Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rychle rostoucí aktivní oblast na Slunci zdrojem erupce, sluneční cunami a radiační bouře

Rychle rostoucí aktivní oblast na Slunci zdrojem erupce, sluneční cunami a radiační bouře

Slunce v čáře H-alfa během erupce kategorie M4 28. 3. 2022 ve 13:32 SELČ kamerou přes dalekohled Lunt
Autor: Martin Gembec/iQLANDIA

Věci se někdy dějí velmi rychle. Nejinak je tomu se sluneční aktivitou, zvláště v těchto hodinách a dnech. Ještě před týdnem bychom hovořili o Slunci téměř beze skvrn. V pondělí se vynořily alespoň dvě malé skvrnky uprostřed slunečního disku. Aktivita nabírala na síle zvláště v druhé polovině týdne, kdy se nasunula zajímavá oblast z většími skvrnami, která se skrývala na odvrácené polokouli. S tím, jak se Slunce otáčí, skvrny se přesouvaly ke středu kotouče. A v pondělí 28. března bylo patrné, že jich zde výrazně přibývá. Následovala poměrně silná erupce, výron hmoty z koróny, sluneční vlna cunami a radiační bouře v zemské ionosféře.

Aktivní oblasti, které nás v pondělí 28. 3. nejvíce zajímaly, dostaly označení AR 12975 (zde došlo k erupci), 76 a 77. Práve v oblasti 2975, jak se většinou v tomto nastupujícím maximu aktivity Slunce uvádí, začaly intenzovně přibývat malé skvrnky. To bylo samo o sobě známkou velmi zvýšené aktivity. Oblast má i v době vzniku článku v noci na úterý stále ještě potenciál pro další silné erupce nejvyšších kategorií, tedy M a dokonce X. Může za to komplikované magnetické pole v těchto místech.

V pondělí odpoledne středoevropského letního času, krátce po 13:20, došlo náhle k erupci třídy M4. Tato erupce se projevila zjasněním v podobě dvou vláken, která byla později doplněna o další zjasnění a vše poté během asi hodiny opět pohaslo. Mezitím došlo na povrchu slunce k vlně cunami, která se rychle šířila plazmatem na povrchu a zároveň na to reagovalo nejbližší okolí tím, že se uvolnil oblak plazmatu z koróny (CME - coronal mass ejection) a vyrazil do kosmického prostoru. Země byla v zápětí zasažena vysokoenergetickým zářením, které způsobilo "blackout" v ionosféře. 

Erupce třídy Mč a následná CME mířící i k Zemi Autor: Solarham.net
Erupce třídy Mč a následná CME mířící i k Zemi
Autor: Solarham.net

Jak je patrné na přiložené animaci, k našemu štěstí, science centrum iQLANDIA vlastní také dalekohled umožňující sledovat aktivitu na Slunci, a tak se podařilo celý jev nasnímat. Byla to trochu náhoda, protože jsme dalekohledy postavili po ránu pro pozorování se školou a nakonec je nechali, abychom se případně podívali i během dne. Mezitím jsme si všimli dalšího zvýšení aktivity, které se zprvu nejevilo výjimečně, ale ukázalo se být onou erupcí. 

Animace erupce na Slunci z 28. 3. 2022 vznikla z jednotlivých snímků pořízených v přibližně 5min intervalech od 13:32 do 14:05 SELČ. Poslední snímek animace je z pozdější doby, 14:40, kdy už erupce zeslábla. Autor: Martin Gembec/iQLANDIA
Animace erupce na Slunci z 28. 3. 2022 vznikla z jednotlivých snímků pořízených v přibližně 5min intervalech od 13:32 do 14:05 SELČ. Poslední snímek animace je z pozdější doby, 14:40, kdy už erupce zeslábla.
Autor: Martin Gembec/iQLANDIA

Nejprve asi ve 13:20 se v aktivní oblasti vyskytoval jen nepatrný světlejší bod a náznak jasnějšího vlákna. Poté ve 13:23 jsme již ve dvou užasle sledovali výrazná svítící vlákna paralelně vedle sebe a posléza začali snímat i kamerou vždy v odstupu asi pěti minut, z čehož vznikla uvedená animace. Ta pokrývá dobu od 13:32 do 14:05 a s pauzou pak vznikl poslední porovnávací snímek ve 14:40.

Podle modelování SWPC (Space Weather Prediction Center) by měl oblak CME dorazit i k Zemi a to 31. března v 6:00 světového času. Jak přesná předpověď bude, se uvidí. Škoda, že počasí ve střední Evropě nebude přát, protože nelze vyloučit, že nastanou polární záře viditelné i z našich zeměpisných šířek.

Předpověď šíření oblaku plazmatu vyvrženého Sluncem při erupci 28. března 2022 Autor: NOAA/SWPC
Předpověď šíření oblaku plazmatu vyvrženého Sluncem při erupci 28. března 2022
Autor: NOAA/SWPC

Slunce u nás sleduje řada amatérských astronomů a proto neváhejte poslat své zážitky na redakční mail, nebo přímo vložte fotky do čtenářské galerie. Rádi je doplníme. Snímky můžete sledovat také v sekci Astronomického fóra věnované Slunci.

Příkladem takové spolupráci s vámi je snímek Karla Ženíška, který zachytil Slunce ve viditelném oboru spektra, kde v tzv. fotosféře vynikly všechny skvrny, kterými je Slunce nyní ozdobeno.

Slunce se skvrnami 28. března 2022 Autor: Karel Ženíšek
Slunce se skvrnami 28. března 2022
Autor: Karel Ženíšek

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com
[2] Solarham.net



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sluneční aktivita, Erupce


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »