< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Aktivní oblast opět viditelná a opět nás přivítala erupcemi
Martin Gembec Vytisknout článek

Aktivní oblast opět viditelná a opět nás přivítala erupcemi

Aktivní oblasti během erupce kategorie M1, jak je zachytil z Prahy 18. dubna po poledni náš přední astrofotograf Pavel Prokop

Koncem března jsme na povrchu Slunce sledovali hodně aktivní oblast s číslem 2975 s mnoha skvrnami. Ta se vlivem rotace hvězdy dostala na její odvrácenou polokouli, kde jsme mohli díky vyvrženým oblakům plazmatu sledovat důsledky její další aktivity. Když se o víkendu objevily velké skvrny u východního okraje slunečního disku, věděli jsme, že je zpátky v dobré formě. Přihlásila se o slovo sama další erupcí nejvyšší kategorie X a pokračovala během Velikonoc mnoha dalšími slabšími. Za okrajem Slunce se možná nachází ještě další skvrny a tak je pro nás tento týden zajímavý i z hlediska sluneční aktivity. Aktualizace 21. 4. v 18:15

Aktualizace 21. 4. v 18:15

Po silné erupci v již zapadlé aktivní oblasti 2992 jsme čekali, zda se konečně zase probudí i ty s největšími skvrnami. Ve čtvrtek jsme dostali odpověď, když došlo k silné erupci v komplexní oblasti 2993-94, téměř dosahující nejvyšší kategorie X (šlo o erupci M9,6), která vrcholila 21. 4. ve 4:00 SELČ. Šlo o krátkou intenzivní erupci, při které nebývá vyvržen velký oblak plazmatu a navíc se zdá, že většina hmoty by vyletěla spíše směrem k severu, tedy mimo směr k Zemi. Každopádně nic výrazného na snímcích koronografu SOHO-LASCO C3 vidět není.

Aktivita je zde nadále vysoká a silné erupce v příštích dnech jsou stále velmi pravděpodobné. Navíc každá může potenciálně způsobit výrazný výron hmoty, který když by doputoval k Zemi, mohl by způsobit silnou geomagnetickou bouři a pěkné polární záře.

Animace erupce kategorie M9,6 z 21. 4. 2022 Autor: NASA/SDO/AIA
Animace erupce kategorie M9,6 z 21. 4. 2022
Autor: NASA/SDO/AIA

Aktualizace 20. 4. v 9:00

Dnes ráno v 5:57 SELČ nastala na Slunci dosud nejsilnější erupce od začátku nového cyklu aktivity s číslem 25. Erupce kategorie X2,2 kupodivu nastala v zapadající aktivní oblasti 2992. Případná vyvržená oblaka plazmatu tedy budou mířit mimo Zemi. Přidají se i aktivní oblasti 2993 a 2994? Ty se nyní stávají nejzajímavějšími. Jakákoliv erupce třídy X by mohla být provázena účinky na zemskou magnetosféru a tedy i silnějšími polárními zářemi. Budeme situaci nadále monitorovat a přinášet aktualizace v tomto článku.

Nejsilnější erupce od nástupu nového cyklu aktivity s číslem 25. Nastala v zapadající aktivní oblasti AR 12992. V rentgenovém oboru měla hodnotu X2,2. Autor: NASA/SDO/AIA
Nejsilnější erupce od nástupu nového cyklu aktivity s číslem 25. Nastala v zapadající aktivní oblasti AR 12992. V rentgenovém oboru měla hodnotu X2,2.
Autor: NASA/SDO/AIA

Aktualizace 19. 4. ve 22:20

Na východním okraji slunečního kotouče se opravdu vynořila další velká skvrna. Ovšem to nejkrásnější nyní nabízí již v původním článku popisované skvrny v aktivních oblastech č. 2993 a 2994. Úroveň rentgenového toku měřená družicemi GOES je velmi vysoká a silné erupce mohou nastat kdykoliv.

Sluneční skvrny v detailu z 19. 4. 2022 ve 21:53 SELČ Autor: NASA/SDO/HMI
Sluneční skvrny v detailu z 19. 4. 2022 ve 21:53 SELČ
Autor: NASA/SDO/HMI

Záběr Slunce v ulrafialovém oboru z kamery na družici GOES 16 ukazuje krásný výron plazmatu z povrchu Slunce 19. 4. 2022 ve 22:20 SELČ Autor: NOAA/NASA
Záběr Slunce v ulrafialovém oboru z kamery na družici GOES 16 ukazuje krásný výron plazmatu z povrchu Slunce 19. 4. 2022 ve 22:20 SELČ
Autor: NOAA/NASA

Původní článek

Aktivní oblast dříve očíslovaná jako AR 2975 se tedy vynořila jako nově očíslovaná AR 2994 a rovnou se uvedla silnou erupcí X1,1 dne 17. dubna 2022. Souvidel s ní krásný výron plazmatu z koróny (CME), který ale nemíří k Zemi, protože byla ještě u východního okraje Slunce. Každá podobná erupce v následujících dnech už by ale měla vliv na zemskou magnetosféru nebo ionosféru a máme se tedy asi na co těšit.

Pohled na erupci M1 z 18. dubna ve 12:34 SELČ slunečním dalekohledem Lunt 60T s kamerkou QHY5III-224C přiložené za okulár dalekohledu. Kvalitu ovlivnilo snímání z bytu skrz otevřené okno, což je nejméně vhodná varianta, ale v tu chvíli nejlepší, když chcete trefit přesně maximum erupce. Autor: Martin Gembec
Pohled na erupci M1 z 18. dubna ve 12:34 SELČ slunečním dalekohledem Lunt 60T s kamerkou QHY5III-224C přiložené za okulár dalekohledu. Kvalitu ovlivnilo snímání z bytu skrz otevřené okno, což je nejméně vhodná varianta, ale v tu chvíli nejlepší, když chcete trefit přesně maximum erupce.
Autor: Martin Gembec
Zvýšená aktivita pokračovala sérií erupcí druhé nejvyšší kategorie. Například ještě v neděli 17. 4. to byla erupce M4,4 a  v pondělí dvě erupce M1 až M2. Jednu z těchto erupcí, která nastala po poledni našeho času, vidíte také v plné parádě na úvodní fotografii a také na méně detailním snímku vpravo. V podělí dopoledne našeho času se ozvala také aktivní oblast AR 2992, ale ta je na opačné straně slunečního disku a došlo zde také k erupci M1.

Díky záběrům, které poskytují kosmické sondy víme, jak to vypadá na přivrácené straně Slunce, ale částečně vidíme i za okraj. Konkrétně tento pohled nám poskytovaly sondy STEREO, které k tomu účelu byly vypuštěny a svého času, když ještě fungovaly obě, viděly na celou odvrácenou polokouli. Nyní s námi komunikuje už pouze STEREO-Ahead, která se ale již vrací k Zemi a tak vidí jen kousek za východní okraj. Snad nám v budoucnu pomohou nahlédnout další podobné sondy, nebo třeba Solar Orbiter Evropské vemírné agentury. STEREO-A ukazuje, že za okrajem Slunce je ještě jedna aktivní oblast, kde by se mohly vyskytovat další skvrny. Uvidíme v následujících dnech.

Pohled na část odvrácené polokoule Slunce nabízí ještě sonda STEREO-A, která je kousek za Zemí a vidí na něj o něco více zleva. Na snímku je aktivní oblast skrytá kousek za východním okrajem Slunce a také tam vidíme přivrácenou polokouli s aktivními oblastmi 2993-4 s výraznou aktivitou. Autor: NASA/SDO/STEREO-A
Pohled na část odvrácené polokoule Slunce nabízí ještě sonda STEREO-A, která je kousek za Zemí a vidí na něj o něco více zleva. Na snímku je aktivní oblast skrytá kousek za východním okrajem Slunce a také tam vidíme přivrácenou polokouli s aktivními oblastmi 2993-4 s výraznou aktivitou.
Autor: NASA/SDO/STEREO-A

Náš astronomický portál má pro vás k tématu Slunce několik zajímavých stránek, kde můžete sami sledovat aktuální informace. Jde o sekci Na obloze, viz odkaz v menu nahoře.

Stránka Slunce ukazuje aktuální výskyt skvrn i stupeń aktivity.

V případě, že by nastala velká erupce a byla naděje pozorovat polární záři i z ČR, sledovat můžete náš Monitor polárních září.

Nu a konečně zájemci o zatmění mohou studovat stránku zatmění. Letos nás například čeká částečné zatmění Měsice ráno 16. května zrovna ve chvíli, kdy bude Měsíc zapadat. A 25. října 2022 se pak můžeme těšit na poměrně pěkné částečné zatmění Slunce.

Aktuální erupční aktivitu můžete sledovat na záznamu v rentgenovém oboru, jak jej poskytují družice GOES (obrázek není aktuální, ukazuje jen přehled erupcí o Velikonocích 2022): https://www.swpc.noaa.gov/products/goes-x-ray-flux-dynamic-plot

Přehled erupční aktivity 17. a 18. dubna 2022 dle záznamu v rentgenovém oboru Autor: GOES/SWPC
Přehled erupční aktivity 17. a 18. dubna 2022 dle záznamu v rentgenovém oboru
Autor: GOES/SWPC

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Solarham.net
[2] Spaceweather.com



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Další články autora (1 114)

Štítky: Zatmění , Erupce, Sluneční aktivita

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »