Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Máte cestu na sever? Potom počítejte s pěknou polární září

Máte cestu na sever? Potom počítejte s pěknou polární září

Polární záře v Hvalfjördur, severozápadně od Reykjaviku 27. 3. 2017, čas 22:34 SELČ.
Autor: Katarína Sršeňová.

Na povrchu Slunce se vyskytují pěkné skvrny a výrazně se zvýšila také erupční aktivita. O tom jsme vás již v týdnu informovali. Mezitím v noci na úterý 29. 3. nastaly další erupce, které byly také zdrojem výronů plazmatu. Projevilo se to kruhovými oblaky na snímcích koronografu LASCO C3 na sondě SOHO. Podle modelů Centra pro předpovědi vesmírného počasí (SWPC) se k Zemi vydala tři oblaka plazmatu, která se možná navzájem zkanibalizují a zemská magnetosféra tak bude ovlivněna silněji, než by tomu při podobných erupcích bylo. Dá se s velkou pravděpodobností očekávat polární záře, která by byla viditelná i ze střední Evropy. Zde však pozorování nedovolí počasí, zato na severu má být hezky a asi to bude stát za to.

Ne každá skvrna na Slunci je automaticky zdrojem erupcí, které vedou k zmíněným výronům hmoty, a ne vždy se vydají tak pěkně přímo k Zemi. S tím, jak se bude dále zvyšovat aktivita Slunce směrem k očekávanému maximu kolem roku 2025, můžeme podobné situace očekávat stále častěji. Letos jde ale stále spíše o výjimky. A jednou z nich je fakt, že se k Zemi díky rotaci Slunce natočila zrovna tak šikovná aktivní oblast, kde nové skvrny teprve překotně vznikaly. To vedlo i k oněm erupcím (mimochodem jen druhé nejvyšší třídy M, protože ty nejsilnější jsou o řád větší a patří do třídy X).

Popis CME uvolněných v noci na 29. března 2022 - koronograf LASCO C3 se nachází na sondě SOHO, cca 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3
Popis CME uvolněných v noci na 29. března 2022 - koronograf LASCO C3 se nachází na sondě SOHO, cca 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci
Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3

O tom, že k Zemi směřuje oblak plazmatu, jsme stihli informovat v článku z úterý 29. března. Mezitím ale v noci na úterý došlo k dalším výronům souvisejícím s dalšími dvěma výraznějšími erupcemi ve stejné aktivní oblasti téměř uprostřed slunečního kotouče. Nebylo tedy překvapením, že následovala další oblaka plazmatu. Na animaci jsou krásně kruhové oblaky vzdalující se od Slunce symbolem něčeho, co zcela jistě směřuje i k Zemi.

Středisko pro předpovědi vesmírného počasí (Space Weather Prediction Center) i zájmové weby jako Spaceweather.com či Solarham.net okamžitě informovaly, že oblaka by měla zasáhnout Zemi zhruba 31. 3., přičemž by měly nastat geomagnetické bouře na úrovni G3 z pětibodové škály intenzity.

Předpovědní model SWPC ukazuje, že oblaka plazmatu by měla dorazit k Zemi zhruba 31. března ve 4:00 UTC. Polární záře by tedy mohly být viditelné především 31. 3. večer. Je to ale nejisté takto předpovídat, také se nemusí objevit skoro žádné. Autor: NOAA/SWPC
Předpovědní model SWPC ukazuje, že oblaka plazmatu by měla dorazit k Zemi zhruba 31. března ve 4:00 UTC. Polární záře by tedy mohly být viditelné především 31. 3. večer. Je to ale nejisté takto předpovídat, také se nemusí objevit skoro žádné.
Autor: NOAA/SWPC

Při geomagnetických bouřích této intenzity bývají běžně vidět polární záře jako červená opona nízko nad severním obzorem i z našeho území. Příkladem může být fotografie ze září 2011, ale takových situací nastalo i v době kolem minima sluneční aktivity několik.

Polární záře 26. 9. 2011. Foto z východního okraje Jablonce nad Nisou směrem na sever. Čas 23:15 SELČ. Autor: Martin Gembec
Polární záře 26. 9. 2011. Foto z východního okraje Jablonce nad Nisou směrem na sever. Čas 23:15 SELČ.
Autor: Martin Gembec

Letos se podařilo ulovit polární záři Petru Horálkovi. Bylo jasno a byl připraven. Nakonec se dočkal a na asi 15 minut se objevila typická míhající se barevná opona. Často jde o takto krátké časové úseky. Jen výjimečně se aktivita opakuje v řádu hodin.

Vzhledem k předpovědím počasí pro celou střední Evropu je krajně nepravděpodobné, že nějaké polární záře, pokud nastanou, vůbec někdo spatří. Naštěstí máme internet a můžeme sledovat kamery z oblastí, kde nebude zataženo. Naději dává především sever Německa při hranicích s Dánskem, kde je i jeden z magnetometrů sledující geomagnetickou aktivitu (viz starší článek popisující, co při polárních zářích sledovat za indicie).

Aktualizované informace o aktivních oblastech na Slunci a předpovědích jejich aktivity včetně vložených ráměčků s předpověďmi geomagnetické aktivity Autor: Solarham.net
Aktualizované informace o aktivních oblastech na Slunci a předpovědích jejich aktivity včetně vložených ráměčků s předpověďmi geomagnetické aktivity
Autor: Solarham.net

Další kamery jsou samozřejmě i ve Skandinávii. Pokud byste tedy měli cestu na sever Německa nebo do Skandinávie, jeví se téměř jisté, že zde polární záři uvidíte. Zda se to skutečně vyplní, ukáže až závěr týdne.

Aktualizace 31. 3. v 6:30

Jasný záblesk v ultrafialovém oboru při erupci X1 30. 3. 2022, jak jej zobrazila observatoř SDO Autor: NASA/SDO
Jasný záblesk v ultrafialovém oboru při erupci X1 30. 3. 2022, jak jej zobrazila observatoř SDO
Autor: NASA/SDO
Věci se nakonec daly do pohybu trochu rychleji a ještě zajímavějším směrem. Na Slunci došlo 30. března večer k dosud nejmohutnější erupci, tentokrát už opravdu nejvyšší kategorie – X1. I tentokrát došlo k CME, ale jakým způsobem se bude dále ubírat a zda i tentokrát zasáhne oblak plazmatu Zemi, ještě nevíme.

Mezitím v noci na čtvrtek opravdu došlo k předpovězenému průchodu první CME z erupce M4 z 28. 3. Rychlost slunečního větru naměřená na sondě ACE vzrostla na 500 km/s a magnetická polarita šla do mínusu asi na -10 nT (to je méně, než se možná předpokládalo). Oblak částic vzápětí minul Zemi a aktivita je na střední úrovni – Kp index je 4 až 5. 

Situaci můžete sami sledovat na odkazovaných webech a tak jen budoucí hodiny a dny ukáží, zda se ještě situace změní a nastane větší polární záře, nebo co se stane v důsledku poslední silné středeční erupce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com - Aktuality, přehled výskytu aktivních oblastí
[2] Solarham.net - Aktuální informace, grafy slunečního větru, Kp index
[3] DK0WCY - Magnetometr nedaleko severoněmeckého Kielu



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sluneční aktivita, Polární záře


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »