Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Magické ráno 21.října

Magické ráno 21.října

orionids211004.jpg
Chcete se podívat na kus Halleyovy komety? Žádný problém. Stačí jen zůstat déle vzhůru nebo si nastavit budík. Nepotřebujete ani žádný dalekohled, stačí jen jasná obloha. Bohužel, 21.10. ráno podle meteorologů tento podstatný předpoklad pozorování nejspíše většina naší republiky mít nebude. Důvodem proč by jste měli ponocovat nebo vstávat brzy ráno a rozhlížet se zda nezahlédnete kus jasné části oblohy je maximum meteorického roje Orionid.

Meteorický roj Orionid sice trvá zhruba od 2.října do přibližně 11.listopadu, ale maximum letos nastává právě 21.října ráno v 5 hodin (03:00 UT ą 48 hodin). Předpověď ZHR roje je okolo 20 meteorů za hodinu. Rychlost vstupu do atmosféry je u těchto meteorů velmi vysoká, až 66.4km/sec. Dají se tedy očekávat rychlé a jasné záblesky spíše než pomalé a dlouho trvající stopy. Už jen listopadové Leonidy jsou rychlejší, až 72 km/sec. Radiant roje leží na souřadnicích RA=95°, DECL=+16° a nad východní obzor vychází už ve středu po 22 hodině našeho času.

Pokud by jste tedy měli jasno, pak se ráno před východem Slunce, kolem 5 hodiny, stačí podívat nad východ. Nejjasnějším objektem přímo nad východem je planeta Venuše, která vychází po 4 hodině našeho času. Nad Venuší, nad jihovýchodem září Saturn a před půl šestou vychází i Jupiter. Tou dobou lze předpokládat alespoň jeden jasný meteor každých 10 minut. A právě tyto meteory jsou kousky z Halleyovy komety.

Orionidy jsou příbuzné s rojem H Aquaridy, který je pozorovatelný z jižní polokoule v květnu. Oba roje pochází z jednoho zdroje, kterým je Halleyova kometa. Země se totiž nachází blízko oběžné dráhy Halleyovy komety hned dvakrát za rok, jednou v květnu a pak znovu v říjnu. Ačkoli kometa sama má oběžnou dobu 76 let, po její dráze jsou roztroušeny zbytky prachu a kamínků, které způsobují oba meteorické roje.

Halleyova kometa procházela okolo Slunce naposledy v roce 1986. Částečky prachu, které opustí jádro se pohybují po oběžné dráze komety dost komplikovaně a to hned ze dvou hlavních důvodů. Za prvé na ně gravitačně působí planety a Slunce a za druhé na ně působí tlak záření a slunečního větru. Oba důvody působí odlišně na vlastní kometu a prach, který po ní zůstává podél oběžné dráhy. Lze říci, že prach, který se v konečném důsledku při styku se zemskou atmosférou stane meteorickým rojem, je ovlivňován mnohem více než vlastní jádro komety.

Vývoj orbity prachu pocházejícího z Halleyovy komety je velmi komplikovaný problém. Nikdo totiž neví přesně jak dlouho již je tento prach ovlivňován přecházejícími setkáními s oběžnou dráhou Země a působením ostatních těles sluneční soustavy. Možná jde o staletí nebo dokonce i tisíce let. Jistá je jen jedna věc. Orionidy jsou velmi starým meteorickým rojem.

Podle: Science NASA
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »