Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na pořadu australské noci bude zatmění Měsíce

Na pořadu australské noci bude zatmění Měsíce

Před úplným zatměním Měsíce 21. února 2008. Autor: Dalibor Hanžl
Před úplným zatměním Měsíce 21. února 2008.
Autor: Dalibor Hanžl
...ale jen částečné. Dojde k němu zítra, v sobotu 26. června. Při maximální fázi bude Měsíc ponořen do zemského stínu téměř 54 % svého průměru, a to ze severní strany kotouče. Úkaz v celém průběhu spatří obyvatelé všech tichomořských ostrovů, Nového Zélandu a východní Indonésie. Krásné snímky by mohly kolovat internetem již zítra.

Částečné zatmění Měsíce 17. srpna 2008 v Malajsii. Zdroj: MyDarkSky.org.
Částečné zatmění Měsíce 17. srpna 2008 v Malajsii. Zdroj: MyDarkSky.org.
Část úkazu se odehraje nízko nad západním obzorem na severoamerickém i jihoamerickém kontinentu a naopak východ ztemnělého Měsíce si vychutnají například v Číně, v Laosu nebo v Thajsku. Měsíc v té době pozorovatelé najdou v souhvězdí Střelce. U nás bude bohužel Měsíc po celou dobu úkazu pod obzorem – maximální fáze nastane ve 13:38 našeho letního času (tedy nedlouho po pravém poledni). Na internetu by ale už večer mohly být ke shlédnutí fotografie úkazu. Sledujte například populárně-astronomický webový portál www.spaceweather.com.

Pro krátké připomenutí – zatmění Měsíce nastane v okamžiku, kdy se Měsíc v úplňku vnoří do zemského stínu. Ten je sice ve vzdálenosti Měsíce přibližně třikrát větší jak Měsíc, ale měsíční dráha je oproti dráze Země skloněna i tak příliš na to, aby stínem Měsíc prošel při každém úplňku. Proto je třeba čekat na příhodné podmínky, které nastávají průměrně tak 2x – 3x do roka. Pozorovatel na Zemi je limitován tím, že musí být v době úkazu na té zemské polokouli, kde je zrovna noc (a tedy Měsíc v úplňku nad obzorem – na opačné straně oblohy než Slunce). Měsíc se navíc nemusí během zatmění „ponořit“ do zemského stínu celý, ale jen projít jeho okrajem. To je případ i zítřejšího úkazu.

Průběh úplného zatmění Měsíce. Autor: Fred Espenak
Průběh úplného zatmění Měsíce.
Autor: Fred Espenak
Když se Měsíc ponoří do stínu celý, chytne podivný narudlý nádech. To proto, že zemská atmosféra láme dlouhovlnnou část viditelného slunečního světla (červenou) směrem do zemského stínu a Měsíc toto slabé světlo k nám odráží (barvu stínu lze ve světelnějším dalekohledu odhalit už při částečném zatmění).

Průběh úplného zatmění Měsíce v červnu roku 2011, zdroj: NASA
Průběh úplného zatmění Měsíce v červnu roku 2011, zdroj: NASA
Z našeho území bohužel pořádně neuvidíme ani druhé letošní měsíční zatmění. To se odehraje 21. prosince v ranních hodinách a bude úplné. V České republice však bude Měsíc zapadat ještě ve fázi částečného zatmění. Zážitek z „rudého“ Měsíce si užijí především v Americe. Evropany ovšem čeká „sladká“ satisfakce už za necelý rok. Ve středu 15. června 2011 se na českou oblohu vyhoupne Měsíc již částečně zakrytý a fáze úplného zatmění, jež nastane vzápětí, bude trvat rekordních 101 minut. Měsíc při zatmění projde středem zemského stínu, což mohli lidé pozorovat naposledy v roce 2000.

Tichomořané však další mimořádnou podívanou očekávají už o necelých 15 dní později. Spatří totiž 11. července zatmění Slunce, které bude navíc v úzkém pásu pozorovatelné jako úplné a také poslední svého druhu před dvou a půl letou přestávkou. Totální sluneční zákryt a všechny jedinečné doprovodné úkazy s ním související uvidí například na Cookově ostrově Mangaia, ve Francouzské Polynésii nebo na Velikonočním ostrově. Za zatměním se vydávají i čeští vědci, o čemž vás ještě budeme informovat ve speciálním článku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com
[2] Průběh zatmění na Eclipse Online
[3] Nejbližší zatmění Slunce a Měsíce nad územím České republiky
[4] Animace zatmění na ShadowAndSubstance.com




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »