Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Máte cestu na sever? Potom počítejte s pěknou polární září

Máte cestu na sever? Potom počítejte s pěknou polární září

Polární záře v Hvalfjördur, severozápadně od Reykjaviku 27. 3. 2017, čas 22:34 SELČ.
Autor: Katarína Sršeňová.

Na povrchu Slunce se vyskytují pěkné skvrny a výrazně se zvýšila také erupční aktivita. O tom jsme vás již v týdnu informovali. Mezitím v noci na úterý 29. 3. nastaly další erupce, které byly také zdrojem výronů plazmatu. Projevilo se to kruhovými oblaky na snímcích koronografu LASCO C3 na sondě SOHO. Podle modelů Centra pro předpovědi vesmírného počasí (SWPC) se k Zemi vydala tři oblaka plazmatu, která se možná navzájem zkanibalizují a zemská magnetosféra tak bude ovlivněna silněji, než by tomu při podobných erupcích bylo. Dá se s velkou pravděpodobností očekávat polární záře, která by byla viditelná i ze střední Evropy. Zde však pozorování nedovolí počasí, zato na severu má být hezky a asi to bude stát za to.

Ne každá skvrna na Slunci je automaticky zdrojem erupcí, které vedou k zmíněným výronům hmoty, a ne vždy se vydají tak pěkně přímo k Zemi. S tím, jak se bude dále zvyšovat aktivita Slunce směrem k očekávanému maximu kolem roku 2025, můžeme podobné situace očekávat stále častěji. Letos jde ale stále spíše o výjimky. A jednou z nich je fakt, že se k Zemi díky rotaci Slunce natočila zrovna tak šikovná aktivní oblast, kde nové skvrny teprve překotně vznikaly. To vedlo i k oněm erupcím (mimochodem jen druhé nejvyšší třídy M, protože ty nejsilnější jsou o řád větší a patří do třídy X).

Popis CME uvolněných v noci na 29. března 2022 - koronograf LASCO C3 se nachází na sondě SOHO, cca 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3
Popis CME uvolněných v noci na 29. března 2022 - koronograf LASCO C3 se nachází na sondě SOHO, cca 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci
Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3

O tom, že k Zemi směřuje oblak plazmatu, jsme stihli informovat v článku z úterý 29. března. Mezitím ale v noci na úterý došlo k dalším výronům souvisejícím s dalšími dvěma výraznějšími erupcemi ve stejné aktivní oblasti téměř uprostřed slunečního kotouče. Nebylo tedy překvapením, že následovala další oblaka plazmatu. Na animaci jsou krásně kruhové oblaky vzdalující se od Slunce symbolem něčeho, co zcela jistě směřuje i k Zemi.

Středisko pro předpovědi vesmírného počasí (Space Weather Prediction Center) i zájmové weby jako Spaceweather.com či Solarham.net okamžitě informovaly, že oblaka by měla zasáhnout Zemi zhruba 31. 3., přičemž by měly nastat geomagnetické bouře na úrovni G3 z pětibodové škály intenzity.

Předpovědní model SWPC ukazuje, že oblaka plazmatu by měla dorazit k Zemi zhruba 31. března ve 4:00 UTC. Polární záře by tedy mohly být viditelné především 31. 3. večer. Je to ale nejisté takto předpovídat, také se nemusí objevit skoro žádné. Autor: NOAA/SWPC
Předpovědní model SWPC ukazuje, že oblaka plazmatu by měla dorazit k Zemi zhruba 31. března ve 4:00 UTC. Polární záře by tedy mohly být viditelné především 31. 3. večer. Je to ale nejisté takto předpovídat, také se nemusí objevit skoro žádné.
Autor: NOAA/SWPC

Při geomagnetických bouřích této intenzity bývají běžně vidět polární záře jako červená opona nízko nad severním obzorem i z našeho území. Příkladem může být fotografie ze září 2011, ale takových situací nastalo i v době kolem minima sluneční aktivity několik.

Polární záře 26. 9. 2011. Foto z východního okraje Jablonce nad Nisou směrem na sever. Čas 23:15 SELČ. Autor: Martin Gembec
Polární záře 26. 9. 2011. Foto z východního okraje Jablonce nad Nisou směrem na sever. Čas 23:15 SELČ.
Autor: Martin Gembec

Letos se podařilo ulovit polární záři Petru Horálkovi. Bylo jasno a byl připraven. Nakonec se dočkal a na asi 15 minut se objevila typická míhající se barevná opona. Často jde o takto krátké časové úseky. Jen výjimečně se aktivita opakuje v řádu hodin.

Vzhledem k předpovědím počasí pro celou střední Evropu je krajně nepravděpodobné, že nějaké polární záře, pokud nastanou, vůbec někdo spatří. Naštěstí máme internet a můžeme sledovat kamery z oblastí, kde nebude zataženo. Naději dává především sever Německa při hranicích s Dánskem, kde je i jeden z magnetometrů sledující geomagnetickou aktivitu (viz starší článek popisující, co při polárních zářích sledovat za indicie).

Aktualizované informace o aktivních oblastech na Slunci a předpovědích jejich aktivity včetně vložených ráměčků s předpověďmi geomagnetické aktivity Autor: Solarham.net
Aktualizované informace o aktivních oblastech na Slunci a předpovědích jejich aktivity včetně vložených ráměčků s předpověďmi geomagnetické aktivity
Autor: Solarham.net

Další kamery jsou samozřejmě i ve Skandinávii. Pokud byste tedy měli cestu na sever Německa nebo do Skandinávie, jeví se téměř jisté, že zde polární záři uvidíte. Zda se to skutečně vyplní, ukáže až závěr týdne.

Aktualizace 31. 3. v 6:30

Jasný záblesk v ultrafialovém oboru při erupci X1 30. 3. 2022, jak jej zobrazila observatoř SDO Autor: NASA/SDO
Jasný záblesk v ultrafialovém oboru při erupci X1 30. 3. 2022, jak jej zobrazila observatoř SDO
Autor: NASA/SDO
Věci se nakonec daly do pohybu trochu rychleji a ještě zajímavějším směrem. Na Slunci došlo 30. března večer k dosud nejmohutnější erupci, tentokrát už opravdu nejvyšší kategorie – X1. I tentokrát došlo k CME, ale jakým způsobem se bude dále ubírat a zda i tentokrát zasáhne oblak plazmatu Zemi, ještě nevíme.

Mezitím v noci na čtvrtek opravdu došlo k předpovězenému průchodu první CME z erupce M4 z 28. 3. Rychlost slunečního větru naměřená na sondě ACE vzrostla na 500 km/s a magnetická polarita šla do mínusu asi na -10 nT (to je méně, než se možná předpokládalo). Oblak částic vzápětí minul Zemi a aktivita je na střední úrovni – Kp index je 4 až 5. 

Situaci můžete sami sledovat na odkazovaných webech a tak jen budoucí hodiny a dny ukáží, zda se ještě situace změní a nastane větší polární záře, nebo co se stane v důsledku poslední silné středeční erupce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com - Aktuality, přehled výskytu aktivních oblastí
[2] Solarham.net - Aktuální informace, grafy slunečního větru, Kp index
[3] DK0WCY - Magnetometr nedaleko severoněmeckého Kielu



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sluneční aktivita, Polární záře


25. vesmírný týden 2024

25. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 6. do 23. 6. 2024. Měsíc bude v úplňku. Planety můžeme pozorovat pouze nízko na ranní obloze, nejvýše je Saturn a Mars. Aktivita Slunce je nižší, ale nová oblast se skvrnami to může rychle změnit. Pozorovatelé úkazů na obloze si všimli nočních svítících oblak i halových jevů. Starliner pokračuje v misi u ISS a očekáváme jeho přistání. Před dvaceti lety se začala psát historie soukromé kosmonautiky, když miniraketoplán SpaceShipOne dokázal dvakrát překonat výškovou hranici 100 km a tím otevřel dveře do kosmu i pro soukromé společnosti a turisty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

C/2021 S3 PanSTARRS

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2024 obdržel snímek „C/2021 S3 PanSTARRS“, jehož autorem je Miloš Gnida   Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce, který pořídil astrofotograf Miloš Gnida, nám přináší pohled hned na několik astronomických objektů. Jednak,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M20 Trifid Nebula & M8 Lagoon Nebula

M20, známá jako Trifid Nebula, a M8, známá jako Lagoon Nebula, jsou dvě z nejikoničtějších mlhovin na obloze, nacházející se v bohatém souhvězdí Střelce (Sagittarius). Trifid Nebula (M20) je nádhernou kombinací emisní, reflexní a temné mlhoviny, známá svými charakteristickými tmavými pruhy prachu, které ji rozdělují do tří hlavních částí, což jí dává její název. Tato mlhovina je jasným příkladem hvězdotvorné oblasti, kde nové hvězdy osvětlují okolní plyn a prach. Jen kousek odtud se nachází Lagoon Nebula (M8), rozsáhlá emisní mlhovina viditelná pouhým okem, která se vyznačuje svou jasnou září způsobenou ionizovaným vodíkem. Lagoon Nebula je domovem mnoha mladých hvězd a hvězdokup, včetně otevřené hvězdokupy NGC 6530. Obě mlhoviny jsou bohaté na detailní struktury a barevné kontrasty, což je činí oblíbenými objekty pro astrofotografii i amatérská pozorování.

Další informace »