ne té naší severní. Je tu jistá šance, že nemusíme smutnit, kometa Lovejoy mohla být jen předvojem dalším kometám. Třeba i té, která byla objevena na snímcích SWAN.

Nová kometa SWAN (Bezugly)

Nová kometa je pozorována stále jen na snímcích SWAN, ale již několik dnů stačilo k upřesnění dráhy a potvrzení že se skutečně jedná o další jasnou kometu Kreutzovy skupiny. Nejblíže Slunci by měla být kolem půlnoci ze 14. na 15. března. Geometrie dráhy bohužel nebyla pozorování ze Země nakloněna, a tak je zatím dat o kometě velice pomálu. Po půlnoci ze 13./14. března by ovšem měla pomalu vstoupit do pole koronografu C3 na palubě sondy SOHO. Podle ojedinělého odhadu z 9. března se kometa jevila jasná zhruba okolo 6 mag. Pokud porovnáme jasnost ve stejné vzdálenosti od Slunce u komety Lovejoy, je SWAN o cca 2 mag jasnější! To ještě vůbec nic neznamená, jasnost koemt v těchto oblastech může výrazně kolísat. Pokud by ale kometa byla skutečně větším tělesem než Lovejoy, může být např. větší šance spatřit kometu ve dne v blízkosti sunečního kotouče. Předpověď na základě jedné dobře změřené komety stojí ovšem na vratkých nohou a tak raději nespekulujme.

O čem spekulovat můžeme, jsou geometrické podmínky viditelnosti. Zatímco kometa Lovejoy několik dní kolem přísluní přinejlepším vycházela a zapadala se Sluncem, SWAN by měl mít chvíli čas. V případě že by došlo k rozpadu jádra a zvýšení aktivity do záporných magnitud, je tu šance vidět kometu, nebo její ohon, za soumraku nízko nad obzorem ve dnech po průchodu přísluním. Nechme se tedy překvapit, zdali se staneme svědky další fascinující události ve Sluneční soustavě, nebo kometa zanikne u Slunce.

Převzato a aktualizované informace: Společnost pro MeziPlanetární Hmotu (kommet.cz)

Související:
[1] Velká vánoční kometa Lovejoy (Jakub Černý)
[2] Kometa Lovejoy olízla Slunce a žije (Jakub Černý)
[3] Ke Slunci míří jasná sebevražedná kometa (Jakub Černý)




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »