Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Páteční konjunkci Měsíce s Venuší doplnil velmi jasný bolid. Co o něm víme?

Páteční konjunkci Měsíce s Venuší doplnil velmi jasný bolid. Co o něm víme?

Složený snímek bolidu z 15. června 2018 pořízeného video kamerou na stanici Evropské bolidové sítě v Kunžaku v jižních Čechách. Světlé pozadí oblohy je způsobeno soumrakem a tak kromě bolidu jsou viditelné pouze nejjasnější objekty, v tomto případě srpek Měsíce a planeta Venuše.
Autor: Astronomický ústav AV ČR.

V pátek 15. června večer na začátku nautického soumraku (Slunce bylo jen 12 stupňů pod obzorem), tedy ještě na velmi světlé obloze, byl vidět především v západní části našeho území velmi jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Protože letěl nad severozápadem ČR, tak pro většinu náhodných pozorovatelů prolétl na obloze poblíž výrazného seskupení planety Venuše (večernice) a tenkého srpku Měsíce, který byl pouze 2 dny po novu. Přišel nám tedy velký počet pozorování, za která tímto děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo. Jasný bolid nad severozápadními Čechami byl totiž podrobně zachycený českou částí Evropské bolidové sítě.

Další úspěch Evropské bolidové sítě

Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán našimi přístroji, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na 17 stanicích Evropské bolidové sítě, které leží především na území České republiky (14), ale také na Slovensku (2) a v Rakousku (1). Na většině území bylo jasno a tak většina našich kamer tento bolid zachytila. Bohužel dvě nejzápadnější stanice, které byly k bolidu nejblíže, měly v době jeho přeletu ještě příliš světlou oblohu a začaly pracovat podle stanoveného plánu až tři minuty po jeho přeletu. I tak ale máme velmi dobré záznamy z celkem 7 stanic a díky nim je možné velmi podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě a dokonce i složení a strukturu původního tělesa (meteoroidu).

Tento bolid byl velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami především na stanicích v západní části naší sítě. Nejdůležitější záznamy máme z kamer z Kocelovic, Churáňova, Ondřejova, ale také z Frýdlantu, Kunžaku, Polomu a Svratouchu. Tyto stanice jsou součástí Evropské bolidové sítě, která pokrývá území střední Evropy a jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Na přiloženém obrázku (obrázek v úvodu) je pohled na celou světelnou dráhu bolidu, jak ho zaznamenala video kamera na stanici v Kunžaku (jedná se o složený snímek z videa). Bolid letěl vysoko nad severozápadním obzorem na ještě značně světlé obloze. Kromě fotografických snímků a videozáznamů v přímém světle se nám podařilo zaznamenat také spektrum bolidu videokamerami z Ondřejova a Kunžaku, což nám poskytuje základní informace o složení původního meteoroidu. Z fotografických snímků a videozáznamů z výše uvedených sedmi stanic jsme určili všechny parametry jeho průletu atmosférou s vysokou přesností a spolehlivostí.

Co se tedy přesně 15. června 2018 odehrálo?

Přesně ve 22 hodin 5 minut a 23 sekund středoevropského letního času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti několika kilogramů a začal svítit ve výšce 86 km jižně od Žatce (viz obrázek níže). Těleso se na začátku pohybovalo relativně malou rychlostí necelých 16 km/s  a světelnou dráhu dlouhou 77 km a skloněnou k zemskému povrchu 50 stupňů uletělo za téměř 6 sekund. Během letu bolid dosáhl jasnosti srovnatelné s jasností Měsíce v první čtvrti (přepočítáno na vzdálenost 100 km) a pohasl jižně od Karlových Varů relativně nízko jen 27 km nad zemí. Během letu se rozpadal a velká většina jeho hmoty se během průletu spotřebovala. Přesto však zlomek jeho původní hmotnosti mohl dopadnout na zemský povrch ve formě menšího počtu malých, řádově maximálně desetigramových, meteoritů do kopcovitého a zalesněného terénu severovýchodně od Horního Slavkova u Karlových Varů. Před srážkou se Zemí tento relativně kompaktní úlomek meziplanetární hmoty (meteoroid) o velikosti menšího balvanu obíhal Slunce po velmi málo výstředné dráze skloněné 20 stupňů k ekliptice (rovina dráhy Země). V přísluní se blížil k dráze planety Venuše a nejdále od Slunce se dostal jen málo za dráhu Země. Jednalo se původem o malou část asteroidu pocházejícího pravděpodobně z vnitřní části hlavního pásu planetek.

Průmět atmosférické dráhy bolidu z 15. června 2018 na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečná délka vyfotografované atmosférické dráhy je 77 km a bolid jí uletěl přibližně za 6 s. Autor: Google/AsÚ AV ČR.
Průmět atmosférické dráhy bolidu z 15. června 2018 na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečná délka vyfotografované atmosférické dráhy je 77 km a bolid jí uletěl přibližně za 6 s.
Autor: Google/AsÚ AV ČR.

Kontakty a další informace:

Dr. Pavel Spurný
Astronomický ústav AV ČR, vedoucí bolidové sítě
Email: pavel.spurny@asu.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Významné bolidy zachycené Evropskou bolidovou sítí
[2] Formuláře na hlášení jasných bolidů Astronomického ústavu AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Štítky: Evropská bolidová síť, Bolid 15. června 2018, Bolid


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »