Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na obloze se nafoukla kometa

Na obloze se nafoukla kometa

Outburst komety C/2012 X1 LINEAR. Autor: Ernesto Guido, Martino Nicolini a Nick Howes.
Outburst komety C/2012 X1 LINEAR.
Autor: Ernesto Guido, Martino Nicolini a Nick Howes.
Astronomové mají nyní možnost pozorovat malé kometární deja-vu. Na obloze došlo k výraznému outburstu u komety C/2012 X1 LINEAR. Ta se nyní nachází v souhvězdí Vlasů Bereniky a z nevýrazného objektu skokově zjasnila na téměř 8. magnitudu. Okolo komety se pozorovatelně rozpíná mlhavá obálka dávající kometě vzhled malé perly. Celý případ je velmi podobný „megaoutburstu“ u komety 17P Holmes v říjnu roku 2007.

Kometa C/2012 X1 (LINEAR) byla objevena slavnou prohlídkou oblohy 8. prosince 2012 jako slabý objekt 19,4 mag. Dle aktuální dráhy projde 21. února projde necelých 1,6 AU od Slunce. Nejedná se o novou kometu, u Slunce dříve už určitě několikrát byla, pohybuje se po silně eliptické dráze s periodou 1913 let. Když se ji snažil nalézt astronom Hidetaka Sato po konjunkci se Sluncem, čekalo na něj velké překvapení. Místo slabé komety s jasností 14 mag nalezl pro dalekohled velice jasný objekt 8,5 mag vzhledem podobný kometě 17P/Holmes po jejím megaburstu.

Periodické komety jsou svými nečekanými zjasněními dobře známé. Zdá se, že se něco podobného stalo i této kometě s poměrně dlouhou periodou. Vzhled její komy připomíná ranné fáze výbuchu 17P/Holmes a P/2010 V1 (Ikeya-Murakami), která díky němu byla objevena. Výbuch komety LINEAR je slabší než komety Holmes. V případě komety LINEAR se o „megaburst“ jednat nebude. Absolutní jasnost komety po výbuchu je téměř 100× menší než u výbuchu komety Holmes. Je ovšem možné, že výbuch byl předzvěstí probuzení větší aktivity této komety.

Kometa by mohla ještě překvapit, dle původních odhadů měla být v maximu jasná 12 mag. Již nyní je ovšem výrazně jasnější. Pokud se ovšem oblak prachu po výbuchu rozptýlí a kometa nenastartuje pokračující aktivitu, může opět výrazně zeslábnout. Outburst se ovšem může opakovat. Sledovat ji budeme moci na ranní obloze nepřetržitě až do dubna příštího roku.

Převzato: Společnost pro meziplanetární hmotu ČAS.

Související a doporučujeme:
[1] Galerie komet na Spaceweather.com
[2] Informace o kometě v databázi Seiichi Yoshidy




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »