Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nenechte si ujít těsné setkání Venuše se Saturnem

Nenechte si ujít těsné setkání Venuše se Saturnem

Konjunkce Měsíce, Venuše a Jupiteru nad observatoří Paranal v Chile.
Autor: Yuri Beletsky

Na novoroční ranní obloze se schyluje k opravdu pěkné podívané. Jasná jitřenka Venuše se po období „osamělosti“ opět ocitá ve společnosti jiných objektů Sluneční soustavy, a to konkrétně Měsíce a planety Saturn. Na ranní obloze se 7. ledna 2016 přiblíží k planetám náš Měsíc ve fázi úzkého srpku (nedaleko bude i hvězda Antares) a 9. ledna 2016 se planety ocitnou na nebi úhlově tak blízko, že je bude možné obě najednou pozorovat v zorném poli dalekohledu.

Setkání nabízí hned dva zajímavé momenty. První z nich nastane ve čtvrtek 7. ledna 2016, kdy se na obloze setkají Měsíc s Venuší a Saturnem ve velmi pěkném fotogenickém trojúhelníku (podobnému tomu, co vidíte v úvodním snímku z Chile). Ovšem planety se budou úhlově ještě přibižovat. Maximálního přiblížení se dočkáme o víkendu toho týdne, v sobotu 9. ledna 2016 se Venuše a Saturn dostanou časně ráno (4:57:19 SEČ) na vzdálenost pouhých 5' od sebe. Dvojice se bude promítat do souhvězdí Hadonoše. Venuše bude mít téměř svoji maximální možnou jasnost -4,4 mag zatímco méně zářivý, leč stále dostatečně jasný Saturn nalezneme v její těsné blízkosti s jasem 1,2 mag.

Seskupení Měsíce, Venuše a Saturnu 7. ledna 2015. Simulace podle fotografie Autor: Martin Gembec
Seskupení Měsíce, Venuše a Saturnu 7. ledna 2015. Simulace podle fotografie
Autor: Martin Gembec

Při pohledu z celé České republiky bude dvojice pozorovatelná poměrně obtížně. Nedostane se totiž s ohledem na hlubokou zápornou deklinaci obou zúčastněných objektů (Dec = -20,5°) výše než 14° nad horizont. Navíc v čase nejtěsnějšího přiblížení bude pár ještě pod obzorem. Sledovat jej budeme mít možnost až při svítání pouze nízko nad jihovýchodním obzorem. Planety vyjdou téměř současně kolem 5:16 SEČ, tedy přibližně 20 minut po nejtěsnějším přiblížení. Do východu Slunce budou v tom čase zbývat ještě 2 hodiny a 45 minut, což odpovídá úhlové vzdálenosti dvojice od Slunce 36°. To je časový interval nejvýhodnější pro naše pozorování.

Optimální podmínky, tedy kombinaci dostatečné výšky nad obzorem a co nejmenšího jasu svítání, lze nejlépe využít v době kolem začátku tzv. nautického svítání (Slunce ve výšce -12°). To bude 9. ledna přibližně v 6:42 SEČ a dvojici nalezneme 10° nad jihovýchodním obzorem (A = 139).

Venuše a Saturn 9. ledna 2016 ráno. Data: Stellarium
Venuše a Saturn 9. ledna 2016 ráno. Data: Stellarium

Občanské svítání, kdy obloha už skutečně hodně výrazně zjasní, začíná v 7:20 a Slunce promítající se aktuálně do souhvězdí Střelce nad ideální obzor vyjde v 8:01. Na druhou stranu je nutno současně konstatovat, že s užitím dalekohledu lze takto jasné objekty sledovat prakticky s minimálními obtížemi i za denního světla.

V době, kdy budeme mít možnost úkaz pozorovat ze střední Evropy, se vzájemná vzdálenost planet už o trochu zvětší oproti nejtěsnějšímu přiblížení, ale i tak se oba jasné objekty vejdou do zorného pole většího astronomického dalekohledu při relativně velkém zvětšení.

Přesné pozice, jasnost a zdánlivá velikost obou planet je uvedena v následující tabulce:

Objekt

Rektascenze

Deklinace

Souhvězdí

Jasnost (mag)

Úhlová velikost

Venus

16h42m00s

-20°29'

Hadonoš

-4.4

13"7

Saturn

16h42m00s

-20°34'

Hadonoš

1.2

15"4

Již rychle se zmenšující Venuše, jejíž zploštělý kotouček připomíná ragbyový míč, bude vlevo nahoře (severovýchodně) od Saturnu s široce rozevřeným prstencem, na nějž se díváme shora (ze severu). Planetu ozdobenou soustavou prstenců navíc ještě doprovází velice početná rodina přirozených satelitů, které budeme mít možnost také spatřit. Především velké měsíce Titan a Rhea budou v blízkosti planety nápadné, ale všimnout si bude možné i Dione a Tethys. Již obtížnější bude vystopovat méně jasné měsíce Enceladus a Mimas. Dál od planety pak budou ještě Hyperion a velice slabý Japetus.



Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Planeta Saturn, Konjunkce, Planeta Venuše


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »