Objev nového meteorického roje
Autor: Milan Kalina, Denis Vida, Damir Šegon, Paul Roggemans, James M. Scott, Jeff Wood
V období od 14. do 16. července 2026 byl meteorickou sítí Global Meteor Network detekován nový meteorický roj. Mateřským tělesem je podle parametrů dráhy velmi pravděpodobně kometa Jupiterovy rodiny. Celkem 43 meteorů patřících do nového roje bylo pozorováno v souhvězdí Štíra.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 342 ze 4. 9. 2026
Meteorický roj byl zařazen do pracovního seznamu meteorických rojů IAU Meteor Data Center (mezinárodní databáze meteorických rojů ve spolupráci s IAU) pod dočasným názvem M2026-P1. Roj byl nezávisle pozorován 114 kamerami v Austrálii, Bosně a Hercegovině, Brazílii, Chorvatsku a na Novém Zélandu.
Hledání možných mateřských těles odhalilo jednoho možného kandidáta: 2023 VN9. Tyto meteory pronikají hluboko do atmosféry a v důsledku tření o vzduch se začínají tavit a odpařovat níže, přibližně ve výšce 70 až 80 kilometrů nad zemským povrchem, což je u křehkých kometárních částic neobvyklé a naznačuje i možný asteroidální původ.
Na tomto objevu má svůj podíl také Milan Kalina, člen České astronomické společnosti (ČAS). Jeho účast je příkladem toho, že ČAS se vedle popularizace astronomie věnuje také odborné a vědecké činnosti a že i amatérští zájemci o vesmír mohou aktivně podílet na vědeckém výzkumu.
Vědecká analýza odhalila zajímavý historický kontext. Původní náznaky existence tohoto roje lze vystopovat už v pozorováních z minulého století. Již v roce 1935 zaznamenal australský astronom R. A. MacIntosh při vizuálním pozorování roj, který by mohl odpovídat dnešnímu objevu. Podobnou aktivitu hlásil v 70. letech i pozorovatel Buhagiar. Kvůli nepřesnostem starých vizuálních metod a silnému vlivu sporadického pozadí však tehdy nebylo možné roj jednoznačně potvrdit. Až současná data z Globální meteorické sítě a moderní matematické metody (analýza oběžných drah a shlukování v radiantových mapách) umožnily roj bezpečně identifikovat a zařadit do pracovního seznamu Mezinárodní astronomické unie (IAU MDC) pod oficiálním označením M2026-P1.
| Klíčová fakta o novém roji M2026-P1 ve Štíru | |
| Období aktivity | 14. až 16. července 2026 (vrchol 16. července) |
| Radiant | Souhvězdí Štíra (rektascenze RA = 263,2°, deklinace Dec. = –44,6°) |
| Rychlost vstupu | Relativně pomalé (14,3 km/s) |
| Mateřské těleso | Analýza ukázala dráhu kometárního typu z rodiny Jupitera (Tisserandův parametr TJ ≈ 2,7). Jako nejpravděpodobnější mateřský objekt byl identifikován kandidát 2023 VN9. |
| Objevitelé | Milan Kalina, Denis Vida, Damir Šegon, Paul Roggemans, James M. Scott, Jeff Wood |
Zatímco dříve se astronomové spoléhali pouze na vizuální pozorování lidským okem, dnešní věda využívá moderní technologie. Klíčovou roli dnes hraje sít Global Meteor Network (GMN), což je celosvětová síť vysoce citlivých videokamer monitorujících noční oblohu 24 hodin denně. Pomocí pokročilého softwaru dokážou kamery přesně změřit dráhu, rychlost a směr tisíců meteorů najednou. Místo, odkud se zdá, že meteory na obloze vyletují, nazýváme radiant. Pokud má velký počet meteorů shodný radiant a podobnou oběžnou dráhu, jedná se o organizovaný proud – meteorický roj.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] New Meteor Shower in Scorpius
[2] Článek v časopise Meteor Journar (PDF)
[3] Tiskové prohlášení (PDF)
[4] Tiskové prohlášení (DOC)
O autorovi
Simona Beerová
Narodila se ve Frýdku-Místku a působí jako odborný pracovník v Planetáriu Ostrava. Vystudovala astrofyziku a počítačovou fyziku na Slezské univerzitě v Opavě. Pět let vyučovala fyziku na střední škole, na které byla vedoucí přírodovědné sekce. Pracovala na Astronomickém ústavu AV ČR na Slunečním oddělení, kde se věnovala pozorování a předpovědi sluneční aktivity. Od roku 2022 působí také jako průvodce na hvězdárně v Ondřejově. Dlouhodobě spolupracuje se Slezskou univerzitou na organizaci vzdělávací akce Masterclasses ve spolupráci s CERNem. Vedle své odborné činnosti se profesionálně věnuje fotografii a dlouhodobě se angažuje v popularizaci astronomie.
