Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Máte cestu na sever? Potom počítejte s pěknou polární září

Máte cestu na sever? Potom počítejte s pěknou polární září

Polární záře v Hvalfjördur, severozápadně od Reykjaviku 27. 3. 2017, čas 22:34 SELČ.
Autor: Katarína Sršeňová.

Na povrchu Slunce se vyskytují pěkné skvrny a výrazně se zvýšila také erupční aktivita. O tom jsme vás již v týdnu informovali. Mezitím v noci na úterý 29. 3. nastaly další erupce, které byly také zdrojem výronů plazmatu. Projevilo se to kruhovými oblaky na snímcích koronografu LASCO C3 na sondě SOHO. Podle modelů Centra pro předpovědi vesmírného počasí (SWPC) se k Zemi vydala tři oblaka plazmatu, která se možná navzájem zkanibalizují a zemská magnetosféra tak bude ovlivněna silněji, než by tomu při podobných erupcích bylo. Dá se s velkou pravděpodobností očekávat polární záře, která by byla viditelná i ze střední Evropy. Zde však pozorování nedovolí počasí, zato na severu má být hezky a asi to bude stát za to.

Ne každá skvrna na Slunci je automaticky zdrojem erupcí, které vedou k zmíněným výronům hmoty, a ne vždy se vydají tak pěkně přímo k Zemi. S tím, jak se bude dále zvyšovat aktivita Slunce směrem k očekávanému maximu kolem roku 2025, můžeme podobné situace očekávat stále častěji. Letos jde ale stále spíše o výjimky. A jednou z nich je fakt, že se k Zemi díky rotaci Slunce natočila zrovna tak šikovná aktivní oblast, kde nové skvrny teprve překotně vznikaly. To vedlo i k oněm erupcím (mimochodem jen druhé nejvyšší třídy M, protože ty nejsilnější jsou o řád větší a patří do třídy X).

Popis CME uvolněných v noci na 29. března 2022 - koronograf LASCO C3 se nachází na sondě SOHO, cca 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3
Popis CME uvolněných v noci na 29. března 2022 - koronograf LASCO C3 se nachází na sondě SOHO, cca 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci
Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3

O tom, že k Zemi směřuje oblak plazmatu, jsme stihli informovat v článku z úterý 29. března. Mezitím ale v noci na úterý došlo k dalším výronům souvisejícím s dalšími dvěma výraznějšími erupcemi ve stejné aktivní oblasti téměř uprostřed slunečního kotouče. Nebylo tedy překvapením, že následovala další oblaka plazmatu. Na animaci jsou krásně kruhové oblaky vzdalující se od Slunce symbolem něčeho, co zcela jistě směřuje i k Zemi.

Středisko pro předpovědi vesmírného počasí (Space Weather Prediction Center) i zájmové weby jako Spaceweather.com či Solarham.net okamžitě informovaly, že oblaka by měla zasáhnout Zemi zhruba 31. 3., přičemž by měly nastat geomagnetické bouře na úrovni G3 z pětibodové škály intenzity.

Předpovědní model SWPC ukazuje, že oblaka plazmatu by měla dorazit k Zemi zhruba 31. března ve 4:00 UTC. Polární záře by tedy mohly být viditelné především 31. 3. večer. Je to ale nejisté takto předpovídat, také se nemusí objevit skoro žádné. Autor: NOAA/SWPC
Předpovědní model SWPC ukazuje, že oblaka plazmatu by měla dorazit k Zemi zhruba 31. března ve 4:00 UTC. Polární záře by tedy mohly být viditelné především 31. 3. večer. Je to ale nejisté takto předpovídat, také se nemusí objevit skoro žádné.
Autor: NOAA/SWPC

Při geomagnetických bouřích této intenzity bývají běžně vidět polární záře jako červená opona nízko nad severním obzorem i z našeho území. Příkladem může být fotografie ze září 2011, ale takových situací nastalo i v době kolem minima sluneční aktivity několik.

Polární záře 26. 9. 2011. Foto z východního okraje Jablonce nad Nisou směrem na sever. Čas 23:15 SELČ. Autor: Martin Gembec
Polární záře 26. 9. 2011. Foto z východního okraje Jablonce nad Nisou směrem na sever. Čas 23:15 SELČ.
Autor: Martin Gembec

Letos se podařilo ulovit polární záři Petru Horálkovi. Bylo jasno a byl připraven. Nakonec se dočkal a na asi 15 minut se objevila typická míhající se barevná opona. Často jde o takto krátké časové úseky. Jen výjimečně se aktivita opakuje v řádu hodin.

Vzhledem k předpovědím počasí pro celou střední Evropu je krajně nepravděpodobné, že nějaké polární záře, pokud nastanou, vůbec někdo spatří. Naštěstí máme internet a můžeme sledovat kamery z oblastí, kde nebude zataženo. Naději dává především sever Německa při hranicích s Dánskem, kde je i jeden z magnetometrů sledující geomagnetickou aktivitu (viz starší článek popisující, co při polárních zářích sledovat za indicie).

Aktualizované informace o aktivních oblastech na Slunci a předpovědích jejich aktivity včetně vložených ráměčků s předpověďmi geomagnetické aktivity Autor: Solarham.net
Aktualizované informace o aktivních oblastech na Slunci a předpovědích jejich aktivity včetně vložených ráměčků s předpověďmi geomagnetické aktivity
Autor: Solarham.net

Další kamery jsou samozřejmě i ve Skandinávii. Pokud byste tedy měli cestu na sever Německa nebo do Skandinávie, jeví se téměř jisté, že zde polární záři uvidíte. Zda se to skutečně vyplní, ukáže až závěr týdne.

Aktualizace 31. 3. v 6:30

Jasný záblesk v ultrafialovém oboru při erupci X1 30. 3. 2022, jak jej zobrazila observatoř SDO Autor: NASA/SDO
Jasný záblesk v ultrafialovém oboru při erupci X1 30. 3. 2022, jak jej zobrazila observatoř SDO
Autor: NASA/SDO
Věci se nakonec daly do pohybu trochu rychleji a ještě zajímavějším směrem. Na Slunci došlo 30. března večer k dosud nejmohutnější erupci, tentokrát už opravdu nejvyšší kategorie – X1. I tentokrát došlo k CME, ale jakým způsobem se bude dále ubírat a zda i tentokrát zasáhne oblak plazmatu Zemi, ještě nevíme.

Mezitím v noci na čtvrtek opravdu došlo k předpovězenému průchodu první CME z erupce M4 z 28. 3. Rychlost slunečního větru naměřená na sondě ACE vzrostla na 500 km/s a magnetická polarita šla do mínusu asi na -10 nT (to je méně, než se možná předpokládalo). Oblak částic vzápětí minul Zemi a aktivita je na střední úrovni – Kp index je 4 až 5. 

Situaci můžete sami sledovat na odkazovaných webech a tak jen budoucí hodiny a dny ukáží, zda se ještě situace změní a nastane větší polární záře, nebo co se stane v důsledku poslední silné středeční erupce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com - Aktuality, přehled výskytu aktivních oblastí
[2] Solarham.net - Aktuální informace, grafy slunečního větru, Kp index
[3] DK0WCY - Magnetometr nedaleko severoněmeckého Kielu



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sluneční aktivita, Polární záře


40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »