Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Největší a nejjasnější úplněk roku 2009

Největší a nejjasnější úplněk roku 2009

Nejjasnější úplněk roku 2008. Autor: Ron Hodges
Nejjasnější úplněk roku 2008.
Autor: Ron Hodges
Možná si ještě vzpomínáte na nejjasnější úplněk roku 2008, který nastal skutečně nedávno - v noci z 12. na 13. prosince. Taková událost není zcela výjimečná a dochází k ní jednou, nebo dvakrát do roka. Ovšem největší úplněk roku ve vysokých ekliptikálních souhvězdích v kombinaci se zasněženou krajinou může být skutečně velkolepý zážitek. A právě lednový úplněk v neděli 11. ledna ráno bude v tomto roce nám jej nabídne.

Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze. Jeho vzdálenost od Země kolísá mezi přibližně 357 a 407 tisíci kilometry. Je-li k Zemi nejblíže (leží v bodě zvaném perigeum), je jeho úhlový průměr přibližně o 14 % větší, než když leží od Země nejdál. Nastane-li ovšem v období průchodu perigeem též úplněk, pak se můžeme tešit i na nejjasnější Měsíc. Oproti úplňku, který by nastal v apogeu (tedy nejdál od Země) je Měsíc asi o 30 % jasnější. Samozřejmě jsou to pouhá čísla a běžnému laikovi by mohlo jen stěží připadat, že je Měsíc citelně jasnější.

Pokud ovšem krajinu obohacuje všudypřítomná čistá sněhová pokrývka a Měsíc se nachází skutečně vysoko nad obzorem, jasný úplňkový svit je rozptylován tak intenzivně, že podstatě nahradí běžné pouliční osvětlení. Světlo tedy rozhodně není jako za bílého dne, jak praví některé fámy, ale bez větších potíží lze číst noviny, fotit noční krajinu bez dlouhých expozic nebo v noci provozovat sporty, které jsou v této době obzvláště oblíbené - tedy lyžování či sjíždění vysokých kopců na saních a bobech (samozřejmě s jistou mírou opatrnosti). O to více celé události nahrává fakt, že k ní dojde o víkendu.

Měsíc se octne v perigeu v sobotu 10. ledna kolem 12 hodin. Úplněk pak nastane o 16 a půl hodiny později, v neděli 11. ledna ve 4 hodiny 26 minut. Oproti předchozímu úplňku bude Měsíc o něco dále, ovšem již zmíněná sněhová pokrývka celý úkaz zjista umocní (pokud bude jasno). Našeho souputníka navíc nalezneme velmi vysoko v souhvězdí Blíženců, tedy kolem půlnoci vpodstatě nejvýš, jak k tomu může z našich zeměpisných šířek dojít.

Opravdu pěkný zážitek by mohl nabídnout i samotný východ měsíčního úplňku (v sobotu kolem 15 hodin 21 minut). Měsíc bude vycházet ještě na denní obloze na severovýchodě. Nepochybně vám bude připadat při obzoru mnohem větší než obvykle. I přes skutečnost největšího úplňku roku 2009 je toto pouhý optický klam, který je způsoben vjemem vzdáleného Měsíce nad nesporně bližším zemským obzorem. Můžete se o tom přesvědčit jednoduchým pokusem - při východu Měsíce si smotejte papír či staré noviny do ruličky tak, aby zorné pole jejich průhledu zabíralo právě Měsíc. Noviny si zalepte a zhruba po třech hodinách se na Měsíc podívejte znovu - bude v průhledu stejně veliký, jako byl v době, kdy se nacházel jen nízko nad obzorem.

Nejjasnější úplněk roku 2008. Autor: Eric Ingmundson
Nejjasnější úplněk roku 2008.
Autor: Eric Ingmundson
Co ale klamem není, je zdeformování Měsíce u obzoru.Vysvětlení je poněkud složitější, ale majoritní vliv na to má zemská atmosféra, která u obzoru připravuje vzdálenému zdroji světla (v případě Měsíce jde pouze o odraz slunečního světla) různé optické překážky.

Mimo Měsíc lze v průběhu noci pozorovat i planety. Krátce po západu Slunce najdeme nízko nad jihozápadním obzorem Jupiter a Merkur, výše pak nepřehlédnutelnou Venuši. V druhé polovině noci v souhvězdí Lva pak planetu Saturn.

Námět na fotografii: Pokud budete mít jasnou oblohu, zkuste pořídit asi půlminutouvou (či delší) expozici okolní krajiny. Výsledná fotografie bude vzbuzovat dojem, jako byste ji pořídili za bílého dne!

Zdroje:
[1] Velká encyklopedie vesmíru, J. Kleczek, Academia, Praha 2002
[2] Největší úplněk roku 2009, Tony Phillips
[3] Prohlídka Měsíce, Pavel Gabzdyl

Související
[1] Největší úplněk roku 2008




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »