Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Půl století stará Měsíční záhada vyřešena

Půl století stará Měsíční záhada vyřešena

15. listopadu 1953 v brzkých ranních hodinách vyfotografoval Dr. Leon Stuart něco, co považoval za bílý horký měsíční ohňostroj způsobený vypařením části Měsíčního povrchu v důsledku impaktu cizího tělesa. Jeho teorie byla správná. Tento amatérský pozorovatel se stal prvním a jediným člověkem, který se stal světkem této události a ješte se mu podařilo ji zdokumentovat.

Téměř o půl století později, v době kdy Měsíc navštívila řada kosmických sond a šest lidských posádek, byl tzv. Stuartův případ nedokázanou a kontroverzní událostí. Skeptikové odmítali Stuartův snímek jako neprůkazný a prohlašovali, že záblesk měl na svědomí meteorit vstupující do zemské atmosféry. Tak tomu bylo až do doby, kdy tuto "Měsíční záhadu" znovu otevřeli Dr. Bonnie J. Buratti z NASA JPL a Lane Johnson z Pomona College.

leon_stuart_flare.gif
"Stuartova pozoruhodná fotografie této kolize nám dala excelentní záchytný bod pro naše hledání." podotkl Buratti. "Byli jsme schopni odhadnout množství energie vzniklé při kolizi. Ale spočítali jsme, že takto vytvořený kráter by byl příliš malý pro jeho detekci ze Země. Museli jsme se tedy po důkazu poohlédnout někde jinde."

Kvůli prozkoumání 35 km široké inkriminované oblasti, ve které k impaktu došlo, museli sáhnout pro pozorování Měsíčního povrchu z některé z kosmických sond. Nejprve "oprášili" fotografie pořízené pomocí Lunar Orbiteru v roce 1967, ty ale neukázaly žádného zajímavého kandidáta. Pomoci jim tedy měly mnohem podrobnější snímky ze sondy Clementine z roku 1994.

"Podle Stuartovy fotografie záblesku jsme odvodili, že impaktor měl v průměru přibližně 20 metrů a výsledný kráter měří něco mezi jedním a dvěma kilometry. Hledali jsme tedy mladý kráter, jehož vzhled by naznačoval jeho neporušenost erozí." dodal Buratti.

Jedním z rysů, které by mohly takto mladý objekt prozradit, je například jeho namodralý nádech. Ten značí, že takový Měsíční materiál není dosud zasažen efekty tzv. vesmírného počasí, které způsobuje jeho zčervenání. Dalším indikátorem je například výrazně vyšší odrazivost ve srovnání s okolím.

Další prohlídka snímků objevila 1,5 km velký kráter, nacházející se na pozici středu záblesku ze Stuartovy fotografie, který má jasně modré zbarvení indikující jeho nízké stáří. Jeho velikost je naprosto v souladu s výpočty energie uvolněné při impaktu. Ta se pohybovala okolo 5 megatun TNT (tj. jako 35 Hirošimských bomb). Statistické výpočty říkají, že k takové události dochází na Měsíčním povrchu zhruba jednou za půl století. "Mysleli jsme, že Měsíc je geologicky mrtvý, ale tato událost nám dokázala, že tomu tak není. Nyní můžeme doslova sledovat Měsíční počasí!" dodal Buratti.

"Astronomie je celá o zkoumání a objevech. Pro mého otce to byla přímo vášeň. Měl by určitě velkou radost!" potvrdil Jerry Stuart, syn Leona Stuarta.

Zdroj: NASA




O autorovi



18. vesmírný týden 2025

18. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Soví mlhovia

Newton 1000/200 + kamera ZWO ASI 183 MC

Další informace »