Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Quadrantidy, meteory ze zmizelého souhvězdí
Pavel Koten Vytisknout článek

Quadrantidy, meteory ze zmizelého souhvězdí

V ranních hodinách 4. ledna nastane maximum meteorického roje Quadrantid, jednoho z nejintenzivnějších rojů vůbec, který dosahuje zenitového frekvence až 120 meteorů za hodinu. V letošním roce bude ovšem roj rušen Měsícem, který bude v době maxima krátce před úplňkem.

Quadrantidy sice v maximu dosahují zenitové hodinové frekvence (ZHR, tj. počet meteorů za hodinu přepočtený na radiant nacházející se v zenitu) až 120 meteorů, přesto nejsou všeobecně tolik známým rojem jako například Perseidy či Leonidy. Částečně je tato skutečnost způsobena velmi úzkým maximem činnosti roje. To trvá jen několik hodin, obvykle mezi 3. a 4. lednem. V letošním roce je předpovězena maximální činnost roje na zhruba 6 UT v neděli 4. ledna. Tedy krátce před svítáním v našich končinách. Měsíc, kterému budou v té době chybět tři dny do úplňku - a bude tedy již dostatečně jasný na to, aby přesvítil slabší meteory - zapadá necelé dvě hodiny před maximem roje. Meteory příslušející k tomuto roji je možno spatřit i v nocích kolem noci maxima, jejich počty budou ovšem velmi nízké. Ve stejné době je rovněž aktivní roj Coma Berenicid s radiantem blízkým radiantu Quadrantid. Tyto meteory jsou ovšem nesrovnatelně rychlejší. Quadrantidy vstupují do zemské atmosféry rychlostí 42 km/s a jejich radiant leží na souřadnicích zhruba RA=15h 20m, DE = + 49.

Mateřské těleso tohoto roje bylo donedávna považováno za ztracené. Až teprve v prosinci loňského roku přišel Peter Jenniskens z NASA Ames Research Center s hypotézou, podle které je pravděpodobně mateřským tělesem planetka 2003 EH1. Jedná se o pozůstatek komety, která se rozpadla před 500 lety. Dráha EH1 se protíná s drahou naší Země v kolmém úhlu, což vysvětluje krátké trvání roje.

Radiant roje leží ve skutečnosti v souhvězdí Pastýře, ovšem roj je pojmenován podle souhvězdí Zední Kvadrant (Quadrans Muralis), které se na dnešních mapách hvězdné oblohy nenalézá. Bylo v roce 1922 Mezinárodní astronomickou unií společně s několika dalšími zrušeno. Roj si ovšem své pojmenování uchoval.

Zdroje:
Spaceweather.Com
Leonid Daily News
International Meteor Organization (IMO) News.




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »