Meteorický roj Kvadrantidy vrcholí ve středu ráno
Rok 2012 je k pozorování meteorických rojů velmi nakloněn. Hned první z hlavních rojů, Kvadrantidy (nebo též Quadrantidy), vrcholí už ve středu 4. ledna ráno za maximální výšky radiantu a již minimálního negativního vlivu měsíčního svitu. Tento každoroční meteorický roj bývá často poskvrněn nepříznivým a chladným počasím, nicméně občasné dobré podmínky zejména v ranních hodinách pak nahrávají ke sledování přes 100 meteorů za hodinu.
Téměř každý meteorický roj nese název dle souhvězdí, v němž se nachází tzv. radiant, tedy místo, odkud meteory na obloze vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Kvadrantidy mají radiant v dnes již neexistujícím souhvězdí Kvadrantu na pomezí Pastýře a Draka. V lednu toto místo na obloze dosahuje maximální výšky nad obzorem až k ránu, kdy se proto roj vyplatí bez ohledu na čas maxima pozorovat nejvíce.
Samotné meteory jsou poměrně pomalé - vstupní rychlost meteoroidů do zemské atmosféry je 41 km/s. Z důvodu nepravidelného rozložení proudu roje může hodinová zenitová frekvence (kdyby byl radiant v nadhlavníku) kolísat mezi 60 a 200 meteory. Maximum slabších meteorů předchází hlavnímu maximu až o 14 hodin.
Mateřské těleso roje je nevyřešenou záhadou. Uvažovalo se, že jde o kometu kometu 96P Machholz, která se má ke Slunci vrátit letos v létě a mohla by být, ač za nepříliš příznivých podmínek, pozorovatelná i menšími přístroji. Známý vědec v oboru meteorů, Peter Jenniskens (NASA Ames Research Center) ovšem před osmi lety naznačil, že za rojem s největší pravděpodobností stojí fragment již přes 500 let neexistující komety, který byl v roce 2003 objeven a katalogizován pod asteroidálním označením C/2003 EH1. Dráha tělesa se Zemí se protíná v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátkou aktivitu roje (obecně mezi 28. prosincem a 12. lednem). Samotné Maximum je velmi ostré a trvá jen několik málo hodin. Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje komety od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Kvadrantidy patrně nebudeme pozorovat.
Letos platí doporučení roj pozorovat v ranních hodinách dvojnásob. Vrchol aktivity se předpovídá na 8:20 SEČ, tedy až po východu Slunce. Tma končí přibližně dvě hodiny před maximem, kdy radiant vystoupí velmi vysoko nad obzor a začíná rozbřesk. Se stoupajícím radiantem tedy bude i výrazně stoupat aktivita a bude největší šance zpozorovat i jasnější meteory. Navíc po třetí hodině ranní zapadá Měsíc v souhvězdí Býka a nastává zhruba tří a půl hodinové okénko pro pozorování na tmavé obloze. Nebe v té době budou mimo náhodné meteory zdobit i planety Mars a Saturn.
K pozorování meteorů doporučujeme najít místo daleko od měst s minimálním vlivem světelného znečištění, nejlépe na horách s odkrytým obzorem. Ke sledování jevu není třeba žádného přístrojového vybavení, neboť meteory se náhodně objevují ve všech místech oblohy. Rozhodně je však nutné nepodcenit mrazivé počasí a vybavit se i několika vrstvami teplého oblečení. Nejlépe se meteory pozorují vleže, ideální je mít teplý spacák a karimatku.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO
[2] Quadrantidy, meteory ze zmizelého souhvězdí (Pavel Koten)
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
