Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Největší a nejjasnější úplněk roku 2009

Největší a nejjasnější úplněk roku 2009

Nejjasnější úplněk roku 2008. Autor: Ron Hodges
Nejjasnější úplněk roku 2008.
Autor: Ron Hodges
Možná si ještě vzpomínáte na nejjasnější úplněk roku 2008, který nastal skutečně nedávno - v noci z 12. na 13. prosince. Taková událost není zcela výjimečná a dochází k ní jednou, nebo dvakrát do roka. Ovšem největší úplněk roku ve vysokých ekliptikálních souhvězdích v kombinaci se zasněženou krajinou může být skutečně velkolepý zážitek. A právě lednový úplněk v neděli 11. ledna ráno bude v tomto roce nám jej nabídne.

Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze. Jeho vzdálenost od Země kolísá mezi přibližně 357 a 407 tisíci kilometry. Je-li k Zemi nejblíže (leží v bodě zvaném perigeum), je jeho úhlový průměr přibližně o 14 % větší, než když leží od Země nejdál. Nastane-li ovšem v období průchodu perigeem též úplněk, pak se můžeme tešit i na nejjasnější Měsíc. Oproti úplňku, který by nastal v apogeu (tedy nejdál od Země) je Měsíc asi o 30 % jasnější. Samozřejmě jsou to pouhá čísla a běžnému laikovi by mohlo jen stěží připadat, že je Měsíc citelně jasnější.

Pokud ovšem krajinu obohacuje všudypřítomná čistá sněhová pokrývka a Měsíc se nachází skutečně vysoko nad obzorem, jasný úplňkový svit je rozptylován tak intenzivně, že podstatě nahradí běžné pouliční osvětlení. Světlo tedy rozhodně není jako za bílého dne, jak praví některé fámy, ale bez větších potíží lze číst noviny, fotit noční krajinu bez dlouhých expozic nebo v noci provozovat sporty, které jsou v této době obzvláště oblíbené - tedy lyžování či sjíždění vysokých kopců na saních a bobech (samozřejmě s jistou mírou opatrnosti). O to více celé události nahrává fakt, že k ní dojde o víkendu.

Měsíc se octne v perigeu v sobotu 10. ledna kolem 12 hodin. Úplněk pak nastane o 16 a půl hodiny později, v neděli 11. ledna ve 4 hodiny 26 minut. Oproti předchozímu úplňku bude Měsíc o něco dále, ovšem již zmíněná sněhová pokrývka celý úkaz zjista umocní (pokud bude jasno). Našeho souputníka navíc nalezneme velmi vysoko v souhvězdí Blíženců, tedy kolem půlnoci vpodstatě nejvýš, jak k tomu může z našich zeměpisných šířek dojít.

Opravdu pěkný zážitek by mohl nabídnout i samotný východ měsíčního úplňku (v sobotu kolem 15 hodin 21 minut). Měsíc bude vycházet ještě na denní obloze na severovýchodě. Nepochybně vám bude připadat při obzoru mnohem větší než obvykle. I přes skutečnost největšího úplňku roku 2009 je toto pouhý optický klam, který je způsoben vjemem vzdáleného Měsíce nad nesporně bližším zemským obzorem. Můžete se o tom přesvědčit jednoduchým pokusem - při východu Měsíce si smotejte papír či staré noviny do ruličky tak, aby zorné pole jejich průhledu zabíralo právě Měsíc. Noviny si zalepte a zhruba po třech hodinách se na Měsíc podívejte znovu - bude v průhledu stejně veliký, jako byl v době, kdy se nacházel jen nízko nad obzorem.

Nejjasnější úplněk roku 2008. Autor: Eric Ingmundson
Nejjasnější úplněk roku 2008.
Autor: Eric Ingmundson
Co ale klamem není, je zdeformování Měsíce u obzoru.Vysvětlení je poněkud složitější, ale majoritní vliv na to má zemská atmosféra, která u obzoru připravuje vzdálenému zdroji světla (v případě Měsíce jde pouze o odraz slunečního světla) různé optické překážky.

Mimo Měsíc lze v průběhu noci pozorovat i planety. Krátce po západu Slunce najdeme nízko nad jihozápadním obzorem Jupiter a Merkur, výše pak nepřehlédnutelnou Venuši. V druhé polovině noci v souhvězdí Lva pak planetu Saturn.

Námět na fotografii: Pokud budete mít jasnou oblohu, zkuste pořídit asi půlminutouvou (či delší) expozici okolní krajiny. Výsledná fotografie bude vzbuzovat dojem, jako byste ji pořídili za bílého dne!

Zdroje:
[1] Velká encyklopedie vesmíru, J. Kleczek, Academia, Praha 2002
[2] Největší úplněk roku 2009, Tony Phillips
[3] Prohlídka Měsíce, Pavel Gabzdyl

Související
[1] Největší úplněk roku 2008




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »