Víte, co mají společného komety Hyakutake a Hale-Bopp? Někteří si je možná pamatují, jiní o nich slyšeli, či viděli slavné fotky, ale najdou se jistě i tací, kterým tyto dvě komety neřeknou asi už vůbec nic. Pro osvěžení - co měly tyto komety společného? Prakticky nic, krom viditelnosti pouhým okem a nezvyklé jasnosti nebo monumentálnosti ohonů. Kometa Hale-Bopp byla impozantní těleso s jádrem větším než drtivá většina nám známých komet. Hyakutake byla naopak "tuctovka", která předvedla akrobatický kousek a prosmýkla se těsně kolem Země. Nyní se ukazuje, že nás v nedaleké době možná čeká kometární deja vu.
Tato dvojice komet má své následovnice v letošním roce. Řeč je o dvou zajímavých a očekávaných kometách letošního podzimu/zimy - Garradda a Elenina. Tato dvojice komet tak trochu připomíná právě dvojici slavných vlasatic. Pojďme si je představit.
Snímek komety C/2009 P1 Garradd z 10. října 2010. Autor: A. Novichonok a D. ChestnovC/2009 P1 (Garradd) je pravděpodobně impozantní kometa s velkým jádrem, z její současné aktivity vychází absolutní magnituda blízká 0 mag (přesně 0.74 mag) při standardní rychlosti zjasňování. Současná pozorování ale ukazují na podstatně dynamičtější zjasňování. Nelze ovšem říct, zda se jedná o trvalý či přechodný jev. První možnost je mnohem pravděpodobnější. Pokud ovšem natvrdo spočítáme současné vizuální odhady, vychází absolutní magnituda na neuvěřitelných -9 mag! O jak velkou kometu se jedná? Těžko soudit, kometa je určitě velice aktivní, a pokud bychom vycházeli jen z absolutní magnitudy, je asi o trošičku menší než kometa C/2006 W3 Christensen, tedy s průměrem jádra něco okolo 10 km. Perioda 140 000 let ukazuje, že kometa u Slunce již byla, a tak lze předpokládat, že současná aktivita není jen přechodná.
Dle současných "opatrných" kalkulací by tato kometa měla dosáhnout maxima jasnosti 3.8 magnitudy. V té době v polovině února roku 2012 bude v našich zeměpisných šířkách více než 70 stupňů nad obzorem. Můžeme tedy kometu přejmenovat na jakéhosi "zaběhnutého Hale-Boppa", tedy superkometu, která se zaběhla až za dráhu Marsu. Pozitivní je že budeme moci kometu téměř nepřetržitě vizuálně sledovat od letošního června až do dubna 2013 a v maximu jasnosti bude položena prakticky ideálně pro nás seveřany - v cirkupolárním souhvězdí Draka (v průběhu noci vůbec nezapadne).
Snímek komety C/2010 X1 Elenin z 11. listopadu 2010. Autor: A. Sergeyev a A. NovichonokC/2010 X1 (Elenin) je prakticky opakem předešlé komety. Nejedná se o žádnou výjimečnou vlasatici. Naopak aktivita této komety je zatím velice slabá, absolutní jasnost při stávající aktivitě vychází podobně jako u "mrtvých komet" C/1999 S4 LINEAR nebo například loňské C/2009 R1 (McNaught), které se okolo průchodu perihelem dočista rozprášily. Tyto komety s Eleninem spojuje také jejich dráha. Všechny tři jsou nové komety z Oortova oblaku, takže jejich aktivita je poháněná sublimací těkavých plynů při prvním kontaktu se slunečním větrem. Tato aktivita nevydrží dlouho.
Čím je tato "tuctovka" zajímavá? Její dráha po objevu byla dlouho nejistá, dost dlouho byla reálná i možnost na velice těsné přiblížení k Zemi (až 0.05 AU!). Poslední výpočet hyperbolické dráhy ale přiblížení k Zemi značně vzdálil, tato "nešikovná Hyakutake" se jaksi netrefila a Zemi mine ve vzdálenosti 0.27 AU. I přesto je tu ale šance na poměrně jasnou kometu. Maximální jasnosti okolo 5. magnitudy sice dosáhne nepozorovatelná u Slunce (jen v zorném poli korónografů družice SOHO), ale na říjnové jarní obloze by mohla vyjít o jasnosti okolo 6. magnitudy a rychle stoupat vysoko na oblohu, až 70 stupňů vysoko!
Můžeme tedy shrnout, že nás na podzim letošního čekají dvě poměrně jasné komety. Obě mohou příjemně překvapit (Garradd by mohl mít až 2 magnitudy a Elenin 3 magnitudy), nebo silně zklamat - pokud je zvýšení aktivity komety Garradd dočasné, může mít klidně jen 6 magnitud; když Elenin nepřežije průlet kolem Slunce, uvidíme jen nejasný mlhavý oblak prachu zbylém z komety.
Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula
Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula.
Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia.
Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom.
Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi.
Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy.
V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy.
Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie.
Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.1. až 7.3.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4