Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Magické ráno 21.října

Magické ráno 21.října

orionids211004.jpg
Chcete se podívat na kus Halleyovy komety? Žádný problém. Stačí jen zůstat déle vzhůru nebo si nastavit budík. Nepotřebujete ani žádný dalekohled, stačí jen jasná obloha. Bohužel, 21.10. ráno podle meteorologů tento podstatný předpoklad pozorování nejspíše většina naší republiky mít nebude. Důvodem proč by jste měli ponocovat nebo vstávat brzy ráno a rozhlížet se zda nezahlédnete kus jasné části oblohy je maximum meteorického roje Orionid.

Meteorický roj Orionid sice trvá zhruba od 2.října do přibližně 11.listopadu, ale maximum letos nastává právě 21.října ráno v 5 hodin (03:00 UT ą 48 hodin). Předpověď ZHR roje je okolo 20 meteorů za hodinu. Rychlost vstupu do atmosféry je u těchto meteorů velmi vysoká, až 66.4km/sec. Dají se tedy očekávat rychlé a jasné záblesky spíše než pomalé a dlouho trvající stopy. Už jen listopadové Leonidy jsou rychlejší, až 72 km/sec. Radiant roje leží na souřadnicích RA=95°, DECL=+16° a nad východní obzor vychází už ve středu po 22 hodině našeho času.

Pokud by jste tedy měli jasno, pak se ráno před východem Slunce, kolem 5 hodiny, stačí podívat nad východ. Nejjasnějším objektem přímo nad východem je planeta Venuše, která vychází po 4 hodině našeho času. Nad Venuší, nad jihovýchodem září Saturn a před půl šestou vychází i Jupiter. Tou dobou lze předpokládat alespoň jeden jasný meteor každých 10 minut. A právě tyto meteory jsou kousky z Halleyovy komety.

Orionidy jsou příbuzné s rojem H Aquaridy, který je pozorovatelný z jižní polokoule v květnu. Oba roje pochází z jednoho zdroje, kterým je Halleyova kometa. Země se totiž nachází blízko oběžné dráhy Halleyovy komety hned dvakrát za rok, jednou v květnu a pak znovu v říjnu. Ačkoli kometa sama má oběžnou dobu 76 let, po její dráze jsou roztroušeny zbytky prachu a kamínků, které způsobují oba meteorické roje.

Halleyova kometa procházela okolo Slunce naposledy v roce 1986. Částečky prachu, které opustí jádro se pohybují po oběžné dráze komety dost komplikovaně a to hned ze dvou hlavních důvodů. Za prvé na ně gravitačně působí planety a Slunce a za druhé na ně působí tlak záření a slunečního větru. Oba důvody působí odlišně na vlastní kometu a prach, který po ní zůstává podél oběžné dráhy. Lze říci, že prach, který se v konečném důsledku při styku se zemskou atmosférou stane meteorickým rojem, je ovlivňován mnohem více než vlastní jádro komety.

Vývoj orbity prachu pocházejícího z Halleyovy komety je velmi komplikovaný problém. Nikdo totiž neví přesně jak dlouho již je tento prach ovlivňován přecházejícími setkáními s oběžnou dráhou Země a působením ostatních těles sluneční soustavy. Možná jde o staletí nebo dokonce i tisíce let. Jistá je jen jedna věc. Orionidy jsou velmi starým meteorickým rojem.

Podle: Science NASA
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »