Nejnovější pohled na Saturn z HST

HST je velmi vytížený přístroj. Není divu. Jedná se o cenný zdroj snímků vzdáleného vesmíru, ale využíván je i k pravidelnému monitoringu těles Sluneční soustavy. Stále platí, že detaily na jeho záběrech dokáží překonat jen snímky kosmických sond. Když vezmeme v potaz, že mise Cassini u Saturnu již skončila, budeme mít nyní jedinou možnost opravdu detailního průzkumu právě pomocí vesmírného dalekohledu. Důležité je, že dalekohled pořizuje snímky planet pravidelně každý rok, když je k nám planeta nejblíže a tak máme k dispozici krásnou a vědecky hodnotnou řadu snímků v průběhu času.

Saturn nenabízí tolik detailů v atmosféře, ale vše je zastíněno fascinující krásou jeho prstenců. Ty jsou navíc nyní hodně nakloněny smerem k Zemi. V době snímání byly navíc vlivem opozičního efektu ještě o něco zářivější. Jsou tvořeny obrovským množstvím ledových těles, přitom jsou ale velmi tenké. Velikost a rozmístění ledových balvanů a prachu ovlivňují také malé měsíčky uvnitř prstenců. Díky tomu lze pozorovat četné mezírky i větší mezery. Nejznámější je Cassiniho dělení mezi výrazným vnějším prstencem A a uvnitř ležícími prstenci (z nichž nejjasnější označujeme B) a tato mezera je pozorovatelná snadno i amatérskými dalekohledy.

Stále není zřejmé, jak staré vlastně prstence jsou, ale v porovnání s ostatními velkými planetami je má Saturn nejvýraznější a proto je možné, že jsou poměrně mladé ve srovnání s miliardami let existence Sluneční soustavy.

Na povrchu atmosféry planety je vidět řadu oblačných pásů, jejichž uniformní strukturu snad narušují jen méně výrazné oválky bouří. Ovšem nejpozoruhodnější útvar vidíme kolem severního pólu planety, kde je tzv. šestiúhelník. Kolem pólu proudí velmi rychlé větry (jet-streamy), které stojí za jeho zformováním. Zvláštní je také fakt, že podobný útvar nebyl dosud pozorován na jižní polokouli planety. Je tak velký, že by se do něj naskládaly čtyři Zeměkoule.

Barvy Saturnových oblaků jsou dány především chemickými reakcemi planů s UV zářením. Vytváří se tak zákal z krystalků amoniaku a níže pod ním jsou vidět oblaka hydrogensulfidu amonného a vody. Vzhled Saturnu v dalekohledu se mění s tím, jak se snižuje nebo zvyšuje náklon prstenců vůči pozorovateli. Může za to náklon rotační osy Saturnu o 27°. Nyní panuje na severní polokouli léto.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spacetelescope.org