Pět planet na úsvitové obloze ... a zúčastní se i Měsíc
Na přelomu letošního ledna a února budeme mít zajímavou příležitost podívat se během druhé poloviny noci, respektive v průběhu svítání, hned na všech pět očima viditelných planet naší Sluneční soustavy. Tímto seskupením Jupitera, Marsu, Saturnu, Venuše a Merkuru bude navíc den po dni procházet couvající srpek Měsíce, blížící se k novu.
Nejdéle, již od pozdně večerních hodin si můžeme prohlížet výrazný Jupiter. Ten vychází již po deváté hodině večer (SEČ) a se svou jasností -1,9 mag je prakticky nepřehlédnutelný. Planeta se blíží k opozici se Sluncem, které dosáhne 8. března 2016. To bude nejblíže Zemi a tím pádem současně i v optimálních pozorovacích podmínkách. Ale již nyní si jistě každý nadšený pozorovatel oblohy užije pohledu nejen na ni samotnou (zdánlivý průměr disku na začátku února je již 40“), ale i na neustále se přeskupující její čtyři Galileovské měsíce. Jupiter se na začátku února promítá mezi zvířetníková souhvězdí Lva a Panny a v období od ledna do května letošního roku se pohybuje retrográdně. Na obloze tak vykresluje mezi souhvězdími typickou smyčku.
Až dvě hodiny po místní půlnoci se k Jupiteru přidá další oběžnice. Společně se souhvězdím Vah se nad východní obzor vyhoupne „rudá planeta“ – Mars. Jasností +1,0 mag, ani svým zdánlivým průměrem necelých 7“ se s Jupiterem nemůže rovnat, ale i přesto nám pomůže při čekání zbytek planet, které bude opět poměrně dlouhé.
Teprve před půl pátou ráno se nám představí velice nízko nad horizontem nejkrásnější planeta ze všech, stále s ještě se rozevírajícím prstencem okrášlený Saturn (maximální rozevření nastane až za více než rok 16. 10. 2017). Planetu nalezneme na rozhraní mezi souhvězdími Štíra a Hadonoše. Její jasnost bude pouze nepatrně vyšší než u Marsu, +0,7 mag. Zdánlivý aktuální průměr disku Saturnu bude na začátku února přibližně14“, ale jeho rozměry samozřejmě umocní prstenec, který průměr planety více než zdvojnásobí.
Na skutečně zářivý objekt si ovšem budeme muset počkat až do začátku nautického svítání, tedy kolem 5:45 SEČ, kdy Slunce bude právě 12° pod obzorem. V tom čase se na naši oblohu vyhoupne blyštivá Venuše, s jasností neuvěřitelných -3,4 mag. V dalekohledu ji spatříte jako poměrně malý, již jen nepatrně eliptický disk (což způsobuje vzdálenost od Země a fáze osvětlení Sluncem), o průměru kotoučku 12“. Venuše se na své dráze kolem Slunce letos v zimě vzdaluje od Země, a čím dále je, tím větší část jejího povrchu, při sledování z naší planety, Slunce osvětluje. Do tzv. horní konjunkce s naší hvězdou doputuje 6. června 2016. Nyní ji ale ještě máme na pozdně ranní obloze v souhvězdí Štíra.
Abychom dovršili pětici všech, očima viditelných planet, nám v tuto chvíli chybí už pouze jediná. V prvních únorových dnech se dostane do optimálních podmínek pozorovatelnosti i ona. Nejmenší oběžnice Sluneční soustavy, planeta Merkur. Nebude to ovšem tak jednoduché. Merkur se, jak všichni jistě dobře víme, po většinu času noří do skrytu sluneční záře a ani maximální elongace (maximální úhlová vzdálenost od Slunce na obloze) někdy nepomohou k jeho jednoduchému spatření. Obecně platí, že pokud západní elongace (odehrávající se před východem Slunce) připadá na zimní a jarní měsíce, je Merkur ve zvířetníku výrazně jižněji než Slunce. Z toho plyne, že zvířetníkem prochází tam, kde bylo Slunce před několika týdny a planeta vychází až krátce před Sluncem, takže zůstává prakticky nepozorovatelná. Bohužel právě to má vliv i tentokrát. Merkur sice vystoupí nad obzor jen několik minut po Venuši, ale základní rozdíl je v tomto případě v jasnosti obou těles. Zatímco jasná Venuše je bez problémů pozorovatelná i za pokročilého svítání, Merkur se svou jasností +0,3 mag v jasu rozednívající se oblohy, a navíc nízko nad obzorem, se lehko ztrácí. V prvních okamžicích po východu Merkuru je sice Slunce ještě 10° pod obzorem, ale jak planeta stoupá výš nad horizont, rozjasňuje se minimálně stejně rychle i světlající obloha. Jinými slovy na spatření Merkura neozbrojenýma očima je naděje velice malá až nulová. Doporučuji proto vzít si na pomoc minimálně dobrý triedr nebo ještě lépe alespoň menší dalekohled. Maximální elongace planety nastává 7. února ráno a úhlová vzdálenost od Slunce bude plných 26°. Problém ovšem nebude v tomto úhlu ale deklinaci Slunce (-15,5°) a Merkura (téměř -21°). Kotouček planety o průměru 7“ si proto vychutnejte, jak už bylo doporučeno výše, za pomoci optiky. V každém případě si však vyberte pozorovací stanoviště s naprosto otevřeným výhledem na jihovýchod.
Připravte se ale i na situaci, že Merkur vůbec nenaleznete. I to se může stát, stačí sebemenší opar či oblačnost nad obzorem. Není ovšem třeba zoufat. Už krátce po polovině dubna bude planeta na večerním nebi a tentokrát naopak ve velice příznivých podmínkách pro své sledování i neozbrojenýma očima.
Krom pěti planet se na ranní oblohu také přesouvá náš nejbližší nebeský soused – Měsíc. Tento náš jediný satelit bude na své cestě kolem Země v závěru ledna a začátkem února postupně navštěvovat všechny zúčastněné planety. Mezi 28. lednem až 6. únorem nám tak pomůže v jejich vyhledávání. Na začátku této periody bude ještě před poslední čtvrtí (1. 2. 2016 časně ráno) a novem (8. 2. 2016 odpoledne).
Jak tedy bude Měsíc putovat podél linie pěti jasných planet? Nejdříve svou návštěvou poctí Měsíc planetu Mars. S tou se nejtěsněji potká 1. února a dostanou se k sobě na 3°. Mars bude k nalezení jihovýchodně od Měsíce v poslední čtvrti. Setkání se Saturnem proběhne na větší vzdálenost 3. února ráno. Měsíc bude asi 7° severozápadně od planety a o den později, 4. února se přesune 6° východně od ní. Největší pomoc by nám však náš nebeský souputník měl poskytnout až v sobotu ráno 6. února. To už se jako relativně úzký „couvající“ srpek (něco více než dva dny před novem) bude promítat velice nízko nad obzorem za svítání do blízkosti Venuše a Merkura. Venuši v jeho společnosti jistě nepřehlédneme, bude zářit přibližně 3° od něho v jiho-jihozápadním směru. Zato Merkur, jak už bylo zdůrazněno výše, si pomoc jistě zaslouží. Nejmenší planeta bude 5° jihovýchodně Měsíce.
Lze jen doufat, že nejisté časně únorové zimní počasí nám alespoň některý den první dekády poskytne příležitost podívat se na sice značně roztažené, ale přesto poměrně výjimečné představení, které pro nás připravilo pět okem viditelných planet naší Sluneční soustavy. A ještě jedna rada na závěr. Pokud budete chtít vidět ráno při svítání i tu šestou planetu, podívejte se pod své nohy – to je Země!
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Program Stellarium
Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech