Maximum meteorického roje Lyridy
O nadcházejícím víkendu nastává maximum meteorického roje Lyridy. Aktivita roje je omezena na období několika dní – přibližně od 20. do 25. dubna 2007. Maximum činnosti připadá na neděli 22. dubna 2007 v pozdních večerních hodinách. To ale bude nad obzorem Měsíc, který bude před první čtvrtí a bude tak rušit pozorování samotného maxima. Proto bude vhodné využít i druhou polovinu noci předcházející, ze soboty na neděli.
Hodinové frekvence meteorického roje Lyridy zdaleka nepředčí známé meteorické roje jako jsou Perseidy, Leonidy či Geminidy, v průměru se očekává 18 meteorů za hodinu, ale výjimečně to může být i více. Ostrá maxima s vysokými frekvencemi byla již pozorována. Například v roce 1803 bylo možné spatřit až 700 meteorů za hodinu. Poslední výrazné maximum bylo pozorováno v roce 1982 z USA, kdy frekvence krátkodobě dosáhla 90 meteorů za hodinu. Meteory z tohoto roje bývají ale často velmi jasné, takže je můžeme snadno pozorovat. Pro lepší pozorování je lépe vyjet z osvětleného města, uvidíte tak i slabší meteory, které byste na přesvětlené obloze neviděli a i ty jasné na tmavé obloze lépe vyniknou.
Meteorické roje dostávají svá jména podle názvu souhvězdí, kde leží jejich radiant, tedy bod na obloze, ze kterého meteory roje díky perspektivě zdánlivě vylétají. Pokud si prodloužíme jejich dráhu zpětně na oblohu, dráhy meteorů náležejících do jednoho meteorického roje se protnou v jednom místě na obloze. V případě Lyrid je to poblíž nejjasnější hvězdy letní oblohy – Vegy v souhvězdí Lyry. Odtud název Lyridy. Nejstarší dochované záznamy o činnosti tohoto roje jsou přes 2000 let staré. Jeho dráha souhlasí s kometou C/1861 G1 (Thatcher), která byla pozorována zatím pouze při jednom svém návratu v roce 1861. Doba jejího oběhu kolem Slunce je 415 let.
Meteory, lidově označované jako „padající hvězdy“, jsou světelné úkazy, které vznikají tehdy, když se malá tělíska nebo částečky prachu dostanou do atmosféry Země. Při průletu ovzduším dochází k jejich brždění, třením o vzduch se rozžhaví a většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor - čára na obloze, kterou můžeme pozorovat. Tyto částice (nazývané meteoroidy) vznikají například při průletu komety Sluneční soustavou. Plyn vypařující se z kometárního jádra strhává i částečky prachu, které se pak pohybují v dráze komety a mohou se srazit se Zemí, pokud Země protíná dráhu mateřské komety. Pozorujeme pak až stovky meteorů za hodinu oproti obvyklým sporadickým meteorům a hovoříme o meteorickém roji.
Údaje o pozorování velmi jasných meteorů (nazývaných bolidy) shromažďuje Astronomický ústav AV ČR, v.v.i. v Ondřejově. Nejdůležitějším údajem při pozorování takového mimořádného jevu je přesný čas přeletu, poloha na obloze (nejlépe vzhledem ke hvězdám) a průběh přeletu. Lze použít formulář hlášení o pozorování bolidu na stránkách ústavu www.asu.cas.cz.
O autorovi
Pavel Suchan
Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.
